*bez úvodu*

PÁTEK

Fastred: Bude to už poněkolikáté, co se budu snažit nějak nastiňovat vystoupení Heiden. Možná i proto je to z mého hlediska těžší než kdy předtím. Oceňuji cestu, kterou se Heiden vydali, oceňuji jejich jistou dávku originality, jen mě poslední album nezaujalo tolik, jak bych očekával. Živé vystoupení nabídlo i nějaké nové skladby a obzvláště „Koma“ mi obstarala velmi příjemný zážitek. Jediné, co mi více méně nevyhovovalo, byl Kverdův vokál, jenž si snaží stále upravovat (jen nevím, jestli správnou cestou). Zvuk mi na Svatoboj přišel ucházející, první kapela však většinou bývá „pokusným králíčkem“. Myslím, že Heiden jen dokázali, že nejsou kapelou na zběsilé pogování, nýbrž na poklidné pokyvování hlavou. Kapela má své fanoušky i odpůrce, a tak to má být.

Fastred: Perdition odpadli, a tak se na podium hrnuli rovnou Sekhmet. U těch mám snad oproti Heiden ještě větší problém něco objektivně posoudit. Proto jen ve zkratce; vadil mi místy utopený vokál, haprující zvuk, ale vcelku potěšily nové skladby. Znějí dravěji a nepůsobí až tak jednotvárně. Jinak to byl klasický black metal ala Sekhmet, co více říct?

Under: Už v úvodních tónech přicházejícího intra kapela obhajuje svůj název Prosatanos. Ten, kdo viděl vcelku romantický film „Umučení Ježíše Krista“ si s úvodem jistě připomněl scénu lynčování. Římané odpočetli deset a vokalista startuje show. S postupem času se dostávám do stádia nudy, krom výtečného vokálu kapela produkuje zcela nezajímavý black metal. I přes výborný zvuk a strhující tempo mě Prosatanos nedokáží zaujmout, spíše mě zaráží jejich „nekolektivnost“. Dva členové vsadili na tradiční „warpaint“, jeden zvolil pouhé brýle a další pouze styl ála Motorhead. Trošku mi tím připomněli americkou BM scénu, která nepatří zrovna mezí mé oblíbené… Škoda, škoda.

Under: Na vystoupení srbské smečky jsem se opravdu moc těšil. Patřili mezi pětici nejvíce očekávaných kapel. Avšak uvědomoval jsem si, že se budu muset obejít bez hlavního vokalisty The Stone, který se z neznámých důvodů neúčastní živých vystoupení. Bohužel, jedinou trhlinou výborného vystoupení byl „koncertní“ vokalista. Glad vždy vyslovil jen první slovo textu a zbytek jaksi polknul. Na druhou stranu, ostatní hudebníci The Stone se blýskli skvělou technikou hry a výbornými melodiemi. The Stone do své hudby vkládají prvky thrash metalu a dokonale je snoubí s prvky BM. Výsledný efekt zní na živo velmi příjemně. Příjemným zjištěním byl i vřelý přístup při jakémkoliv kontaktu fanoušky s kapelou po samotném vystoupení. The Stone splnili všechna má očekávání!

Fastred: Jedna z těch mých opravdu srdcovějších kapel a možná očekávaný vrchol pátečního dne. Konal se? Těžko říct, rozhodně jsem si z prvního živého kontaktu s The Stone odnesl jen ty nejpříjemnější vzpomínky. První opravdu chytlavé vystoupení dne, vyvážený zvuk a ryzí black metalová atmosféra (i s památným pliváním ohně). Nevýhodu bych viděl u zpěváka, který často po první hlásce sjel v hlasitosti svého projevu někam, kde zapadl pod tóny kytar a byl problém s jeho slyšitelností. Postupem času se však zlepšoval jak on, tak zvuk a celkově vystoupení ke konci gradovalo. A to, že jsou The Stone technickou kapelou, myslím, dokázali naplno.

Under: Inferno, pro mě hlavní tahoun a lákadlo celého letošního Dunkelheitu. Mohu říci, že byli obdařeni příjemným časem svého vystoupení - 19:40. Vezmeme-li v potaz Silvu Nigru, která začínala až hluboce po 1:30 v noci. Vraťme se ale k samotnému vystoupení.
Vokalista Adramelech a jeho tradiční zvolání „Chci vidět Satana ve vašich očích“ započalo spanilou jízdu. Jak jinak otevřít hrací set než dlouhou předehrou, která je součástí songu „Fanatizován lidskou moderností“. Zpočátku se mi příliš nelíbily bicí, ale po druhém songu se již zvuk vykrystalizoval a já se utápěl v depresi, ve smrti v bolest,i v posledním dechu života, omotán všedností masy :-)...Výborný zvuk a hráčská vyspělost, tím se dnes Inferno prezentuje. K mé spokojenosti představili i pár písní z nového počinu. To však nemění nic na tom, že pilířem vystoupení vždy byly a budou skladby jako „Pohanské meče“ či „Peklo na zemi“. Je více než příjemné sledovat jakým způsobem se kapela vypracovala. Adramelech je vůdčí osobnost jak se patří. Kdybych měl hodnotit jeho vokální um před dvěma lety a dnes,byli bychom zde patrně hodně dlouho. Pravdou je, že se neskutečně vypracoval…Uplynulo 40. minut přiděleného času a Inferno se rozchází… I přes Adramelechovy projevy nespokojenosti, já byl spokojen. Musím konstatovat, že jsme shlédli jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu!



Fastred: Tak jak mě oslnilo debutové album Furie, tak stejně mě zaujalo i to nové z dílny Massemord. A jak vidno, kapela dostála všemu, co okolo sebe svou hudbou rozsévá; nenávist ke světu, hněv, extrémnost. Poutavý byl výkon bubeníka; sledovat zarputilý výraz jinak střízlivě vypadajícího muže, zatímco se do Vás neskutečnou rychlostí hrnula jedna skladba za druhou... K vokálu bych výhrady neměl, ani k podiové show, protože Massemord jednoduše působili energicky a i když se mi nijak moc (bohužel) nelíbil zvuk, odnesl jsem si velmi kladné pocity. Škoda jen, že jim nestojíme ani za „thanks“ ;-).

Fastred: Jednoznačně největší ovace celého festivalu, přátelské vystupování a úsměv od ucha k uchu. Skyforger mě připoutali upřímným stylem hudby – přesně takovým, na který jsem se těšil. Střídání lidových nástrojů, melodická hra kytar a charismatický vokál dávali zapomenout na čas a sálem se linulo potěšení z ovací na jedné straně a nadšení z opravdu kvalitní hudby na té druhé. Co říct...

Under: I přesto, že neposlouchám často podobnou hudbu a s kapelou Skyforger jsem se ještě nesetkal, koncert jsem si užil naplno. Výborné melodie a folkové nástroje. Hudebníci naplno komunikovali s fanoušky, potlesk opláceli výborným vystoupením, tak by to dle mě mělo vypadat. Naplno jsem však „vytekl“ ve chvíli, kdy jeden z hudebníků uchopil dudy a začal s nimi hrát, přičemž si hudbu náramně užíval!

Fastred: Agmen jsem bohužel již nestihl, protože na konci Skyforger jsem musel z časových a zdravotních důvodů opustit Svatoboj. Neslyšel jsem však jediný negativní ohlas, je asi proč litovat, hm...

SOBOTA

Fastred: Zpoždění zvěstovalo, že opět odpadla jedna kapela. Naštěstí se jednalo hned o první Ewig Frost, od kterých neznám ani Ň.
Na podium se tedy vyhoupli Iperyt a mohu předeslat, že do puntíku splnili to, co jsme od nich s přáteli očekávali. Zábavná, energická a poblázněná hudba, kterou Iperyt do posluchačů hrnuli ani chvíli nestagnovala, naopak. S postupem času nabírala na otáčkách a tvrdila. Ano, jednalo se o jedno z nejtvrdších vystoupení festivalu, to bez debat. A to, že zvuk nebyl dokonalý? To v tomto případě absolutně nevadilo... Skvělý začátek a vystoupení nad očekávání.

Under: Musím se přiznat, že tuhle čtveřici z Rakouska jsem viděl a slyšel naprosto poprvé. I přes začínající projevy únavy jsem byl však natolik zvědavý, že jsem se šel na Misanthropic Might podívat (zbytek z mého osazenstva se válel venku na lavičce u čepovaného Starobrna :-) ). Z počátku jsem si jen tak polehku potřepával hlavou v rytmu válivého BM, načež jsem začal zjišťovat, že hudba Misanthropic Might je mi velmi blízká. Agresivní BM doprovázený výborným vokálem se střídal s občasnými melodiemi, kterým se povedlo párkrát odběhnout až k vodám death metalu. Určitě si řeknete; no black metal s deathmetalovými melodiemi, nic nového. Nic nového to dozajista není, ale Misanthropic Might předvedli, že pokud máte styl a chuť do hraní, může vaše vystoupení sklidit bouřlivý potlesk.

Fastred: Po vynechání MM, jsem se přesunul na vystoupení italských Kult, o kterých jsem (podobně jako u nedorazivších Ewig Frost) neměl absolutně žádný přehled. A jednalo se o vskutku potěšující překvapení! Dokonce s vykřičníkem. Upřímně jsem si první polovinu vystoupení nadmíru užíval, protože kapela servírovala nejen výrazné melodické linky, ale i vokál působil velmi vyzrále a stabilně. Velmi silný zážitek se však po polovině začal ztrácet v mlze, vokál vyzníval monotónně (jedna poloha omrzí) a melodie se vytrácely. I přes to přeze všechno ve mně Kult zanechali o hodně lepší dojem než některé kapely, od kterých jsem čekal opravdu hodně.

Funeral Procession jsme bohužel díky podivné shodě okolností ani jeden z redakce nestihli, proto se omlouváme.

Under: Stormnatt jsou další kapelou prezentující na Dunkelheitu rakouskou BM scénu. Hned na začátek mě zarazilo dlouhé čekání na jejich vystoupení. Dřívější kapely zvládly zvučení a ostatní záležitosti během 10 minut. Stormnatt si nechali pódium zatáhnout oponou a celé zakrýt umělou mlhou. Připadalo mi naprosto zbytečné projevovat se jako nějaké hvězdy. Čekal jsem cokoliv, opravdovou show, pódiové peklo. Někdy je lepší nedoufat, zklamání je potom menší. Žádná show se nekonala, následovalo jen obvyklé vystoupení bez jakýchkoliv zvláštností. Nemůžu však Stormnatt upřít mou zvýšenou pozornost a to nejen kvůli kostýmům kytaristy a basáka, ale i díky výborným melodiím. Následně jsem si však uvědomil, že předchozí melodie jsou totožné s těmi předešlými. Menší vada na kráse. Nakonec jsem usoudil, že od našich sousedů jsem čekal kapku více…

Fastred: Z Rakouska jsme se přesunuli kousek vedle, abychom měli možnost shlédnout vystoupení velmi talentovaných Geist, kteří mimochodem s novou deskou „Kainsmal“ zaznamenali velký boom.
Pánové vypadali jako vcelku obyčejní lidé, čili evidentně definitivně upustili od krve a dalších zvratků. Možná to s tou „obyčejností“ přehnali (nevím, jak jinak to vyjádřit), protože oproti albu na mě tak působila i jejich hudba. Pouze písně z „Kainsmal“ ve mně zanechaly jakousi matnou stopu, ale jinak to bylo nemastné neslané. Ocenil bych asi pouze charismatický zpěv. Ale je mi jasné, že za nevynikající melodiku mohl i zvuk, ale jak se říká; když to nejde hudbou, zkuste to image :-). I když, běhat se v půlce vystoupení nalíčit?

Under: Geist byli bezesporu kapelou, na kterou jsem se moc těšil, už jen kvůli německy zpívaným textům. Vystoupení bylo bezesporu hodně intenzivní a s napjatou atmosférou. Nejvíce se mi však líbila práce bubeníka…ten si počínal na výbornou, radost pohledět.

Fastred: Jak mnozí z Vás četli, Eternity se do České republiky opravdu těšili a My se těšili na ně. Je také proč; desolátní black metal, který předvedli na novém albu mě okouzlil. Ne svou techničností, ale spíše přímočarostí a zvukem. Je jasné, že zvuk se na podium nepodaří přenést, ale pevně jsem věřil, že tah na branku si kapela udrží. Neudržela. Ke konci setu jsem se náramně nudil, a to bych OPRAVDU nečekal. Eternity jsem totiž považoval za jeden z osobních favoritů festivalu.
Podle slov některých vokál zanikal mezi nástroji, mně to tak úplně nepřišlo. Spíš mě mrzel ne příliš dobrý výběr skladeb a nepříjemná stagnace, která byla znatelná od počátku.

Under: S tímhle duem pocházejícím z Německa mám již mnoho skutečností, nicméně živě jsem je ještě nikdy neviděl. Brno bylo tedy premiérou. Morrigan před nedávnem vydali novou desku s názvem „The Damned“. Byl jsem víceméně zvědavý s kolika novými songy vytasí. „The Damned“ je dle mě kvalitním počinem. Musím ale dodat, že vystoupení ve dvou může hodně nudit (vzpomeneme-li na Trollech). Nic takového se však nekonalo. Od prvních momentů se v sále vytvořila zvláštní atmosféra, která nejde jednoduše popsat. Beliar stojíce na pódiu osamocen jen se svou kytarou byl zezadu doplňován Balorem ozbrojeným bicí soustavou. Beliar všem náramně dokázal nakolik zvládá svůj vokál; skvostné vysoké polohy střídal s lehce nakřáplými, načež dokázal, že i čistým zpěvem se ohání vysokými kvalitami. Nechápajíce s otevřenými ústy jsem sledoval kytarovou hru, melodie, technické pasáže, heavy vyhrávky, všechno. Následuje konec a duo odchází, v hlavě se mi mísí pocity spokojenosti a naplnění. Morrigan se pro mě stali největším překvapením celého festivalu.



Fastred: Vrchol festivalu? Zřejmě! Infernal War, jejichž samotné jméno stačí k tomu, aby člověk začal mlátit hlavou, předvedli doslova famózní show. Je úžasné poslouchat skladby, které jste doma tolikrát obdivoval, v živém podání a smrtícím tempu. Všechna technická sóla byla zřetelně podána a řekl bych, že obavy z toho, že budou slyšet buď bicí a nebo bicí, se nevyplnily. A myslím, že nejde nevyzdvihnout Warcrimera, jenž podal druhý extrémní a neméně kvalitní výkon dne. Těžko popisovat vše, co z hudby IW čišelo, ale agrese, ta tam byla ;-).

Fastred: Avizovaná hlavní hvězda festivalu a jeden z důvodů, proč žiletky nezahazovat. Shining. Představa této show ve mně vzbuzovala trochu nepokoj, a ještě k tomu 80 minut. Většina návštěvníků jistě dopředu věděla, co se na podiu bude dít a rozhodně nebyla o nic ochuzena. Gentlemanské chování střídané s buranským, depresivní výlevy s poklidnými a hlavně ruka v pověstných kožených gatích (poté na rukou rozběsněných fanynek a fanoušků). Ovace ovšem zůstávaly za očekáváním. Shining není nic na zběsilé pogování a přehršle pohybů, snad kromě ruky a hlavy (z kelímku do pusy).
Vyzdvihl bych skladby z „Halmstad“, které vyzněly opravdu kvalitně, ale hlavně – Kvarforth má skutečně kvalitní vokál, snad ještě extrémnější než na albu. Co se zvuku týče, tak ten byl velmi příjemně poslouchatelný a pomalé i vybrnkávané pasáže zněly, jak mají... Jo, nebylo to vůbec zlé, opomineme-li divadýlko (nacvičené povídání si se spoluhráčem v kapele během skladby), na můj vkus až přílišnou délku setu a také neskutečně dlouhé čekání na začátek...

Under: Logicky, vždycky se najdou lidé, kteří budou koncert Shining vynášet do nebes, ale na druhé straně se najdou tací, kteří budou přesvědčeni o opaku. Já sám se řadím do zástupu lidí nespokojených a znuděných…Myslím si, že takové divadlo, jaké Shining sehráli, je možné vidět každou sobotu v televizi, nic neobvyklého. Celé vystoupení bylo tak umělé…a když připočtu „kec“, že se objeví sám Attila… Kvarforth sice cosi zamumlal o speciálním hostu ale…nic.

Fastred> Ke konci setu Shining jsem se již upřímně těšil na Silvu Nigru, od které jsem čekal více než hodně. Ta musela ovšem z technických a blíže nespecifikovaných důvodů skončit dříve, čili odehrála jen část písní. A poznatek? Nedobrý zvuk a pokulhávající frázování. Skladby z Epochy jsem si v duchu frázoval s Ulvberthem, jen s tím rozdílem, že jsem nevynechával slova a stíhal s pomyslným dechem. To mě mrzelo. Jinak bych řekl, že pokud chce člověk zavadit o kvalitní český black metal, může si bez nějakého sebezapření opatřit právě tyto Ostraváky. Příjemná, leč ne nijak přehnaně kvalitní tečka Dunkelheitu.

Under: Další z těch, na které jsem se těšil. Kapela předvedla songy z aktuální desky „Epocha“ a uznávám, že zněly příjemně, avšak tu a tam se chybička vloudila. Bál jsem jen velmi složitých textů a s tím spojené náročnosti jejich prezentace. Bál jsem se oprávněně, Ulvberth se sice snažil, ale je vidět, že nemá dostatek dechu na to, aby vyzpíval i nejnáročnější pasáže. Na druhou stranu se s nimi vypořádal po svém a Silva Nigra ukazovala, že jsou den ode dne lepší…Nebýt „technických důvodů“, užili bychom si celý připravený set. Poslední skladbou noci a vlastně i celého festivalu se stal „Černý kult“. Výborná věc a Silva Nigra potvrdila své kvality a odešla s vřelým potleskem přítomného publika.

A poznatky? Je těžké poslouchat dva dny v kuse black metal. Zvláště ke konci, kdy se člověk přestává soustředit a zdánlivě dobré výkony, které by jste na samostatném koncertě ocenil, Vám přijdou obyčejné. I tak bych řekl, že festival nemohl nikoho zklamat, ba naopak.