Nekonečných devět let jsme museli čekat na vydání dalšího díla norské trojice Trelldom...Tento projekt fungující od roku 1992 byl proslaven hlavně díky postavě frontmana. Vokalistou a zároveň mozkem celého projektu je už od prvopočátku svérázný, tajemný, charismatický, démonický a vždy ledově klidný Gaahl. O této veliké postavě (nejen blackmetalu) bych mohl psát klidně další hodiny, ale obávám se však, že bychom se stejně nedobrali ke zdárnému konci.
Kdekoho by mohlo napadnout, že Trelldom budou stavět na základech, které kdysi dávno postavili Gorgoroth. Ale není to pravda. Jak všichni dobře víme, Gahhl přišel do Gorgoroth až v roce 1998. A tudíž nebylo možné v oněch časech nějakým způsobem kopírovat tvorbu druhé zmíněné kapely. Na druhou stranu, kdybychom měli nějakým způsobem porovnávat Trelldom s Gorgoroth, zjistili bychom mezi těmito kapelami propastný rozdíl. Jediným společným „výrazným“ znakem je tedy vokalista. Na rozdíl od Gorgoroth, kteří si v neposlední řadě hrají na obrovské hvězdy black metalového světa, se Trelldom drží při zemi… Žádné velké propagační akce, nosy vztyčené nahoru, nic takového. Jak pravil Gaahl: „Trelldom jsou čistě norskou záležitostí, věcí jako je moje čest“.
Pakliže bych měl zavzpomínat na předchozí desku, musel bych hodnotit hodně vysoko, vždyť jak hráčsky tak kvalitativně překonala mnoho alb (i slavnějších), a to nejen Gorgoroth… Trelldom v dnešní podobě není jen kapelou hrající black metal. To vše díky Gaahlovi a jeho představám, který v sobě vidí obrovského vlastence a na svou zemi nedá v žádném ohledu dopustit. Nedávno s ním byl natočen dokumentární film, kde se postupně odkrývá celá jeho osobnost.
Novinkový počin, nazývající se „Til Minne“, nabízí celkem osm skladeb, kdy každá vytváří svůj vlastní příběh. Všechny události křížící se na desce mají hlubší smysl a k jejich vyřešení je potřeba pochopit jejich „filosofii“ (mně se to však nepovedlo). Filosofie zapletená do chladného misantropického black metalu se může zdát velice tvrdým oříškem. „Til Minne“ je opředena snůškou pavučiny tajemna. Hudebně je naštěstí vše jinak, na nahrávce nenacházím nic k vytknutí, mistrovská hra na kytaru a její tvrdší kolegyni je naprostým hudebním orgasmem. Rovněž bicí nezaostávají, naopak je vše dotaženo v příjemnou dokonalost. Ovšem nejvýraznějším aspektem novinky je její napjatá atmosféra, ke které kapela nepotřebovala klávesy ani umělé syntetizátory. Stačil pouze hudební um a troška tajemství. Tyto vlastnosti dopomohly Trelldom k výbornému zvuku a celkovému špičkovému dojmu.
Co mě však nejvíce zarazilo, jsou poslední dvě skladby, které naprosto vybočují z osnov alba. Skladba „Steg“, v délce přes 10 minut, je jakousi vytrvalostní zkouškou hudebníku, kdy je udržován neustále stejný rytmus a tempo za Gaahlova odříkání. Neočekávaná záležitost, leč ne nejatypičtější! „Eg Reiste I Minnet“ se ukazuje jako folková záležitost. Snad jde o typický norský folklór či nějaký podobný druh hudby. Celá tahle přinejmenším prapodivná píseň je zakončena neobvyklou tantrou. Jednou bych rád zjistil, jakým záměrem jsou první i poslední skladba zakončeny několika tečkami. Jde snad o nějakou návaznost? Snad se to někdy v blízké budoucnosti objasní... Dalším překvapením pro mne bylo odhození zlého vzezření. Trelldom se zbavili warpaintů, hrozivě vypadajících stahováku a v neposlední řadě také obrácených křížů. Trelldom se pro mě nyní stávají představou neznáma. Zdá se mi, že čím více se o nich dozvím, tím méně toho chápu.
„Til Minne“ je výborná deska, kde hudebníci odvedli maximum svého umu, mám však pocit, že hudebně začínají vystupovat za hranici black metalu. Pokud čas dovolí a Trelldom vydají další desk,u jsem hrozně zvědav…
