Není tomu ani tak dávno, co jsem byl udiven zjištěním, jak že se nám to rozrůstá black metalová scéna našich slovenských sousedů, a již se mi dostává do rukou tamní projekt další, honosící se názvem Alatyr. Projekt to velmi mladý, založený minulého roku a čítající dva členy - Igrice, který se stará o většinu hudby a Striiboga, který si vzal na paškál vokály a nějaké klávesové party. A zatímco se valná většina podobně mladých spolků akorát rozkoukává, Alatyr nelenili a na světě je jejich prvotní debut se stejnojmenným názvem. Nebudeme tedy lenivět a pustíme se do rozboru tohoto díla...

Samotné album se pomalu rozjíždí klávesovým intrem, umně zkomponovaným a dávajícím znát, že pánové nebudou žádní začátečníci, rozhodně ne z instrumentálního hlediska. Klasické zakomponování několika přelévajících se syntetyzátorových linek a obligátních přírodních zvuků působí již zpočátku notně potemnělým dojmem a dává posluchači znát, čeho se mu dostane v následujících minutách. "Burka", neboli píseň následující, již plnohodnotně blacková, v tomto trendu rozhodně pokračuje; zručně splétané kytarové riffy, tvořící naléhavé, mírně posmutnělé melodie, klasický utopený "suicide" vřeštivý vokál. Jediné, co mnohým nepřijde na chuť, jsou samplované bicí, které ačkoliv jsou naprogramované velmi obratně a hravě, mírně ubírají dojmu na autentičnosti. Tento "programovací trend" je věcí rozhodně skvělou ve smyslu, že každý si nyní může naplnit své hráčské sny, stačí jedno odpoledne u PC. Ovšem za tuto možnost zaplatí pomyslnému Mefistovi cenou poměrně vysokou, neboť takovéto projekty pak zní všechny veskrze stejně... Zde je naštěstí celkový zvuk beatů poměrně vyvážen se zbytkem a tak je navyknutí si pouze otázkou chvíle.

Vál následující pokračuje ve stejném stylu, vše je prodchnuté silně melancholickou, zasněnou náladou, není nouze o klidné sólové kytarové výstupy, které podporují atmosféru o to více. Posléze v hudbě konečně nastupují klávesy, ovšem pouze v podobě několika tónů, které mají opět stejně "podporovací" funkci jako sóla. S nimi se i poté střídá. V následujících písních jako by keyboardů postupně přibývalo, zatímco v "Priepasti" (jestli teď mrvím slovenštinu, velmi se rodákům omlouvám) je jejich linka jakoby ozvěnou za centrálním riffem, v "Hviezdach" již neohroženě zastávají centrální motiv. Dle mého soudu nejsilnější kus, v pozadí Stribogův vokál, prostá, o to více účinná melodie, dunící umělé kopáky... Výsledkem je silné mrazení v zádech, které sice v mém případě začalo už s prvními tóny celého alba, ale zde si jej člověk uvědomí o to více... Nastávající "Prazdnota" je ovšem úplně jiného ražení, pouhý klavír, hučící syntetizátor a bicí, výsledek jako by z oka vypadl mnohým známému projektu Nebelkorona, jehož autorem není nikdo jiný, než Christoph z Vinterriket. A to už o něčem svědčí...
Pokud se mám přiznat, od závěrečného coveru "Transilvanian Hunger", přičemž původce originálu snad ani nemusím zmiňovat, jsem nečekal zhola nic. Čekal jsem klasické vytahování se "zlou" předlohou a nic víc... Ovšem výsledek mi téměř vyrazil dech; představte si zprvu akusticky vybrnkané Darkthrone, poté obohacené o klávesové motivy... To se musí slyšet..

Nu ano, další slovenská kapela a opět více než nadprůměrná... Holt, naší milí sousedé, važte si toho, neboť Vaše podzemí právě prochází renesancí! Alatyr je věcí velmi vysokých kvalit, na první počin až skoro neuvěřitelné a když se podíváme na Igricův vlastní projekt (doporučuji poslech skladeb na myspace), který je snad ještě lepší, než Alatyr samotné, i když nutno podotknout, že hrající v podstatě dosti podobnou hudbu, nezbývá nám, než se zeptat... Co když je na obzoru nová hudební Osobnost s velkým O?