„III“ má charakteristický kulhavý krok, který někomu může přijít atraktivní. Borgne je další z projektů, který se snaží tvářit a znít tajemně. Nezpřístupňuje texty, alba pojmenovává římskými číslicemi a samotný tvůrce Bornyhake o sobě nedává příliš znát. Ačkoli Borgne vycházeli pod poměrně úspěšným labelem Schwarzmetall, nenachází se v povědomí většiny black metalových posluchačů, jak by si možná přál, a snad i zasloužil. „III“ má charakteristický kulhavý krok, který někomu může přijít atraktivní.
Muzika, kterou Bornyhake tvoří, ve mně evokuje osamoceného kosmonauta drceného ničivou klaustrofobií.
Nedostatek invence je první věc, která mě při poslechu „III“ napadne. Album tvoří 4 skladby, z nichž jednu polovinu zastupuje mizerný ambient a tu druhou zajímavě znějící black metal, jenž také nesrší nápady a z jednoho pytlíku tvoří příliš mnoho kaše. Úvodní píseň je nejsilnějším materiálem alba a demonstruje poměrně svojskou tvář projektu, na který se označení „space black metal“ hodí více nežli na (pánové odpustí) Realm of Algol či The Kovenant. Nejvýraznějším prvkem „III“ jsou klávesy, jejichž ambientní plochy v kombinaci se silně zdeformovanou kytarou a ječivým, těžce zefektovaným hlasem tvoří výraznou a nesymetrickou tvář Borgne. Muzika, kterou Bornyhake tvoří, ve mně evokuje osamoceného kosmonauta drceného ničivou klaustrofobií. Borgne se nesnaží navodit pocit deprese či smutku, spíše posluchače uvrhávají do složitého bludiště chaosu.
Nápady samotného Bornyhakeho by se tak daly bez problémů shrnout do pouhých pěti minut, aniž by měl posluchač pocit, že mu praskne hlav.
Instrumentální výkony nestojí za řeč. Zajímavostí zůstává především atmosféra, která je velmi silná. Bohužel je hodinová deska naprosto nesmyslně vyplněná nudnými a nezajímavými ambientními skladbami, které zabírají takřka půlku hrací doby, přičemž lehce evokují Objekt 4, jenž je přeci jen o výraznější kus dále. Nápady samotného Bornyhakeho by se tak daly bez problémů shrnout do pouhých pěti minut, aniž by měl posluchač pocit, že mu praskne hlava. Můj poslech „III“ se tedy většinou omezuje pouze na první skladbu, jež mi k uspokojení plně dostačuje. Třetí není výrazně horší či snad přímo mizerná, jen nemám potřebu poslouchat 35 minut takřka stejnou muziku, ač je za ní v případně Borgne něco víc. Snad můžeme mluvit o zvláštní náladě, která z hudby srší, či určité melodice, kterou tvoří prapodivná a neuchopitelná symbióza kytar a kláves.
Na druhé straně tu je ovšem skutečnost, že mistr Bornyhake vaří konvici čaje z jednoho pytlíku a při kritičtějším prozkoumání nás do „jazyka“ bije mdlá chuť.
Borgne a jeho „III“ se velmi těžce hodnotí. Metalová stránka je poměrně zábavná, plná atmosféry a především dostatečně originální, aby byl důvod se o recenzovaný projekt zajímat. Na druhé straně tu je ovšem skutečnost, že mistr Bornyhake vaří konvici čaje z jednoho pytlíku a při kritičtějším prozkoumání nás do „jazyka“ bije mdlá chuť. Nebudeme-li detailisti, konvici čaje vypijeme bez remcání a při prvním šálku ho snad i pochválíme. Jistotou ovšem zůstává, že na návštěvě zůstanu a budu se těšit na příští čaj o páté.
