Přesto, že Negura Bunget patří k mým velkým oblíbencům již od dob „Măiastru Sfetnic“, můj první živý kontakt s touto transylvánskou kapelou (jak si sami říkají) přišel až v roce 2005 skrze Brutal Assault. Dodnes si jasně pamatuji, jak na atmosféře přidávalo zapadající slunce. Tehdy to pro mě byl silný zážitek, jenže s odstupem téměř dvou let a hlavně nedělního vystoupení v Bordo (hudebním klubu v samém centru metropole) lesk rumunských tónů a Svojšického slunce jaksi pobledl.

Mírně unaven a hlavně chorobou oslaben jsem se vydal vstříc již zmiňovanému klubu. Vstupné v podobě 180 korun jsem považoval jako částku odpovídající účinkujícím, místnost s barem v předsálí se začala pomalu ale jistě plnit, ceny tekutin byly přímo úměrné centru Prahy (rozuměj za pivo 25,- …), a tak jsem nabýval dojmu, že by se mohl večer vydařit. Po vpuštění lidí do sálu jsem zhlédl připravená distra, rozpomněl se na přísloví „bez peněz do hospody nelez“ a nic si nekoupil. Klub jako takový se zdál být příjemným pro strávení zajímavého večera s kvalitní hudbou.

Již nějakou dobu před samotným „dnem D“, jak bychom mohli 8. duben označit, jsem zahříval mozkové závity při pomyšlení na fakt, že kromě hlavní hvězdy večera a sekundujících Adultery se také setkám s čistě nemetalovou hudbou v podobě dvojice Tábor radosti, a jak to všechno dohromady bude fungovat. O výsledné podobě jsem se přesvědčil asi 15 minut po plánovaném začátku akce. Na jevišti se za dvěma mixážními pulty objevily postavy s čínskými maskami, plátno za nimi se rozsvítilo pod náporem projektoru a netradiční podívaná mohla začít. Tábor Radosti představuje svůj dark ambient mírně křížený s industrialem ve velmi osobité a obskurní formě. Jejich vystoupení myslím překvapilo naprostou většinu lidí v sále. Nutno podotknout, že set by byl s největší pravděpodobností o polovinu méně atmosférický nebýt oné, pro jejich vystoupení klasické, projekce. Vzhledem k tomu, že elektronická hudba stojí na odlišných stavebních kamenech nežli hudba metalová, těžko hodnotit vystoupení, či výkon kapely jako takový. Tábor radosti buď návštěvníky zaujal nebo ne. Mě osobně ano, jejich tvorba, ač do jisté míry velmi podobná, rozhodně nenudila.

Po ambientním úvodu, který mě před akcí oslovoval ze všech tří spolků nejméně přišla řada na obě zvučnější jména. Adultery však pro mě bylo zklamáním. Elrabor a spol se sice snažili, svůj set dokonce osvěžili i klasikou „Slib na svou čest“, kterou zahráli čistě na španělky, přesto tomu celému jaksi chyběla živelnost a energie. Když k tomu připočítám i fakt, že se zhruba z třetiny zaplněný sál téměř nezapojil, vznikne nepříjemná situace jak pro fanoušky tak hlavně pro kapelu. Co naplat, poslední vystoupení před pražským publikem se Adultery moc nevydařilo a to i přesto, že i věčný nevděčník zvuk se v rámci možností vydařil.

Dvě třetiny večera mi investované peníze jaksi kvalitativně nevracely – Adultery živě nezaujali, Tábor Radosti si zas natolik necením. Jenže přeci jen se jednalo o předkapely a to hlavní, tedy Negura Bunget byla teprve přede mnou. Aktuální novinková deska „Om“ je prací navýsost zdařilou a kapela samotná má momentálně opravdu formu. Chvála se pěla ze Slovenska i z Ostravy a teď se konečně mohu přidat i já. Z hlediska technického bylo vše, až na nefungující osvětlení (svítily celou dobu jen bílé bodovky) v naprostém pořádku, zvuk byl vypiplaný téměř do detailu, což jsem od podobného klubu skutečně nečekal. Skutečně velmi kvalitní výkon podal Hupogrammos Disciple's, musím souhlasit s Fastredem, že jeho vokální projev je fascinující. Jeho neskutečný řev dokáže v tu ránu změnit na melodický zpěv. Po celou dobu předávala NB lidem to, co chybělo Adultery. Ohromnou dávku energie a svěžesti. Osobně bych označil výkon opravdu plným počtem bodů. Šest hudebníků předvedlo na živo něco, co nelze slyšet ani z desky. V Bordó se totiž postarali o mnohem propastnější rozdíl mezi agresivními a atmosférickými částmi, takže zatímco jste v jeden moment téměř levitovali, o moment dále jste stáli pevně na zemi a s hlavou rotující kolem své osy. Pakliže bych měl vyzdvihnout nejlepší skladbu večera, byla by to „Tesarul de lumini“ právě z novinky „Om“.

Finální dokonalý pocit z Negury překryl i nedostatky typu světla a velmi slabý počet návštěvníků, jejichž počet se zastavil někde kolem čísla 100, tedy fakty, které s odstupem času jednoduše mrzí. Heroický výkon transylvánců by si jistě zasloužil naplněný skandující sál tak, jak to měli kupříkladu Satyricon v Abatonu.