Je myslím dobré říci, že kapela dostála svých slibů – na prvotině bylo vytýkáno moc vyhrávek, kazících a brzdících celkový dojem. Myslím, že si i leccos vzali z reakcí posluchačů, ale víceméně bylo již dopředu stanoveno, že nahrávka číslo 2, nesoucí titul „Pod praporem vítězství“, bude agresivnější, více myšlenkově prostoupena a celkově odlišnější. Protože se stále nacházíme na území black metalu, nelze mluvit o nějakém obrození, ale jistě mohu poznamenat, že kapela je se svou nynější tváří spokojena a odráží jejich vize. Navíc, to, že Moravská zima vkládá do své tvorby ambice, je podtrženo i skvělým obalem, jenž je kvalitně vylisován a celkově CD působí originálním dojmem.Tedy, začneme, jak jsem zřejmě nakousl, nejzásadnějšími změnami.
Texty – posunuté více proti lidem, vstříc válce, intoleranci, zůstává však zachována láska k mateřině, která je příjemně, až veršovanou formou, podsouvána. Hudba jde s texty ruku v ruce; rychlejší, spontánnější, více propracovaná (pokud to tak mohu říci). Zvuk, který nyní pochází ze studia DiGaZ, kde natáčela například i Silva Nigra své poslední album, zmíněný efekt samozřejmě výrazně podporuje. Je „čistší“, syrovější a dává prostor momentům, které by tolik na „Rodném kraji“ nevynikly. Vokál je poslední a zřejmě nejzajímavější stránkou. Proč nejzajímavější? Netroufám si odhadovat, jak ho posluchači přijmou. Z jasných black metalových poloh, které jsem možná uspěchaně připodobnil minulý rok Ulvberthovi, jsou na „Praporu“ vokály více „vyřvané“, srozumitelnější a obzvláště v poslední písni podobné aktuálnímu projevu Adramelecha. Není to nic dramatického, nebýt toho, že právě skladbu „Na křídlech apokalypsy“ považuji za hudebně nejzdařilejší a nejvyzrálejší. Je nejpomalejší a dává tak prostor výraznějšímu frázování, a to je protahováno, proto ten efekt. Jinde na albu není podobnost hurónská, takže je na každém, jak si to přebere. Já se s tím časem ztotožnil.
Máme za sebou tedy rozdíly, teď bych se „Pod praporem vítězství“
věnoval trochu ze širšího hlediska. Mám-li být upřímný, změna bubeníka Moravské zimě prospěla, Sarapis nehraje nic složitého, ale účelného – přesně se hodícího k výrazu kapely. Spolupráce s Torhamem je kvalitnější, přijatelnější. Sarapis je kvalitní posilou. A ačkoli nehraje Moravská zima komplikovanou hudbu, nouze o chytlavější momenty není, a ty právě pramení z pevné spolupráce dvou zmiňovaných a jednoho navrch. Myslím totiž, že vezmeme-li v potaz kvalitu české black metalové scény, Moravská zima se bez problémů zařadí někam mezi ty nejvíce ohrávané spolky současnosti. Na druhou stranu mi nejsou všechny věci po srsti, nejsem zatížen na podobné texty, jenž jsou prezentované například v „Na křídlech apokalypsy“, ale tohle není mým úkolem soudit. Pokud se však každým demem bude kapela o něco posouvat, kdo ví, kde za nějaký ten rok bude, neboť nadšení rozhodně nechybí...
Konstatovat lze jen to, že novinka je vyspělejší, lepší a v podstatě i jiná. Při poslechu se dají zažívat chvíle velmi kvalitní, chvíle rozporuplné, ale myslím, že výrazně špatné ne. Mé „chvíle“ se pohybovaly někde mezi kvalitní a průměrné, což není vůbec zlé! A věřte, že nelze nic jiného, než si závěrečný cover od Ad Hominem buď oblíbit nebo zavrhnout. Je podán lehce odlišněji, upraven jak textově, tak hudebně, a dobře do konceptu alba zapadá.
