"Funeral Fog je možnost vyplivnout všechnu temnotu, agresivitu a ponurost světu do tváře…"

Hranice mezi inspirací a plagiátorstvím je skutečně tenká. Některé spolky se jí pozvolna dotýkají. Je ale málo těch o nichž se dá s jistotou říci, že se nechávají svými idoly unášet přespříliš. Jednou z takových kapel jsou bezesporu kanaští Funeral Fog. Prvotinu „Under the Black Veil“ následuje po čtyřech letech novinka „Channeling Ancient Shadows“. Debut byl pro mnohé prvoplánovou kopírkou norských Darkthrone v jejich nejsilnějším období. Druhá dlouhorající záležistost si dala řádně na čas, a tak je byl nejeden příznivec černého kovu skutečně zvědavý, kam že se to „pohřební mlha“ dokázala od roku 2003 prosáknout.

"Nikdy jsme nemířili k tomu znít jako originální black metalová skupina… Našli jsme si svůj chladný a monotónní styl, riffy a drželi se jich."

Co naplat. Hlavním aspektem, který v posluchači evokuje zmiňované Darkthrone, je jednoznačně zvukové vyznění nahrávky. Je plno kapel, s nimiž se lze ponořit do hlouby devadesátých let a oparu chladného zimního Norska. Čtveřice okolo Nokturnise si nejen, jak sama říká, „našla svůj chladný a monotónní styl a riffy“, ale přidala k němu i značně dobový zvuk, který je na jednu stranu dokonale čitelný, na tu druhou bych však rád viděl kohokoli, kdo by v prvních vteřinách „Curse Of The Immortal Tyrants“ – druhé skladbě „Channeling Ancient Shadows“ nevyřkl kultovní sousloví „Transylvanian Hunger“. Osm minut o dvou, třech riffech ve spojení s právě akvizovaným zvukem je toho nesmazatelným a nepopíratelným důkazem.

"Na novince se podíleli čtyři lidé, každý se do něj snažil vložit kousek ze sebe, aby tak vzniklo album trochu rozmanitější než náš debut. Některé skladby se velmi podobají dřívějším, některé jsou zas úplně odlišné…"


„Channeling Ancient Shadows“ však kromě tisícekrát převařené vody nabízí i kousky osobitější, jako je tomu kupříkladu u skladby „Discordant“. Zde je možné slyšet mírně specifičtější hudební pojetí. Je potřeba ale důkladněji naslouchat. Věřte, že lze těžko hledat slova k desce, která nenabízí téměř nic neslyšeného. Tuhle kanadskou novinku se mi chce s chutí nazvat druhým „Transylvanian Hunger“, či „Panzerfaust“. Má ale oproti nim jednu zásadní nevýhodu. Vyšla totiž v roce 2007, v roce, kdy je na scéně nepřeberné množství kapel hrajících hudbu zajímavější a kult black metalu již není tím, čím před patnácti lety. Následovník „Under the Black Veil“ tak nikdy nemůže dosáhnout podobného úspěchu a nikdy nenabere podobného kultovního statusu.

K recenzi poskytl: Long Ago Productions