Celé čtyři roky vznikalo nové Velmistrovo dítě. Rodilo se déle nežli jeho předchůdci. V roce 2003 se Velmistrovi podařilo opářit svět dvakrát a vypustit na denní světlo "Návrat ke hvězdám" a "Absinthium". Díla si jsou vzájemně poměrně blízká, jsou zpovědí jednoho roku, proto snad ta ucelenost a podobenství. "Helve-lust" je ovšem spratek, jenž si na spatření světa počkal. Je roztěkaným dítětem s křivým tělem. A jak říká samotný tvůrce, "Helve-lust" jsou oslavné smířlivé zpěvy ohlašující konec světa.Tyto zpěvy začaly vznikat takřka okamžitě po dokončení "Absinthium". Skladba zvoucí se "Belfe-gor", jež zakončuje kapitolu "Helve-lust" , vznikla den předtím, nežli se Velmistr ztratil světu a ocitl v ústavu. Po návratu se na něj usmály múzy a daly vzniknout básni "Satan", jež vzdává hold svým starším bratrům. Následujících sedm skladeb, o kterých jsem se zatím nikterak hlouběji nezmínil, vznikalo bez pevného řádu. Jejich podobu určily Velmistrovy stavy mysli, kterých bylo za čtyři roky skutečně dost, proto se určité nesourodosti celé nahrávky nemůžeme divit.
"Víme, ctíme
chvíle, kdys ďáble blíž vítězství,
v týle cítím záchvěv šílenství..."
Ihned zpočátku nám "Helve-lust" dá najevo, že nemůžeme očekávat staré časy. Po dokončení skladby "Satan" začala tvorba stagnovat. Následně se Velmistr vrátil na sever, kde spoustu věcí přehodnotil a dal vzniknout úvodní skladbě "Inextera-sagnert et Sefole", jejíž tóny působí veskrze pozitivním dojmem, což je jedna z prvních skutečností, jež nás na "Helve-lust" praští do nosu. Druhou je umělý jazyk, jenž Velmistr stvořil sám pro sebe, snad aby mohl lépe vyjádřit pocity provázející ho po ona léta nikterak hluboké činnosti. V onom "novém" jazyce napsal i titulní báseň/skladbu, jejíž drsný překlad znamená "konec světa".
"Elfidea-kelther et Erethare-resev, Rastu GOR-perth det Gleme-fol
at Olone SET-perth, Fole vel Gethe-fion, e Helve-lust... Luste..."
Nerad bych ve vás vyvolal pocit, že se z Velmistrovy tvorby stal orchestrálně laděný ambient na zkrášlení ošklivých dnů, to jen nesourodost skladeb s sebou nese několik velmi odlišných nálad. Třetí skutečností, jež láme nosní přepážku a podtrhává předcházející souvětí, je v případě Velmistra věc skutečně originální a stěží očekávatelná, zpěvy "et Vorexe" či "Elfidea" obsahují ženský hlas s nádechem českých popových "hvězdiček", snad jen s tím rozdílem, že jedna oslavuje zmrzlinu Koral a druhá smrt.
"Ach, se marně , já přemarně hvězd vyptávám,
proč při teskném hvězdném prachu
já si žíly přetnu v strachu...?"
"Helve-lust" nabízí skutečně velkou spoustu věcí, které byste od Velmistra nečekali. První skladba obsahuje silnou rytmiku, o kterou nepřijdou ani dvě skladby následující. Ke konci alba jsme ovšem opět ve spárech zla. S trochou rezervy by se dalo tvrdit, že je "Helve-lust" skutečným příběhem, začátkem a koncem o několika dějstvích, které nemusí být nutně neoddělitelné, mohou být nesourodé a na první pohled klidně i protichůdné. Poslední dějství je velmi povedená a již zmíněná instrumentální skladba "Belfe-Gor", opravdu výborné zakončení konce...
„Enternue! Mocnosti nad zemí, peklem...
Anexe! Kdo Mě soudí, jakým žezlem?“
Nepoužiji žezlo nikterak těžké a budu soudit Já, alespoň pro tuto chvíli. "Helve-lust" jsou zhudebněné básně formou orchestrální elektroniky, jež postrádá jakýkoli náznak minimalismu či black metalu. Věřím tomu, že spousta věcí se dala udělat lépe, především hlasy, s kterými Velmistr nyní více experimentuje, a určitá koncepčnost, která mi na desce dosti chybí. "Helve-lust" považuji za velmi osobní experiment, na němž se negativně podepsala dlouhá doba, po kterou vznikal. Na druhou stranu je na desce i spousta nálad, které mi jsou bližší nežli ty těžce negativní, jež byly zbraní "Absinthium" či "Návrat ke hvězdám".
"Helve-lust" považuji za dobré dílo a jeho 36 minut tvořených devíti skladbami poslouchám velmi rád. Jen upozorňuji, že od spousty z nás vyžaduje trpělivost s novou Velmistrovou tváří, které nabyl během oněch čtyř let...
"Satan se jen usmívá, hmatáme dno propasti...
Nevíš, nic nepochopil jsi a nevíš - co je Satan..."
