Feuersturm, ve volném překladu bychom mohli říci, že jde o výraz vystihující „ohnivou bouři“. Řekl bych, že v těchto „pekelně“ teplých dnech Feuersturm naplno vystihuje situaci, která je aktuální po celém území (nejen) našeho státu. Feuersturm není jen ohnivou bouří ale především hudební projekt za jehož hlavičkou se schovává multiinstrumentalista Demagoge. Opět a zase se dostávám do spáru jednoho člověka, který vytváří celou mašinerii! Feuersturm za sebou zanechává hluboký zářez v podobě nové desky s přívětivým názvem „Apokalypse“. Trošku mě zarazil booklet, na kterém se člověk pomalu nedozví, jak se album jmenuje a to už nemluvím o samotných názvech jednotlivých skladeb. Pomyslím si, že jde o skutečnost, jak navodit onu tajemnou atmosféru ještě před poslechem desky. Prostě, „řekněme, že tomu tak má být“. Když jsem se trošku poohlédnul po obsahu této zčernalé placky, zjistil jsem, že v sobě ukrývá necelou hodinu běsnění. „Apokalypse“ jako taková je však bohužel jen další v dnes už nekonečném zástupu obdobných kapel či hudebních projektů. I když si to sám „čas od času“ nedokážu a vlastně ani nechci přiznat, je to tak.
Už od prvopočátku se Demagoge snaží navodit atmosféru a „vzduch“ podobající se počátkům 90. let. Musím říci, že se to Feuersturm daří více než jen dobře. Zatuchlina se rozplývá všude kolem. Všemu zdárně sekunduje také zvuk (občas mi připadá, že jde o nahrávku pořízenou někde ve zkušebně namísto studia), který je přesně jako vystřižený z dob tak dávno minulých… Občas mě až zamrazí nad hudebními nečistotami, a že jich je na „Apokalypse“ dost! Mnohdy až (ne)chutně zmučené a často ne zrovna melodické zvuky vycházejí ze strunných nástrojů Demagogových. Všechny hudební nerovnosti dělají tuhle hudbu ještě více agresivní než už sama o sobě je. Jsem na vážkách a nevím, zda-li to vnímat jako plus nebo mínus. Vždyť při pozornějším poslechu vlastně zjišťuji, že právě ta občasná disharmonie a ušmudlanost nahrávky ve mně vlastně vzbuzuje chuť poslouchat dál a dál. Nejen všechny nástroje si sebou nesou občasné chybičky, ale také po vokální stránce není vše tak, jak by mělo být. Nejvíce zřetelnými chybami jsou zcela určitě „vyřvávané“ skřeky používané na úvod jednotlivých skladeb. Občas se zdá, jakoby vokalistovi došel dech, nebo jako by jen „prostě“ neuměl zpívat. Na druhou stranu bych Feuersturm křivdil, na desce se najdou i „světlé“ a přinejmenším zdařilé okamžiky, kdy i vokál společně se všemi nástroji drží pohromadě a hraje prim.
Demagoge si byl dozajista vědom všech nedostatků a snažil se černý kov svého projektu něčím obohatit. Podařilo se! Mezi skladby tu a tam vložil něco jako pomyslné intro a vytvořil tak „minimální“ ambientem zavánějící plochy. Díky tomu si tak můžeme poslechnout nějakou tu starou válečnou píseň pocházející z druhé světové války (samozřejmě zpívanou v němčině), nebo všem dobře známou melodii spojenou s ortelem smrti. Někdo by mohl říci, že tyto momenty jen oživují už dávno a dávno zaběhlé s výraznou nadsázkou řečeno „standartní“ postupy...
Ať už tak nebo onak, Feuersturm pro mě nezůstane projektem bez nápadu a síly. I když poměr kvalita a kvantita jsou 1:2, stále se nabízí ještě jedna možnost. Tou možností je schopnost zaujmout posluchače natolik, že promine nedostatky a vrhne se po hlavě do víru extrémní hudby bez hranic. Pozorně jsem tuto nabídku zvážil a můžu s naprostým klidem v duši říct (světě div se), že mě tato snůška obscénností baví.
K recenzi poskytl: Thor's Hammer productions
