V poslední době mám čím dál častěji tu možnost, kochat se úchvatnými deskami přicházejícími z Francie. Tento problém už před nedávnem nakousnul právě Fastred. Nejenom my víme, že Francie produkuje rok od roku silnější materiály, a podle toho taky vypadá výběr novinek. Trvalo mi hezkou chvíli, než jsem mezi všemi alby ležícími na mém stole, našel desku pocházející odjinud. Ne, že by mi Francie nevoněla, ale chtěl jsem vytasit s jinou kartou. A ne zrovna náhodou jsem sáhnul po Disguise. Uplynuly právě čtyři roky, co jsem se poprvé setkal s jejich tvorbou. Konkrétně s nahrávkou „Human Primordial Instinct“. Ta mě v oné době natolik uchvátila, že když jsem měl nyní tu možnost si „Disguise“ obstarat, neváhal jsem ani minutu! Tahle pětičlenná bestie pochází z melancholické a prosluněné Itálie, kde se bohužel black metalu nedaří zrovna nejlépe (ale výjimky se rodí všude). V Itálii se daří mnoha kapelám vyznávající extrémní pravici a přidružené směry. Koncerty takovýchto „kapel“ jsou tam na denním pořádku a nikomu nevadí, vždyť jsou tam legální. Naštěstí „Disguise“ patří mezi ty světlejší (temnější) stránky věci. Neznalý člověk by mohl říci, že půjde o nějaký melancholický, pomalý, rozesmutnělý black metal, pokud možno utopený v tisících melodií. A proto říkám, Vy, kdo tak čekáte, nemáte pravdu! Tihle pánové nejsou žádní salátové, mají chuť tvořit bestiální hudbu a proto taky o stupínek přitlačili na pilu a pustili se do práce.
„Late“ je velice pestrá deska po všech stranách, ať už vezmeme hudební nástroje nebo rytmy. Ve většině případů se budeme pohybovat ve středních až rychlejších tempech, což je jedině dobře. „Disguise“ sluší běsnění, ve kterém masakruje vše živé. Kompozičně jsou písně rozloženy dosti nesouměrně, takže se určitě nebudete nudit. Tempa měnící se v okamžicích jsou více než jen příjemné…
Co mi ale opravdu imponuje, je zvuk nahrávky, jenž je charakteristický a čirý. Kytary se přímo zařezávají pod kůži - oproti předchozí nahrávce je poznat citelné hráčské zlepšení. O slovo se hlásí rovněž větší míra techničnosti než je tomu známo na italské black metalové scéně. Celé to ještě podtrhují strhující kytarová sóla. Taktéž basa tvoří s kytarou sehranou dvojici. Navíc v pomalejších částích se hudba „Disguise“ občas nechává strhnout k tanci s death metalem, a v těchto okamžicích je „Late“ opravdu hutné a srážející k zemi. Dalším výrazným a poznávacím prvkem alba jsou zcela určitě klávesy! Již tak dost silnou atmosféru ještě posiluje hra na tento nástroj. Nemůžu si pomoct, ale v této kombinaci a právě v takovémto stylu hudebního pojetí, mi klávesy vyloženě sedí. Dodávají hudbě punc morbidity a bestiality. Zkuste si v noci zapálit svíci, otevřít láhev červeného vína a jako společníka zvolte „Late“. Zcela jistě si užijete tajemnou atmosféru s lehkým mrazením v zádech…
Stěžejní je i vokál, patřící černokněžníku, říkající si Vastator Mentis. Jeho umění spočívá v dalekosáhlé a nestagnující práci s hlasem. Lehkým hlasem, jenž je zbaven agresivity a nabývá na síle duchovních hodnot, se Vastator prezentuje často, působí jako vypravěč. Připočtěte k tomu dříve zmiňované klávesy a seance může začít.
Právě tyto „vychytávky“ posunují desku opět o krok dále. Jako další pozitivum bych viděl samotný pohled kapely, která se nesnaží jen připojit svou stopu do už předem vyjetých kolejí undergroundové scény. Snaží se být ve větší míře novátoři „nejen“na italském pomezí. Za přispění mnoha barevných melodií a všech invencí jednotlivých členů se jim to úspěšně daří. Historie se opakuje. Tak jako mě „Disguise“ překvapili před čtyřmi lety, překvapují mne i dnes! Doporučuji víno červené…
