Není sporu o tom, že Sezarbil je na black metalové scéně subjektem vskutku dlouhověkým… Vždyť s datem vzniku léta páně 1997 si v dnešních dnech může zaslouženě užívat zářezu desátého roku existence. Sám si pamatuji na mé první setkání s jejich hudbou a to konkrétně na kultovním splitku „Proti všem“, které v tehdejší době sdružovalo zvučná jména undergroundu – Inferno, Maniac Butcher a samozřejmě míněné brněnské pány samotné. Inferno se na vrcholu udrželo dodnes, Maniakální Řezníci jsou již na onom světě (míněno s nadsázkou) a Sezarbil? Po vydání prvního full-lengh alba „The Unknown Empire“ se po nich téměř slehla zem. Zmítáni ve víru odchodů a příchodů, kdy vyklíčily neshody, nedošlo k zafungování chemie nebo i prostá absence bubeníka ochromila možnost tvorby, a spíše než fungující kapelu připomínali plytký personální kolotoč mýdlových oper… Zdálo se, že se tato smečka ztratí v zapomnění. Ale hlavní osoba, která byla osou tohoto víru, Lord Sezarbil, se zjevně nevzdal, a tak nyní po zhruba sedmi letech je skupina opět celá. A jak to tak vypadá, v plné síle! A hmotným důkazem tohoto vzkříšení je i nové plnohodnotné album, „Bleed for the Devil…“Sedmiletá pauza není málo, i sestava je již naprosto jiná než na počátku cesty, avšak hlavní mozek je stále zde, ve svém míšním láku zcela vyzrálý, s přesně definovanými plány a odhodláním pro jejich naplnění… A přesně takové je i „Bleed for the Devil…“. Nic nenechává náhodě, nedočkáme se nedotažených nápadů a koneckonců působí silně sebevědomým dojmem.
Po atmosférickém, válečně laděném intru na nás vybafne zprvu poněkud neohrabaně vyhlížející černý kov, který se ovšem vteřinu od vteřiny rozhodněji staví na své stále pevnější končetiny a hlouběji prorůstá do posluchačova nitra. Už zprvu ale do čistého záběru vlétne malá muška, která nás bude provázet po celou stopáž alba a tou je poněkud neohrabaná anglická výslovnost zpěváka. Ačkoliv k jeho chropotu rozhodně nemám výhrad, přičemž to samé k anglické gramatice, neskutečně český akcent výslovnosti mě poněkud zaráží. To je v tuzemských poměrech jev ne neobvyklý a bohužel dodávající výsledku lehký odér „levnosti“, který se sice dá posléze vypudit z mysli, ale je v tomto případě je jedině na škodu… Kdyby se pan Vex nebál užít češtinu nejen v poslední písni, ale i celém albu, byl by celek opět blíže k ideálu. Hudba postupně ubíhá a mě nezbývá, než se nad ní pozastavit.
Muzikanté předvádějí velmi precizní práci, Lord Sezarbil umí napsat chytlavé a zapamatovatelné motivy, které nemají daleko k označení „hit“. Každý kus na CD je něčím výrazný, charakteristický. Tento skvělý základ je pak posléze kolektivem rozpracován do větší šíře. Kytara seká chytlavé riffy, naléhavé melodie, velmi často se ke slovu dostávají i akustické pasáže, které nadnesou ústřední motiv, aby byl poté důrazně rozpracován metalovou formou. Baskytara příjemně brumlá a náležitě „tvrdí“.
Celá nahrávka se nese ve středně svižném tempu, bubeník se nevrhá do hyperblastického tatatatahraní, drží se příjemné „střední cesty“, se zřetelnějším důrazem na barvitost, um a hru samotnou, než-li top-BPM kulturistiku. Aby toho nebylo málo, prošpikovali autoři výsledek ještě spoustou netradičních motivů (slovo „prog“ není od věci), při kterých účinkují hosté na klávesy a flétnu, vály skvěle doplňují a už tak dosti zajímavý metal ozvláštňují a přidávají mu na zábavnosti. Zvukový mastering je velice profesionální, jak již se dá od studia čekat, ale osobně bych se, být zvukařem, nestyděl posunout kytary více dopředu…
Dlouhá doba uběhla, na první pohled to byl čas nečinnosti, ale „Bleed for the Devil…“ ukazuje, že Lord Sezarbil se svými kumpány rozhodně nelenili. Nám předložená novinka hraje sakramentsky dobře. Svižný, velmi zručně odlévaný černý kov, ozdobený několika šperky, možná na pár místech drobně ušmudlaný, ale to není nic, co se by se na (doufám) příštím počinu nedalo napravit… Zábavné album, které ani chvíli nenudí!
