Myslím, že je na čase se na chvíli odpoutat od roku 2007 a udělat si menší exkurzi do období kdesi před 11-12ti lety, co říkáte?Vinterland byli kdysi v letech okolo 1994 jedni z průkopníků black metalu na severu, konkrétně ve Švédsku. Hlavně je třeba poznamenat, že průkopníků v pravém slova smyslu. Jaktože se na ně tedy zapomnělo? Pokud byl v těchto letech někdo opravdu „kvalitní“, bylo mnohem snadnější se udržet v pozornosti posluchačů, to zapříčiňovalo samozřejmě to, že tolik kapel nevznikalo a žánr se pozvolna formoval. Dá se však říci, že na konci roku 1995 Vinterland nahráli něco, co se doposud moc kapelám nepodařilo. Předběhli dobu a vytvořili jasně nadčasové dílo. Album ne nijak progresivní, avšak plné nálad a naděje, „jak, že by se hrát mělo“.
Od atmosférických momentů až k těm brutálním, od procítěné atmosféry k nenávistné, ... „Welcome My Last Chapter“ propojuje jakousi touhu po tom, znázornit momentální stav mysli či duše a odpoutat se od přítomnosti. Relativně mladí hudebníci dokázali, že chtíčem a tréninkem lze dosahovat opravdových výšin, rozhodně však nesmí chybět nadání. Vinterland dle mě rovněž ukázali naprosto přesně, jak se mají využívat klávesy v black metalové hudbě. Umění být hospodárný je stěžejní, protože samotné kytary by nikdy takovéhoto výsledného účinku nedosáhly. Tento instrument obsluhoval Dan Swanö a vcelku jasně dokázal, že pokud něco opravdu umím, nemusím vše navrstvit do jedné písně, jednoho momentu, raději překvapení postupně odkrývám a dosahuji tak ucelené formy poznání.
Ale co je dle mě na celém debutu nejdůležitější, je zvuk! Skvěle propojuje kytary právě se zmiňovanými klávesami a má velký podíl na celkové atmosféře. Nebýt něj, kytary by nikdy nezněly tak libě, naléhavě, útočně, neostyšně, a nevynikala by jejich melodika. „Welcome My Last Chapter“ není jakousi cukřenkou, jak si zřejmě již v této části čtení většina myslí, Vinterland pouze tvoří rify, které mají melodický základ, ale nikterak přemrštěný, jen se nebojí oslovit. Časté je rovněž zapojení akustické kytary, ať již jako pouhý doplněk do pozadí či dohru, předehru, mezihru... Je velmi důležité, že skladby jsou snadno zapamatovatelné a i po letech v jistém směru novátorské. Momenty nesplývají, každý je samostatný a oddělený, přesto potřebují žít v celku, neboť Vinterland jsou kompletními. Výborně se doplňují, vhodně navazují a propojují.
Nedovoluji si nic vytýkat, přinášet skepsi, či podobně. „Welcome My Last Chapter“ je hodno jen nejvytříbenějších slov. Klidně lze hodiny pět chválu, hlavně, když dosáhnu kýženého účelu této recenze; dostat toho album do podvědomí každého posluchače. Neboť, pokud si to zasloužili Immortal, Mayhem, Marduk či Enslaved, zaslouží si to i Vinterland. Silná slova? Ani ne.
