Byl pozdní večer, právě jeden z těch večerů vhodných k malé procházce po okolí. Člověk se mnohdy rád prochází sám, už jen pro ten pocit naprosté volnosti. U mých častých nočních výletů jsou mými „tichými“ společníky obvykle kapesní přehrávač společně s diářem. Je to až komické, když si uvědomím, že diář nosím stále u sebe, ať se děje co se děje, bohužel však nevyužit. Dále křižuji uličkami a dostávám se k svému oblíbenému místu ve středu městského parku vedle pomníku. Usedám na časem již dosti ohlodanou lavičku dávajíce si přitom do uší sluchátka. Pro dnešek si s sebou nesu holandské „Funeral Winds“, jenž burcují snad celou Evropou se svou novou deskou „Nexion Xul – The Cursed Bloodline“. Sakra, tohle je vskutku nářez. Krátkou chviličku se linou surové zvuky a úvodní intro je pryč. Tahle démonická trojice se s ničím a nikým nepáře! Neřešitelná a krutá apokalypsa, něco podobného jsem už dlouho neslyšel… Kapela, ač ovlivněna „velkými“ spolky jako Venom, Mayhem (u obou celků mám namysli starší tvorbu), oplývá více, než-li ubohými „opsanými“ postupy. Každý ze tří hudebníků vnáší do hraní kus sebe, kus svého umění. Ne nadarmo je o Funeral Winds známo, že jsou snůškou „nejlepších“ hudebníků z celého Nizozemí.
Brr, až mě zamrazilo v zádech (noční chlad s tím však nemá co dočinění). To nehumánní řev zdobící počátek třetí skladby „The Blood of Chaos“je toho příčinou. Chaos je naštěstí jen jedním slovem v názvu písně, ve spojitosti s deskou o něm však nemůže být řeč. Naopak, připadá mi, že i přes undergroundový vzhled jde o nepodceněnou a vychytanou věc. Zběsilý black metal s krásně prohnilými kytarovými riffy. Och, svatá prostato, tohle tempo je vzrušující... V některých chvílích přemýšlím, jakým způsobem Hellchrist Xul, kytarista a zpěvák v jedné osobě zahrál tohle sólo.
Celkově vzato, „Funeral Winds“ nesoupeří o nejtechničtější nahrávku, však čas od času je míra techničnosti dosti zřetelná. Jak už jsem se zmínil, stále častější kytarová sóla jsou hodně příjemnými chvilkami. Jsem doslova unešený způsobem, jakým kapela kombinuje agresivitu s melodičností. Melodie jsou časté, ano, jsou však jakoby obalené v hadru namočeném ve spoustě výkalů (lepší přirovnání mě nenapadlo).
Došly batereie, naštěstí mám náhradní.. Než jsem je vyměnil, problesklo mi hlavou; snad by se dala hudba Funeral Winds označit příhodným termínem „black and roll“. Když nad tím tak přemýšlím, nebylo by to úplně od věci. Dokonce začínám mít ten pocit, že spousty písní z této desky mají tu tendenci stát se hitem. Zběsilé tempo, agresivita, mrazivá atmosféra, ale na druhé straně nápaditost, melodie a hráčský um, tak proč nevytvářet hity? Samozřejmě se ale stále pohybujeme v rámci black metalu. Black metalový je také zvuk, není naprosto bezchybný, ale je přesně takový, jaký si ho toto dílo vyžaduje.
Začíná být opravdu chladno, tentokrát jde i o vlivy podnebí. Ve spojení chladu vzduchu s mrazivou atmosférou desky se necítím dvakrát pohodlně, ale setrvávám. Tak trošku mě děsí pocit, že za stromy a keři, které mám za zády se může uchylovat prakticky kdokoliv a cokoliv. Nechápu, proč uvažuji nad podobnými věcmi, ale z hudby Funeral Winds mi jednoduše běhá mráz po zádech. Velkým přínosem tohohle „stavu“ je dozajista i vokální um Hellchrist Xula . Když to „řeknu“ hodně nadneseně, z jeho hlasu se mi „podlamují kolena“. Nelžu, natož abych si dělal legraci. Prostě hlas vichřice podoba.
Všímám si, že už je dost pozdě, pomalu se odeberu domů. Při cestě zpět si uvědomuji, že jsem použil svůj diář a psal si poznámky k téhle recenzi, geniální :-).
Přibližuji se závěru a moje nadšení v tuto desku je zase o stupeň vyšší. „Nexion Xul – The Cursed Bloodline“ se doslova zařezává pod kůži. Stal jsem se na ni závislý, nějaká síla mě nutí poslouchat ji znova a znova. Nelituji však, na natolik silnou a kvalitní desku si čas najdu vždycky.
