Nevím proč mám takové štěstí, ale každou chvíli si domů přitáhnu něco, co plnou parou čerpá ze starých Darkthrone. Tento pocit jsem měl zprvu i u poslední desky Bochumských Frostkrieg. Každou chvíli na nás útočí mraky black metalových seskupení, jejichž hudba nejenže má základ v kapele Darkthrone, ale většina těchto kapel z norského kultu čerpá takovou silou, že to lze nazvat kopírováním vzoru. Právě to, že máme tolik kopií darkthrone a že mnoho kapel dává před svoji hudbou přednost postoji, černou metalurgii sráží na kolena. Frostkrieg funguje na německé scéně již od roku 1991. Za tu dobu se jim podařilo vydat jedno album a to právě Majestaetic eines kalten Elements z roku 2003, které se mi dostalo do rukou ke zrecenzování. Při prvním poslechu se posluchači, krom vikingsky pojatého intra, outra a pohansky laděné mezihry, vybaví další xtá kopie Darkthrone. Ale není vše jak vypadá. Po lepším zaposlouchání se, hudba Frostkieg zdá se trochu více propracovanější než klasika black metalového žánru. Jenže zdaleka to neplatí doslova a němci ve větší části alba čerpají právě z Darkthrone jak jen to je možné. Na albu se mísí klasické Darkthronovky jako například Rex Sanguinis nebo Lord Of Chaos se skladbami mnohem osobitěji pojatými. Po pravdě jim mnohem více sedí ty druhé, využívající více vlastních nápadů, kytarových vyhrávek v pozadí hudby, a představující alternativu zbytku alba. Zdařilým přikladem budiž druhá The Night The Light And The Flame, částečně i šestá Der Willer Zur Macht. Ale hlavně třetí Their Scream You'll Hear. Tahle skladba ukazuje, že Frostkrieg umí vytvořit skladbu i s minimem postupů Darkthrone. Stačilo by jen trochu chtít a tato banda by mohla klidně mít svůj vlastní xicht.
Album je rozdělené na dvě části oddělené krátkou mezihrou In Zwielicht Der Purpurnen Strahlen. Jak už bylo naznačeno, jedná se o pohansky laděné nic neříkající intro. Možná by si pánové při skládání takovýchto inter měli poslechnout nějakou vážnou hudbu. V té jsou totiž slyšet emoce, skladba má nějaký děj, nějakou zápletku. Naopak tyto mezihry, intra či outra povětšinou postrádají právě ten obsah a posluchači nemají šanci něco sdělit. Vraťme se ale k druhé půlce Majestaetic Eines Kalten Elements. Ta ale na svoji předchůdkyni jednoznačně ztrácí. Jedna instrumentální věc a tři klasické Darkthronovské skladby, ze kterých se vyhrávky v pozadí, vlastní invence, či nápady podobné těm ze třetí skladby vytratili neznámo kam, nemohou první polovině alba konkurovat. Pocit, který mne v začátku recenze provázel, a to že Frostkrieg plnou parou čerpají ze starých Darkthrone sice časem trochu ustoupil, ale ne zcela. Skladby The Night The Light And The Flame, Their Screams You'll Hear nebo Der Wille Zur Macht se němcům vydařily a představují cestu, po které by měla kapela jít ve své další tvorbě. Naopak skladby Rex Sanguinis, Lord Of Chaos jsou naprostou kopii norských neznabohů Darkthrone a jsou pro mne velkým zklamáním.
