Když jsem tenkrát po Satyricon prohlašoval, že lepší koncert jsem neviděl, věřil jsem, že to tak zůstane. Ono to samozřejmě tak stále je, ale to, co jsem 6.4.2007 viděl v Ostravě-Prostoru, mě doslova okouzlilo a zařadilo se hned za Satyra a Frosta.

Nechci se zaobírat zbytečnými oplodňovacími připomínkami a řečmi, co se kde stalo, kolik hamburgerů jsem snědl a podobně, takže půjdeme hned na věc. První Hyperborean Desire jsem viděl v krátkém časovém sledu podruhé a opět to nebylo ono. V Brně před dvěma týdny jsem měl nemastný-neslaný dojem, nyní jsem měl více než podivný. Přijde mi, že tam, kde se čtveřice zjeví, rezignuje zvukař či vybavení. Nyní se kapela prozměnu neslyšela na pódiu a z toho pramenil počet chyb. HD nemají nijak „mentální“ postupy a pro kvalitní odehrání je třeba spolupráce kapely s... Víme kým. Radalf, jako pokaždé, kdy jsem kapelu viděl (3x), mírně nestíhal zpívat, jisté pasáže vynechával a celkově bylo na kapele vidět, že jsou z faktů rozmrzelí. Ale i přesto... skladby jako „Hyperborea“ či „Sága o neuchopitelné ryzosti“ (čili ty agresivnější) dokázaly zaujmout, nedonutily však k ničemu jinému než spokojenému poklepávání nohou. Mrzí mě to, vcelku dost, bohužel. Naopak mě překvapil zvuk pod podiem, neboť byl o třídu lepší než na Noci plné zla. Nechci, aby to vyznělo jako, že se mi HD vyloženě nelíbili, jen nejde nebýt negativní, a vlastně, když za to kapela nemůže. A, Typhone, netvař se jak kakadu!

Adultery jsem nikdy jako kapelu dvakrát nemusel, natož naživo. Osobně moc nechápu její popularitu, ale ta je již nezvratná – vlastně to byla i poslední příležitost, nedivme se tedy kotli, který se pod podiem utvořil. Jediné štěstí je, že koncert nenavštívila Antifa, protože všudypřítomné hej hej by bylo jistojistě překrouceno na populární heil heil. Adultery je prostě „skákačka“, u které agresivnější momenty zní neuceleně a bezúčelně. Zvuk se mi zdál trochu horší než u Hyperborean Desire a i výsledek mi přišel slabší. Viděl jsem kapelu již více než pětkrát a nikdy jsem nebyl z podaného výkonu unesen, místy jsem si naopak přišel jako při opékání špekáčků s přáteli. Pařilo se, pařilo a lidem se líbilo. A o to přeci jde, ne?

Nadešel čas pro skvost. Neguru Bunget jsem viděl poprvé na Brutal Assaultu v roce 2005 a popravdě odehráli slabě, divně, bez chuti. Zde to bylo něco jiného, energičtějšího, a to i díky přístupnějším fanouškům, novince a úžasným výkonům! Nechápu, jaký ultra-dement může skočit z podia a ještě přihlížející dámě vyrazit dech. Toto bylo o něčem jiném, vyšším. Předvedený výkon nejenže nadchl, ale nechal stopy. V podstatě mě nijak nemůže black metalový vokál na koncertech překvapit a vyloženě oslovit, jenže páteční večer postavil všechny úvahy vzhůru nohama. Nikdy (snad krom Satyra) jsem neviděl charismatičtějšího a lepšího zpěváka, člověka s poutavějším zevnějškem (nejsem gay), který zaujal už sám o sobě. Snoubení všech atypických instrumentů dělá z Negury kapelu pro upřený pohled a nadšení z možnosti, být tam, kde stojíte. Zvuk byl opravdu dobrý (na poměry českých klubů), ale nemít kapela část vlastní aparatury, byla na tom na podiu podobně jako zbytek.
Dočkali jsme se průřezu tvorbou, ale především servírování z aktuální desky „Om“, z které byla i odehrána nejlepší (dle mě) skladba večera – „Cunoaşterea Tăcută“.
Myslím, že Negura Bunget předvedla, že i v zemi, která div nechátrá a je na ještě mnohem nižší úrovni než naše, se dá tvořit muzika takovýchto rozměrů... Nuže, kdo má doma přebytečnou dřevěnou desku a dvě kladívka, nemá co řešit! Stoprocentní výkon celé kapely!

Snad bych jen dodal, že fascinující pohled na „fanouška“ s trikem Children of Bodom a podmalovanýma očima, který jel minimálně na durmanu, a křičel na Hyperborean Desire Adultery, byl k nezaplacení.