Čeští fanoušci si mohou mnout ruce (a nejen oni). Dunkelheit festival, který se uskuteční na přelomu srpna a září v Brně, přinese pro mnohé dlouho očekávaný čistě černě-metalový svátek. Jedním z hlavních tahounů jsou i němečtí Eternity, a pořadatelé nemohli udělat lépe! Kapele zrovna vychází po třech letech nové CD s názvem (poněkud klišovitým) „Funeral Mass“. Ne, že bych byl nějakým velkým znalcem hudby těchto němců, nicméně jediné album, které jsem slyšel („...and the Gruesome Returns with Every Night“) ve mně zanechalo dostatečné stopy, hlavně tedy druhá polovina. Zároveň, kdo zná Anti, musí uznat, že je to právě A.Krieg, který dodává celkové atmosféře potřebné koření. Eternity je však jiný projekt, jiná kapela, jiná hudba, čili je nasnadě i lehce odlišná hlasová prezentace. A co se upřít na minulém albu nedalo, bylo, že vokál působil dominantně a frázování jakbysmet.
O tom, že Eternity jsou prachobyčejný black metal, není třeba pochybovat, stejně jako o tom, že je takových i 90% ostatních kapel. Na druhou stranu, stejně jako Kapein na novém albu jasně dokázali, že tradiční black metal může být stále čilý a chytlavý, tak Eternity se snaží o něco podobného.
A jaké, že jsou hlavní odlišnosti od „...and the Gruesome Returns with Every Night“? Především to, že je hudba hlasitější a řezavější! Kytary se ještě více dostávají pod kůži a kompozice působí zvrácenějším a brutálnějším dojmem. Naopak lehce postrádám výraznější momenty, které mě uchvátily například ve skladbě „Grim Reapers Rapture“ na minulém CD. Eternity se rozhodli jít více přímo, neobkračovat, nezvolňovat a naplno zrealizovat poselství, které určuje název titulní skladby i desky samotné. Proč ne? Každá cesta vede k cíli a teď je nutné si uvědomit, co je důležitější – cesta nebo cíl? „...and the
Gruesome Returns with Every Night“ bylo jakousi cestou; dbalo o jednotlivé momenty, stupňovalo emoce, zvyšovalo adrenalin, přitom, když jste se podívali na výsledek, který vám z alba zůstal, nebyl tak silný jak průběh. „Funeral Mass“ je tedy jasným cílem; jeho průběh není výjimečný, nezvedá ze židle a nepůsobí výrazně, avšak, když se podíváte na zkázu, která zůstane po poslechu, je to fantastické. „Funeral Mass“ devastuje lidskou radost, cíle a likviduje i poslední zbytky něčeho, čemu se říká „normalita“. Možnosti jsou tedy různé a každý si může oblíbit jakou chce. V tom je hudba krásná. Stačí málo a podstata se pozmění, k lepšímu či horšímu. Suma sumárum, Eternity jsou jednou z předních kapel klasického black metalu dnešní éry, možná nejen v Německu, ale i v Evropě. „Funeral Mass“ není jen o pózách, ale i o drsné, nekompromisní a hlasité hudbě. A myslím si, že právě ona výsledná apokalyptická produkce nástrojů, uzpůsobený vokál a bestiální tempo, nedá klidného odpočinku. Nebude to album pro každého, někdo určitě ohrne nos se slovy „to už tu bylo“. Ale já nic jiného než ničení nečekal. A to, že je odvedeno tak účelně, je jen plus. Adié, v Brně!
