Opravdu mi přijde, že pokud v některé zemi není výrazněji rozvinutá black (potažmo pagan) metalová základna, najdou se vždy jedna, dvě kapely, které jsou světové. Je jich více, samozřejmě, ale jejich počet nedosahuje závratných výšin a kvalitativně jsme s měřítkem rovněž na štíru. Islandská příroda musí odjakživa fascinovat a jak vidno, jsou jedinci, kteří se jí nechají rádi inspirovat (tak jako je tomu na celém světě).
Fortid započali rok po svém vzniku ságu, jejíž první část nesla název „Völuspá Part I - Thor's Anger“, čtyři roky ticha však předznamenávaly pokračování... Velkolepé? Ano! „Völuspá Part II - The Arrival of Fenris“ v sobě totiž snoubí výraznou náladotvornost, prolíná více vlivů a je v podstatě velmi vyzrálým počinem...
Hlavní devizou alba je bezesporu zvuk, který se pohybuje někde na pomezí lehce zastřeného až čistšího, avšak působí hutně a majestátně. Úlohou Fortid není znít agresivně a ostře, sice bychom zaznamenali několik přímočařejších momentů, avšak většinu času „The Arrival of Fenris“ tvoří epické pasáže. Pozitivním prvkem je rovněž „podivnost“; chvíli budete myšlenkami brázdit galaxie (počátek „Náströnd“), v dalším momentu budete vzhlížet na hladinu moře z lodi, plující vstříc neznámu (průběh „The Arrival of Fenris“). Novinka nabízí opravdu nepřeberné množství nálad, možností vyložení atmosféry a samozřejmě i instrumentálních dovedností. Eldur propojuje jistou dávku klasického viking metalu s black, ale i pagan metalem a na základě silných melodií se snaží nepřivést posluchače do letargie. Pro mnoho lidí znamenají melodie hodně, znamenají to, že si posluchač skladbu zapamatuje, uvědomí si moment a bude s k němu vracet. Na druhou stranu si protagonista uvědomuje, že není třeba tvořit složitou hudbu, protože podmanivé obrazy lze vykreslit bez zbytečných komplikací a posluchač je poté ocení bez následného přemýšlení a nadbytečného rozboru.
Rozhodně je však důležité podotknout, že Fortid jednoznačně sluší vzletnější pasáže mnohem více než ty přímočaré. Kytarová hra není nezajímavá, jen nenabízí nic převratného na úkor právě pomalejších a epičtějších harmonií. Pokud si zvyknete na zvláštní odstín black metalového hlasu, zalíbí se Vám i ten čistý. Proč? Protože „The Arrival of Fenris“ je skládankou v které do sebe vše perfektně zapadá a i ty nejjednodušší klávesové linky vyzní společně se strunnými instrumenty velmi nárazově a důležitě.
...jsem velmi mile překvapen tím, co se na Islandu zrodilo a o to více jsem rád, že se No Colours nesoustředí pouze na jedno a to samé a dokáží do svých řad přijmout nějaké to zpestření. Myslím si, že tento tah se jim povedl výtečně. Nové album Fortid totiž zní přesně tak, jak by se po prohlédnutí bookletu dalo očekávat; melodicky, majestátně, nápaditě a samo se poslouchá.
K recenzi poskytl: No Colours records
