Dvouletá porce písku od dob „Terrorfront“ v pomyslných přesýpacích hodinách již utekla a jedna z nejrychlejších a nejextrémnějších black metalových skupin, polští ničitelé Infernal War, si mohou s gustem do pažeb svých armádních instrumentů vyrýt další zářez: 26.3.2007 u polského labelu Agonia rec. vyšlo jejich druhé "řádné" CD s názvem "Redesekration".

Jak již bylo naznačeno v předešlých řádcích, Infernal War rozhodně neprodukují hudbu pro slabé čajíčky. Takovéto silně ortodoxní uskupení, mající základ v extremistickém podhoubí, totiž ani snad nic jiného tvořit nemůže a poněkud, err, nábožensky nekorektní názory se zkrátka musí podat tvrdě. To hlavní, čím se ale tito pánové odlišují, je, že na to zkrátka mají. Ukazují nám, že když se v Katovicích (pokud tam zrovna nepadají střechy koupališť) řekne extrémní, tak to taky extrémní bude, a to ve všech směrech, rovinách a úhlech...

Předchozí počin, "Terrorfront", mi akorát dává za pravdu: Naprosto šílené, nadlidské, hnací tempa připomínající občas grindové sypačky a s gustem nechávající ústa (slušně řečeno) otevřená dokořán. Dále hutné, agresivní riffy, občas solidně čpící thrash/deathovými vlivy, přičemž zhruba každých 30 sekund se dočkáme o překot vykvičeného, epilepticky znějícího sóla. To vše korunuje Herr Warcrimer a jeho notně vychlastaný řev, s jehož pomocí nás neustále seznamuje s tím, jakými způsoby by chtěl povraždit/upálit/zotročit/a-zkrátka-různě-zmasakrovat všechny křesťany/židy/a-prostě-všechny.
Nebudeme si nic nalhávat, na "Redesekration" se zásadního obratu nedočkáme, a ačkoliv jsem osobně doufal v jemné, romantické R´n´B, hoši mi opět propláchli slechy neskutečným výpalem. První nastupuje obligátní intro, tentokrát mírně industriálněji laděné a decentně evokující temná intermezza z posledních Ad Hominem - "Climax of Hatred", ovšem to je odbyté za nějakých 50 sekund a okamžitě po něm nastupuje velmi silný rozjezd v podobě pecky "Spill the Dirty Blood of Jesus", při jejím poslechu si člověk může udělat snadný obrázek o celé podobě alba. První změnou je zvuková produkce, která se oproti minule, kdy byla poněkud "přístupnější", přetransformovala v totální zvukovou kouli. Pokud se o Terrorfront dá prohlásit, že jsou na něm všechny nástroje velmi slušně rozpoznatelné nezávisle na sobě, nyní se veškeré zvukové linky "smrskly" jaksi k sobě a dávají tak vzniknout sice velmi intenzivnímu, ale hůře čitelnému výsledku. Po Infernal War rozhodně nesáhnu v kocovině :). V dalších částech CD se ukazuje, že Triumphator si již konečně dokázal, že na kytaru opravdu umí a nemá potřebu svá sóla rvát všude za každou cenu, tentokráte je tedy k vysokotóninovým kudrlinkám saháno s vkusem a nedočkáme se tey momentů, kdyby ona strunná masturbace působila jako pěst na oko. Druhá kytara tentokrát více "thrashuje", ovšem vzhledem ke své mírné "utopenosti" plní hlavně svou funkci rytmickou. To, že pan zpěvák asi nebude žádný přemýšlivý filosof, je patrné jenom z letmého pohledu do textů ( Ježíš -"sprosté slovo"-zabít-rozkuchat-"sprosté slovo" ), to ovšem vůbec nevadí, protože slova zde beztak plní hlavně účel fonetický, a to na jedničku. Frázování je skutečně výborné a o chytlavé refrény není nouze ("DIE! DIE! DIE SON OF GOD!). Bicí... Bicí, co k nim říct? Snad jenom, že bubeník je blázen, šílenec, magor a v neposlední řadě neskutečný dříč a drtič. Kdo neslyšel, nepochopí... Pan Stormblast si ovšem dal práci i s barvitostí a tak nám ve vším tom rachotu přináší i poměrně zajímavé momenty a pasáže... Mrzí mě hůře slyšitelná baskytara, neboť na "Terrorfront" uměla vykouzlit opravdu kvalitní linky, které obzvláště vynikly v pomalých písních. Tím se dostávám k faktu dalšímu a to, že na "Redesekration" není jediný "utahanější" opus, což je škoda, protože, ač se to na první pohled nezdá, IW umí i zvolnit a to velmi povedeně (např. "Salvation" z "Terrorfront" nebo "Years of Slavery" z mCD "Infernal SS").

Vzato kol a kolem, "Redesekration" je v podstatě neustále to samé, písně se výrazněji neliší a ten, koho tento styl neoslovuje, se bude zkrátka nudit... Ale ten, kdo v podobných krkolomných rubanicích má zalíbení, bude rozhodně spokojen. Hezky se zaposlouchá do agresivní palby, album svižně uběhne a on si ani neuvědomí, že jede dokola jako kolovrátek. Jeho vrčení je ale k smrti zábavné, takže není co řešit...