Jednoho hezkého odpoledne slyším zvonek našich dveří, „Och, kdo to zase otravuje?“ „Dobrý den, tady doručovatelská služba Česká pošta.“ To je divné, vcelku hrubá obálka a nic za ni paní doručovatelka nechtěla. Pln zvědavosti otevírám obálku… CD a ručně psaný vzkaz, tohle se v době přesycené počítači a moderní komunikace jen tak nevidí. Dopis byl naštěstí (pro mě) psán v jednoduché angličtině, v takové, kterou známe z mnoha učebnic angličtiny pro začátečníky. Po přečtení jsem zjistil o obsahu obálky trošku více.. Jde o první dlouhohrající počin tříčlenné smečky pocházející z Athén, tedy z hlavního města slunného Řecka. Jen pro lepší orientaci, novinku „End of All Life and Creation“ předcházela pouze dvě dema. Snažím se tedy do alba zaposlouchat, ale v prvních minutách se mi to zcela nedaří. Nedokážu se dostat pod vrstvy agresivity a hrubé neprostupnosti. Avšak když jsem poslouchal potřetí a počtvrté, začal jsem nalézat různé záchytné body a pestré hudební momenty, kterých jsem se začal chytat.
„End of All Life and Creation“ se cloumá ve středním tempu, i když čas od času se přenese do naprostých blasfémií a extrémních rychlostí (ale opravdu jen minimálně). Jsem rád, že tempo je jaké je, snáz se mi hudba zarývá pod kůži a já si ji lépe uvědomuji. Zpočátku jsem byl zaražený dlouhými stopážemi jednotlivých skladeb, které se často pohybují někde okolo pěti až osmi minut. Nutno dodat, že Riddle of Meander se prezentují „primitivním“ true black metalem a proto mi natolik dlouhé skladby příliš nesedí.
Tahle deska byla obdařena jednou zvláštností; v každé z deseti skladeb se najde chvíle, kdy je do celé skladby zakomponovaný prvek, který pro ni není příliš typický. Mám namysli to, že se tam teoreticky nehodí, avšak prakticky zní skvěle. Jde například o velice razantní přechod agresivní kytary k melancholické až romantické melodii, či dokonce k vlčímu vytí nebo skřípaní řetězů (Jsou v Řecku vlci?). Jakkoliv hloupé se to může zdát, přeci jen jde o hodně povedený aranžérský kousek.
Celá deska působí jako kompletní celek, žádná skladba příliš nevyniká ani neupadá nad rámec ostatních a tímto si i udržuje vlastní celistvost. Co však musím zcela určitě vyzdvihnout, je fakt, že pokud se už Riddle of Meander opřou do melodií, tak výsledný produkt se honosí výbornou kvalitou. Jednoduše řečeno, melodie jsou výborné, jednoduché a toliko podmanivé (ze začátku jsem je neslyšel).
Dalším důležitým znakem každé desky je zvuk. Zvukově bych novinku nehodnotil stupněm výborně ani chvalitebně, avšak stylově. K tomuto počinu by se určitě ani nehodil nablýskaný a krystalicky čistý zvuk, nahrávka podobného zaměření potřebuje k dokonalosti ten trošku špinavější a surovější, no a tak ho pánové taky vytvořili. I přes „stylový“ zvuk jsou všechny nástroje výborně rozpoznatelné a slyšitelné, jen mě občas zamrzí primitivnost bicích.
Samostatnou kapitolou Riddle of Meander je vokalista a samotný vokál. Chaosforos má zvláštní a nepříjemný vokál, jeho styl zpěvu se podobá výkřikům zoufalých psychopatů.. Tímto odstavcem jeho vokál neshazuji, (Mortuus z Marduk také nemá zrovna příjemný projev) spíše bych ho zařadil do kolonky „zajímavý“.
Od Riddle Of Meander jsem neočekával žádné zázraky, jen co je pravda. A teď sedím na židli a říkám si, že tahle deska vlastně není vůbec špatná, vlastně je i dost dobrá. Někdy stačí album nezavrhnout, a dát ji opakovanou šanci. V mém případě se vyplatilo. Klasický black metal bez různých dalších příměsí a sraček stále žije, pojďme tedy držet vlajku black metalu pevně vztyčenou i nadále...!
