1. Zdravím, Obsidiane. Jsem velmi potěšen Tvým souhlasem uskutečnit rozhovor pro Mortem zine.

Hello. Díky! Vždy si ceníme podpory, kterou obdržíme!

2. Keep of Kalessin, kapela honosící se dnes opravdu zvučným jménem, kvalitními muzikanty a osobitou tvorbou. Nebylo tomu ale tak vždy. Začínali jste v roce 1994 s Ghashem. Byla to Tvá první kapela, nebo už jsi před tím něco zkoušel?

Předtím jsem měl mnoho kapel. Chvíli jsem hrál v doom/death metalové kapele Monasterium, ale ta mi nikdy nepřinesla to, co jsem chtěl. Také jsem hrál v několika různých sestavách z okolí Trondheimu. S Vylem jsem působil v několika kapelách ještě před Keep of Kalessin, ale žádná nikdy nic nenahrála.

3. Počátek devadesátých let, vypalování kostelů, Black Metal Mafia, Inner Circle, bomba na koncertě Deicide, Deadova sebevražda, zabití Euronyma, tehdejšího guru black metalu, Vargovo zatčení… Bylo Norsko obecně v téhle době nervózní? Přeci jen se o tom mluvilo tehdy snad všude…

Nikdy jsem toho nebyl součástí. Zde v Trondheimu jsme byli jaksi odříznutí od všech těch věcí. Třebaže někteří z mých přátel znali zúčastněné, raději jsme se od toho drželi stranou. Vždy jsem u toho byl kvůli hudbě, nebral jsem to jako válečné tažení nebo dětinské chování jako někteří z těchto lidí. Přestože s většinou z nich sympatizuji, vím, že spousta z událostí vznikla jako pubertální vtípky, které se dotáhly do extrémů a hádám, že někteří z nich by to byli raději neudělali.

4. Jak jsi to v té době prožíval ty s Ghashem? Byli jste v té době v kontaktu těmi lidmi, nebo jste to pozorovali takříkajíc s odstupem? Kolik vám tehdy vůbec bylo let?

V roce 93 mi bylo 15 let a neměl jsem žádné kontakty s BM scénou kromě toho, že jsem znal pár lidí v Trondheimu, kteří měli kontakty na někoho ze známějších kapel z jiných částí země.

5. Jak moc Tě v rozhodnutí založit KoK ovlivnila tehdejší black metalová scéna, která byla v roce 1994 na svém naprostém vrcholu?

Keep of Kalessin se vždycky silně inspirovala black metalem, stále JE to black metalová kapela, jak to vidím já. Třebaže jsme se lehce odklonili od typického black metalu, myslím, že jádro zůstává stejné. Black metalová atmosféra je něčím unikátní a dává posluchačům víc než jenom hudbu. Uchopí Tě a hýbe Tebou jako žádný jiný žánr. Dobrý black metal, když ho posloucháš, mrazí, a domnívám se, že Keep of Kalessin právě tohle dělá víc než většina dnešních kapel.

6. O rok později se do kapely začlenili bubeník Vyl a baskytarista Warach. Můžeme tedy rok 1995 považovat za ten, kdy se z KoK stala regulérní kapela?

Řekl bych, že ano. Byla to doba, kdy se dala dohromady celá kapela a o rok později jsme změnili jméno na Keep of Kalessin.


7. Vydali jste demo nahrávku „Skygger Av Sorg“ o třech skladbách. Měla v té době poukázat na existenci kapely u vydavatelstvích, či jste jí brali spíše jako regulérní nahrávku?

Tato nahrávka byla určená labelům, ale debatovali jsme, zda to udělat nebo ne. Warach neposlouchal, co říká Ghash a různě to rozeslal. To v podstatě rozhodlo o tom, že první nahrávku vydali Avantgarde Music.

8. Jak se na ni díváš s odstupem času? Určitě je na ní mnoho dětských chyb a nešvarů. Myslíš, že je odrazem tehdejších maximálních schopností KoK?

Myslím, že se ukazujeme jako kapela s dobrými kompozičními, ale ne nejlepšími technickými dovednostmi. Myslím, že jsme tím vždycky trpěli. Naše schopnosti skládat rify a hudbu pokaždé překonaly ty technické. To opakovaně způsobovalo stresové nahrávání a nedostatek času udělat věci pořádně. Ale je zde mnoho fanoušků, kteří hodnotí toto demo vysoce.

9. Až do druhého dlouhohrajícího alba „Agnen: A Journey Through the Dark“ klapalo v kapele minimálně z pohledu posluchače vše jak mělo, mám pravdu?

Opakuji, že nahrávání probíhalo ve stresu a nikdy jsme ve výsledku nedostali, co jsme chtěli. Ale ukazovalo to kapelu se skvělým potenciálem. Myslím, že některé skladby z tohoto alba jsou skvělé, ale celková produkce všechno vysává. Neprodávalo se tak dobře, jak bychom my a Avantgarde očekávali. Ale časem jsme byli šťastní díky faktu, že jsme udělali extrémní album. Je nesmírně temné! A to byl skvělý start. Poslechni si například „Towards I Roam“.

10. Změnilo se za tu dobu něco v životech členů kapely či v kapele samotné?

Samozřejmě. Jsme mnohem, mnohem lepší kapelou. A všichni jsme značně vyzráli. Odstranili jsme spoustu těch „dětských chyb“, jak jsi říkal. A nebojíme se dělat svou věc. Myslím, že jsme se nikdy nebáli, ale teď se OPRAVDU nestaráme o to, co si druzí lidé myslí. Děláme hudbu především pro sebe.

11. Rok 2000, a dalo by se říci přelom v kapele. Odešli naráz všichni členové krom tebe. Co se vlastně stalo?

Byli jsme unavení a otrávení jeden z druhého. Otrávení kapelou a hudebním průmyslem. Bylo nemožné řídit kapelu stejně jako předtím. Naše cíle byly totálně odlišné.

12. Jak jsi viděl v té době další působení KoK? Měl jsi jasnou představu nabrat nové hudebníky a pokračovat, či jsi přemýšlel o konci?

Pokračoval jsem ve skládání hudby a cítil, že můj materiál je lepší než kdy předtím. Když se kapela rozpadla, měli jsme nazkoušeno osm písní pro nové album. Jedna z nich byla „Come Damnation“, ale byla jediná, která vedla k novému nahrávání, když jsem se rozhodl pokračovat. Protože jak roky uběhly, cítil jsem, že tato píseň je stále dost dobrá. Takže jsem se jednoho dne rozhodl pokračovat, ale bylo nemožné sehnat někoho schopného v Trondheimu a okolí, kdo by to zahrál. Byl jsem zhnusený z celkové té „ó tak true black metalové scény“. Stále jsem, ale jsem si vědomý toho, že bych nemohl pokračovat bez toho, že bych byl její součástí.


13. Od této události, do dalších, pro kapelu velmi důležitých, uběhly tři roky. Hledal jsi v té době sám sebe, novou cestu pro KoK, nebo jsi nechal v té době vše u ledu?

V tom období jsem se hodně hledal. Hodně jsem vyzrál a vylepšil se v hraní. Bylo to pro mě nezbytné období, abych vyzrál. Mnohokrát jsem udeřil do zdi, jelikož ve stejné době, co se kapela rozpadla, jsem přišel i o přítelkyni. Donutilo mě to myslet a realizovat některé nezbytné věci. Stále vidím některé přátele z minulosti, kteří se zastavili na nějaké úrovni a jsou z nich nyní třicetiletá děcka. Ne, nejsem vždycky tak vážný a necítím se extra vyspěle, hehe, ale chci říct, že je důležité získat určitý pohled na určité věci.

14. S EP deskou „Reclaim“ přišel, řekl bych, i mnohem větší zájem o kapelu. Je to jen můj dojem, či objektivní fakt?

Ano, objevil se velký zájem, ale nebylo to jenom díky prodeji EP. Stále to byl jenom malý krůček na cestě. Neprodalo se takové množství jako by podle zájmu mělo. Bylo to stejné jako s námi. Je to prokletí. Co se kvality alb týče, myslím, že bychom podle ní měli být známější. Ale vidím, jak shitské kapely každý den prodávají dvojnásobný počet desek než my. Ale opakuji, neděláme to kvůli penězům, jenom by bylo fajn neprodělat v kapele každoročně 20 000 dolarů. Nemyslím, že si takové hobby může dopřát moc lidí.

15. „Reclaim“ jste nahrávali ve třech, nemýlím-li se. Podařilo se ti získat Attilu, známého maďarského vokalistu a Frosta za bicí. Oba jsou to velmi kvalitní hudebníci. Proč tenkrát před čtyřmi lety nedošlo k vydání celé desky, ale jen EP?

Protože natočit album stojí hodně peněz. Peněz, které jsem neměl. A žádný label neměl zájem do toho investovat. Všechny chtěly nejdřív slyšet demo. Tak jsem se dohodnul s FaceFront, že natočíme EP místo dema. Nikdo z tohoto nahrávání nedostal peníze a všichni jsme to věděli, už když jsme do toho šli. FaceFront to udělal jen proto, aby mi pomohl dostat se ven. Jsem za to Frode Oienovi, Frostovi a Attilovi moc vděčný!

16. Ani tato sestava vlastně nevydržela. Mám to chápat tak, že jak Attila, tak Frost byli jen „žoldáci“, kteří ti pomohli dát světu najevo, že KoK nejsou zdaleka mrtvou kapelou, ale mají stále co říci?

Ano. Udělali jsme EP a čekali, co se stane. Bylo to studené období, ale pokud jsem chtěl kapelu dále šířit, potřeboval jsem lidi, kteří by se jí upsali.