Jářku, vážení přátelé (i nepřátelé) našeho rebelského plátku, francouzské černěplechové scény není na talíři nikdy dost... Proto na naši muzikálně-publicistickou hostinu ladně přicházím s chodem dalším a tím je tentokráte poměrně ostrý zákusek v podobě EP Malicious Secrets - "Apostle to Him" (2003). Pro mnohé patrně další z milionů neznámých UG uskupení, jejichž význam je nepatrný a samotné jsou poměrně nedůležité... Ovšem tento fakt se u některých rozplyne při objevení skutečnosti, "kdo-že-to-tam-vříská". Touto persónou je totiž samotný Willík z kultovního svojdestruktivního paškálu Mutiilation. A to si, milí diváci, zaslouží, když už ne potlesk, tak aspoň trochu pozornosti...Ani další muzikanti nejsou žádnými bažanty a sítě jejich aktivit už nějaký ten čas prorůstají tamní podhoubí (pro příklad skrze Nuit Noire či Celestia). To už nám o nastávajícím hudebním zážitku může mnohé napovídat. "Zde se bude jednat o nějaký chlejvek!", napadá již všechny znalé. Myšlenka to velmi bystrá, tentokráte se suicidově neoplakává zabité domácí zvířátko, zde se blije do syrového kraválu! Již první píseň dvojskladbového EP, která nese název "Serpent Soul", začíná velmi neurvale, prostě se jen tak „pískne“ kombem, odpočítá doba na hi-hat a není co řešit. Pár jednoduchých kytarových linek, téměř ztracených v hlukovém ruchu, sypavé, punkově znějící bicí, baskytara je v tom bordelu možná občas slyšet jako takové znění, balancující na okraji lidské slyšitelnosti. Zde se ale ukazuje rozdíl mezi neschopnými mladíky, kteří své neumětelství neohrabaně zabalí do raw produkce a skutečnými umělci, kteří takto prostě tvoří z přesvědčení. Ten rozdíl je v tom, že u poslechu "veteránů" se zkrátka (po překonání prvotního šoku) bavím. Možná je to způsobem obměny melodií, rytmu, která se objeví vždy v potřebnou dobu, anebo tím, že
zkrátka umí vytvořit atmosféru, nevím... Jako návdavek dodejme kytarové sóla, skřípějící jak rezavé pružiny a hlavně vokál, ten je jednou z nejpoutavějších věcí nahrávky. Pohybuje se mezi blackovým krákání a neurvalým raw crustovým řvaním, které je patrné hlavně v písni druhé, "Twisted Mental Void". 10 minut špinavého, nekrofilního kraválu, který si bere to nejlepší z norských kultů, garážového punku a samozřejmě francouzské školy, a to obzvláště LLN, jejichž chladné mlžné pařáty zanechali v melodice Malicious Secrets své nesmazatelné stopy (silná patrnost ke konci druhé písně, kdy vše jaksi "zvolní"). Někdo bude nadšen, jiný nevydrží ani první poslech. Já jsem velmi spokojen, i když se domnívám, když vezmu v potaz, že dvě obsažené písně jsou si až velmi podobné, že kratší doba je tomuto poslechu takřka úměrná...
