Kapely: Blut aus nord, Bloodoline, Reverence, Karras

Je známá věc, že kapely nějak spřízněné vydávají společná split alba. Anglické hudební vydavatelství Panik Terror Musik se rozhodlo vydat splitko 4 kapel, jenž prorážejí hranice black metalové hudby a odkrývají netušené možnosti lidské mysli. Split „Dissociated Human Junctions“ představuje nové skladby kapel Reverence, Bloodoline, Karras a tři staré skladby Blut aus Nord vydané na splitu s Reverence z roku 2004. Třeba zmínit skutečnost, že kapely nesledují zažité trendy pravého (a často nudného) black metalu, připravte se na ukázku choré důmyslnosti a zvrácené invence.

Blut aus nord

Dovolil bych si začít s nejpovolanější kapelou; Blut aus Nord jsou nejznámější a nejzkušenější z tohoto výběru. Jejich část se skládá ze tří skladeb (jednoduše označených „I“, „II“, „III“), které vyšly na vyprodaném splitu s Reverence skrze D.U.K.E. records. Původní splitko se objevilo rok po vydání signifikantního alba „Work which Transforms God“, náplň se tedy moc nemění. Tři poněkud rychlejší skladby s občasným ambientovým vyklidněním nepřinesly zdaleka nic nového, ale i tak jim Frantíci vtiskli své osobité a notně korozivní kouzlo. V roce 2004 vedle ještě tehdy "normálně" hrajících Reverence zněli opravdu "psycho", ale vývoj jde dál a zde zní BAN přeci jen trochu "staře". Pokud vám kazím iluze o jejich nepřekonatelnosti, dodám, že díky svým novějším výtvorům, zůstávají Blut aus Nord stále králi na svém území... Jen by jim neuškodilo dodat nové skladby, takto jen pokulhávají za zbytkem.


Bloodoline

Tito mladí Španělé, i když hrající asi nejnormálnější hudbu si své umístění na splitu zasloužili svým netypickým přístupem k agresivnímu black metalu jaký kdysi předváděli Zyklon-B. K tomuto all-star projektu se hlásí opravdu silně, Ghoul Layer vokálem notně připomíná Aldrahna, kterého zrovna začaly ožírat zaživa krysy a kytarově tam taky slyším Samotha... ALE! Zyklon-B nikdy nehráli muziku, která by se nějak snažila vypodobnit šílenství, to je hlavní plus, kterým se Bloodoline můžou pyšnit. Bubeník Entity a mozek kapely Ghoul Layer také přispěli třemi písněmi. Je to tak akorát, protože materiál není natolik zajímavý, aby zaujal déle. Řekl bych, že toto se bude líbit většině fanoušků tradičního black metalu, jenž se nebojí mírného experimentování, i když Bloodoline by mohli zajít ještě o kus dál, mají na to!


Reverence

Reverence si zřejmě s Vindsvalem rozumí, jedná se už o jejich druhé společné splitko. Na tom prvním se Reverence moc nevytáhli; jedna delší, vcelku tradiční skladba a jedno ambientové outro. Tentokrát se Ipes s Aymem rozhodli ukázat v té nejzatuchlejší podobě. Přispěli dvěma skladbami - „Inner Phaze“ (z připravovaného alba "Chamber of Divine Elaboration") a „Sextasysm“ (kterou najdete jen zde). Reverence od dob minulých přitlačili na nervy a v nynějších disharmonických orgiích by jste těžko našli ty staré Reverence. Obě skladby nabízejí odlišný náhled na jejich tvorbu. První je nervy drásajícím vstupem do duše utýrané bytosti...jenže každá anti-humánní svině si zde libuje v příjemných, ba přímo nádherných vzlycích řezavých kytar. Reverence si v následující „Sextasysm“ pohráli s romantikou, kousek je i přes negativní trojobal poutavým nahlédnutím do mysli toužícího dekadenta.
Vyčkejte si na následující album, talent Reverence je neskutečný, stejně jako progrese, o kterou obohatili svou hudbu.


Karras

"Kdo jsou, kurva, Karras?" To si řekl každý, když uviděl toto jméno na soupisce „Dissociated Human Junctions“. Jaké bylo překvapení, když vyšlo najevo, že to je projekt Vindsvala, ke kterému si přizval pány jménem N.O.X. (to je kdo?) a Ira Aeterna (někteří si ho pamatují jako basáka na druhém albu Blut aus Nord). A ještě větší překvapení bylo, když nějaký blázen napsal na metal-archives, že se jedná o black-thrash. Já, v sladké nevědomosti, že to bude nějaká odpočinková srandička, jsem byl znásilněn. Mozek vymrdán black/deathovým běsněním, nervy spálené na uhel disharmonickým šílenstvím, vykuchán atonálními břitvami. A to nemluvím o naprosto zmučených vokálech Vindsvala a zřejmě i N.O.X.e; ti otevřeli Lemarchandovu kostku a oddali se cénobitskému pojetí rozkoše. "Hudba" Karras je přitažlivá asi jako pohled na slintajícího Xenomorfa půl vteřiny předtím, než vám svým "jazýčkem" provede lobotomii a vy se zhroutíte na zem pouze jako bezprávný (a nejspíš i mrtvý) dement. I Gigerův zplozenec má své fanoušky, tudíž si snad po chvíli i "Vy" oblíbíte tuto bestiálnost. Karras nabídli pouze jedinou, avšak velmi dlouho skladbu a když vezmeme v potaz, že se jedná o jejich prvotinu, není možné napsat jinak, než že Karras předvedli nejlepší výkon na celém splitu.


Při poslechu „Dissociated Human Junctions“ mi vyvstalo v mysli jedno přísloví... "To nejlepší nakonec." Kvalita písní při poslechu stále stoupá, během Reverence se již musíte třást spokojeností a po skončení Karras můžete jít klidně chcípnout... Splitko rozhodně není pro průměrné true black heads, při poslechu je třeba se trošku povznést a chápat hudbu snad i trochu jinak... No longer human senses...