Ne, tato recenze není věnována té kapele Vrolok, kterou zřejmě znáte... Takto stejně si říká ještě jedna. Pochází z Ostravy a spadá do škatulky těch ryze mladých... Pokud si vzpomínáte, nedávno jsem se věnoval první nahrávce kapely Moravská zima a můžu na úvod přiznat, že další řádky budou možná z podobného soudku, vždyť podaná hudba jde stylově ruku v ruce s MZ, avšak nabízí z mého hlediska vyspělejší „poslouchanou“...

Vrolok již má za sebou pár koncertů (ten poslední byl zrovna někdy na sklonku Března a Dubna) a dá se jim tedy přiznat jakáž takáž znalost od posluchačů v jejich kraji... Narozdíl od Moravské zimy si tato pětice natáčela prvotní materiál hezky u sebe ve zkušebně a to poměrně zdlouhavou a složitější cestou, která se nakonec velmi po zvukové stránce vyplatila. Nejedná se o žádnou zasranou UG prasárnu, ale pohybuje se v těch únosnějších mezích a nástroje v něm vynikají poměrně kvalitně. Na první pohled vyloženě řízný black metal...

Co se podle mě nepovedlo je vokál. Nesedí mi do hudby a ani po několikerém poslechu ho pořád nemůžu strávit... Je položený přehnaně vysoko a v nesrozumitelných mezích. Chápu, že je to asi přirozená poloha hlasu, která ze zpěváka vyleze jako první, ale na vokálním výrazu bych rozhodně zapracoval... Dojem by se rozhodně zlepšil, alespoň tedy pro mě.

Velmi pozitivní je účast dvou kytar, což při častějších vyhrávkách uvítá jistě většina z nás. Zde se také projevuje věc co mi vadí třeba na Moravské zimě, u Vrolok nikoliv... Dva kytaristé nabízí dva různé styly a hudba je potom rozmanitější... Black metal dnešní doby mi, jak tak zjišťuju, nemá co nabídnout a pokud kapela přinese pár zajímavých momentů... Moc mě to potěší. Vrolok tyhle momenty přináší, ale naopak ztrácí v těch rutinnějších a těch, které se na nahrávce objevují povětšinu času. Navíc basa by měla tvrdit hudbu a opravdu mi na nahrávce občas chybí trocha toho basového „brumlání“, obzvláště v pomalejších momentech... Bicí mají svůj specifický „šlapavý“ výraz, který se objevuje ve většině rychlejších pasáží. To má za výsledek, že se nedočkáte žádných přehnaně rychlých momentů, vzhledem k melodiím je to rozhodně fajn. Textová složka... Ta je rozprostřena do více témat. Názvy písní jako „Hlad vlčí smečky, Země za lesy či Zničení kristova světa“, jistě řeknou své.

K čemu hudbu Vrolok přirovnat... Rozhodně ne k jejich americkým krajanům, ale pokud bych musel hledat srovnání, tak bych hledal vlivy v mrazivější norské scéně, některé momenty mi dokonce evokují i časy Stormhammer Domination... Pouze však okrajově a s větší dávkou představivosti...

Díky chorobnému zvuku, který zkušebna vyprodukovala se v podobě Vrolok – Vrolok setkáváme s něčím rozporuplným, něčím co už tu bylo, ale něčím s velkým potenciálem a chuti po hraní, kterou jen tak něco nezlomí. Klonů Darkthrone tu bylo moc, některé si umí vzít ale jen tu malou část inspirace... Tahle nahrávka bude mít zpětně pro Vrolok jednou velkou cenu, za to dám pravý malíček.