Označení "Chlípní Bozi" může evokovat mnoho věcí, ale rozhodně ne black metal. Ostatně, kdyby mě někdo pověřil sehnáním nosiče s tímto názvem, patrně bych zamířil do nejbližšího sexshopu a pokoušel se ho najít mezi těmi všemi "Sprostými sestřičkami", "Klystýry" a nebo mezi "Holkami 40-70 (Naše staré aktérky stále touží po pořádném samci...)". Naštěstí jsem byl tohoto faux-pas ušetřen a promo mi bylo doručeno rovnou do vlastních rukou a to od německého labelu Folter rec.

Oproti očekávání se nekonal žádný růžový DVD box s explicitním vyobrazením "Nenasytných kurviček", ani "Zlaté sprchy", nýbrž prostý, poměrně pěkný bílý obal s lebkou (Je pravda, že lidské ostatky jsou z hlediska coverů již věcí poněkud neoriginální, ale tentokrát na mě působil i poměrně svojsky.) Nezbývalo tedy jinak, než se přesvědčit, jak jsou na tom Salacious Gods i "zevnitř".

I když jsem už byl "pornografického" dojmu zcela zbaven, stále ve mě hloubalo očekávání perverzních vzdechů v prvních vteřinách alba. Ovšem ani to se nestalo (od toho zde máme ostatně jiné experty - viz. pan Nattefrost) a místo toho se mi dostalo hned zpočátku silně mrazivé atmosféry, naservírované kytarovou melodií, do níž se ozval syčivě-vřeštivý démonický hlas a celá horská dráha se rozjela v bicmanské palbě... Vybavuji si, že jedinou myšlenkou, která se mi při poslechu neustále v hlavě točila, bylo: "Ti jsou odněkud ze severu. Ti jsou odněkud ze severu." A ono ne! Pánové jsou totiž z holandské nížiny, „Piene“ jest jejich albem třetím a oni tudíž vědí, co chtějí. Zjevně chtějí syrový, intenzivní, studený black s důrazem na kytarovou melodiku a rezignací na klávesové postupy, kterých tato kapela kdysi užívala. Přiznávám, že husí kůže, osvědčený to ukazatel kvality, na sebe nenechala dlouho čekat. Jestli totiž novinka něčím vyniká, je to stoprocentní autentičnost. U tohoto počinu má posluchač nejen silný "skandinávský" feeling, on by i byl schopen přísahat, že stála u kolébky žánru samotného, velmi příjemná iluze...

Nuže, abych tedy toto tvrzení uvedl na pravou míru... Čeho se zde dočkáme? Za prvé velmi povedeného zvukového masteringu, sound je zvláštně zamlžen, jakoby hudba samotná byla pokryta ledovou jinovatkou (pro nadcházející vedra mám v poslechu jasno). Tohoto efektu se skupinám podaří docílit málokdy a když už, tak právě severským (norským)... Co nestihne ochladit zvuková produkce, dokončí mistři muzikanti a je jasno, že toto byl jenom počátek ledovce. Další velkou devizou je výkon vokalisty, který zaujme okamžitě, daří se mu jaksi smíchat všechna černěkovová hlasová klišé, dává je dohromady a posunuje na vyšší úroveň. Dosti silně mi evokuje Maniacův výkon na notoricky známém EP „Deathcrush“ klasiků Mayhem, avšak nekoná se slepá kopírka, a ačkoliv zde máme silně povědomý pocit, k ničemu se nám ho nepodaří výrazněji přisoudit. Kytary konají svojí "ledařskou" práci s pořádným gustem, studená melodika a překvapivě ohromné množství thrashových technik a postupů. Ovšem netřeba čekat obligátní "hopsárnu", již zmíněný mastering značně ochlazuje temperamentní "odpadometalové" riffy a dává nám intenzivně vědět, že posloucháme black metal. Je až s podivem, že o zde účinkujícím bubeníkovi nebylo blížeji slyšet i v jiných skupinách, neboť jeho silně vyhraný, technický styl se poslouchá poměrně hezky. Možná se zdá, že v podstatě hraje dokola to samé, ale to bohatě dohání frenetičností, rychlostí a přesností (sám jsem se v jedné chvíli domníval, že se jedná o automat). A navíc, když se nad tím zamyslím, v BM jde o jedno a to samé...

Když se na to zpětně zadívám, „Piene“ je výtvor, který mě skutečně bavil a já si jeho poslech užíval... Rozhodně velké osvěžení (i v pravém slova smyslu), na nadcházející léto nezbytnost!

K recenzi poskytl: Folter Records