Po předlouhých pěti letech se k nám dostala další, v pořadí již šestá, dlouhohrající deska norských, válkou, smrtí a temnotou nasáklých rarachů Gehenna. Deska nese příznačný název WW a z hudby na tomto albu je přesně cítit to, k čemu nás pánové vedou... ohavnost, hniloba, zatuchlost. Podobné pocity mívám při sledování honě syrově točených, romantikou nepřibarvených válečných filmů. WW není žádným hudebním či skladatelským vele opusem, ale staví nesmírně na atmosféře. Pocit bezmocnosti v zákopu s posledními pár náboji, když na druhé straně čeká nepřítel v počtu mnohem větším než by bylo zdrávo, přesně vystihuje náboj téhle desky.

Pokud by někoho zajímala opravdu hudební stránka, jedná se o velmi pomalý, deathovou ohavností a primitivismem nasáklý black metal. Pod náporem šestatřiceti minut a osmi skladeb, se vám vaše sebevědomí rozloží na malé atomy. Podobné pocity mnoho z vás zavládají u počátků tvorby finských Beherit. Skladby se táhnou velmi pomalu, místy už to pomaleji ani snad nejde říkáte si, ale za pár vteřin zjistíte, že to jde! Pomalé těžkotonážní riffy propletené velmi kvalitním, dobře frázujícím vokálem.

Kapela samotná si a atmosférou pohrává vskutku výborně. Také aby ne když se v sestavě objevují lidé působící či ex-působící v kapelách jako Forlorn či Satyricon. Nejkvalitnější se mi pozdává Death To Them All, ze které bezmocnost přímo tryská.


Celkově se WW vcelku povedlo, a i když starší alba byla více syrová, aktuální deska má něco co jen tak každá deska nemá. Ale na druhou stranu jí určitě chybí i větší chytlavost či možná trochu propracovanosti. Pro mne nadprůměrná deska, která mi ale v sluchovodech dlouho po posledním poslechu nezůstane. Jsou tu jistě mnohem lepší desky, které na vás zanechají větší a hlubší stopu než právě WW. Pokud vás ale atmosféra válečného tažení, ohavnosti, hniloby a zatuchlosti tak fascinuje, přidejte si k hodnocení jeden bodík navíc. Já to vidím takto...