Nezaregistroval jsem informace o tom, že by Wyrd měli mít novou nahrávku, a tak pro mě byl „Kammen“ ranou z čistého nebe. „The Ghost Album“ představovalo výraznou změnu stylu, který Narqath po pět let víceméně neměnil, „Kammen“ pro mě zase do nedávných dnů představovalo otázku, kam se Wyrd pohli, zda-li následují směr nový, nebo jestli opět uslyším Narqatha pošeptávat za zvuku melancholicky znějící kytary. Světe div se, dočkal jsem se obojího.
„Kammen“ je totiž jasným kompromisem mezi novou a starou školou. Wyrd se rozhodli usmířit tábory fanoušků a nadělit jim pod nos něco, na co má chuť každý. Škoda jen, že dnes to lehce zavání...Úvodní skladba desky evokuje právě „The Ghost Album“, je ovšem okořeněna o výrazné prvky thrash metalu, jenž společně s death metalem jasně vystrkuje black metal do pozadí. Kdybych měl Wyrd ušít škatulku, nebránil bych se označení „Heathen death metal“. Již v průběhu prvního kousku se dočkáme momentu, kdy na nás vystrčí růžky akustická kytara a dá posluchači jasně vědět, že se nemusíme bát o ztrátu starých trumfů, díky kterým jsou Wyrd natolik oblíbenou kapelou. Třetí kousek, jež se zve „October“, je naopak jasným návratem ke starým deskám, tak to je s albem i nadále. Posluchač se cítí jako na houpačce. Bohužel mi přijde, že nová tvář dopadla po zvukové stránce hůře nežli předešle. Stará tvář mi je zase příliš známá a nemám pocit, že by přinášela něco nového. Narqath je bohužel člověk, který se po dobu existence Wyrd neustále vykrádá, „Kammen“ je jiné pouze v tom, že dohromady míchá dvě rozdílné polohy, přičemž tu druhou nemá posluchač natolik oposlouchanou, aby mohl zklamaně tvrdit, že ho novinka nepřekvapila. Při bližší analýze se ovšem nejspíše zklame...
V minulém odstavci jsem si posmutněle povzdechl, abych nyní mohl rozveselit. I přes nepřílišnou originalitu se „Kammen“ skutečně dobře poslouchá. Kompozice nejsou příliš stereotypní, kytary hrají dostatečně melodickou hru a každá ze skladeb má příjemnou, takřka zamyšlenou náladu, což k Wyrd naštěstí patří a na „Kammen“ je tato skutečnost výraznější nežli v případě minulém. Teď zase zvážním a budu s posmutněle zkřivenými koutky kritizovat. Byl bych velmi rád, kdybych mohl tvrdit, že je „Kammen“ skvělá deska, naneštěstí tomu tak není, jedná se o výtvor zdařilý a zábavný, ale nezachází za hranice lehkého nadprůměru, což je vzhledem k historii kapely smutné. Na novince je spousta dobrých momentů, dokonce i několik neslyšených (například skladba „The Last Time“), stále je to ovšem to, co dělá z desky věc kvalitní, nikoli světobornou.
Absence nových prvků a nepřílišná originalita si žádají krátkou recenzi. Dle mého by k obsáhnutí díla stačila věta „‘Kammen‘ je mix ‚Huldrafolk‘ a ‚The Ghost Album‘“. Nejsem si ovšem jistý, zda mohu mé zklamání generalizovat. Jistě se najdou posluchači, kteří si „Kammen“ oblíbí a kterým se trefí přímo do chutí. Tací, kterým desetkrát přežvýkaný kus chuť nezkazí.
Narqath si také zkusil cover a to písně „I Break“ od Katatonie. Po instrumentální stránce mu nic vytýkat nebudu. V případě zpěvu oproti originálu přitvrdil a za moc to nestojí, opět nepřináší nic nového a jedná se spíše o špatnou kopii originálu, o inovaci není řeč.
Pesimisticky vyznívající recenze na poměrně dobře poslouchatelnou desku právě končí. Neznáte-li Wyrd a chcete je poznat, sáhněte po „Vargtimmen Pt. 1: The Inmost Night“ či „The Ghost Album“, které představuje odlišnou cestu. Těžké fanoušky „Kammen“ nejspíše neurazí a budou ho s radostí poslouchat. Já ho poslouchám také, jen na něj nemíním pět oslavné ódy.
