Vzlétl jsem a podíval se přímo pod své majestátní břicho, lidé se stále a stále zmenšovali. Mohl jsem opět klesnou mezi ně, ale to bych musel vydechnout ten drahocenný kouř, jenž mě držel v takové nezvyklé výši. Chvílemi jsem se otáčel a hledal někoho známého, ovšem nakonec jsem se mé snahy vzdal, jelikož mě zaskočilo nezvyklé stvoření. Vznášející se pes, chopiv se mého oděvu, promluvil. V ten den jsem objevil Virus a jejich drahocennou muziku, která se promenádovala o několik metrů výše nežli nezvykle živá mrtvola Ved Buens Ende.Pes nebyl podivnější nežli osoba, jež ho osedlávala. Mluvím o Czralovi, který se před třemi roky rozhodl z přátelského zvířete sestoupit a dopadnou zpět na zem, ačkoli s neblahými následky. Tyto řádky patří osobnosti, jež útočila z výšin, kde ji téměř žádný krátkozraký hlupák nemohl spatřit. Dovolím si tvrdit, že vás nemusím přesvědčovat o kvalitách, které si spolupráce se Satyricon, Ulver, Dodheimsgard či Aura Noir žádá. Carl-Michael Eide je kus norského umění, na které se v poslední době přespříliš zapomíná.
Jedním z důkazů severské síly je i "Carheart", jediné plnohodnotné album norských Virus. Deska čerpá ze zaniklých Ved Buens Ende, kde si Vicotnik, Czral a Esso plnili sny. Eide svoji muziku obohacuje o stravitelnost a nepřehlédnutelnou dávku vyspělého rocku, přičemž neztrácí nic z atmosféry, kterou zdatně čaroval "na konci duhy". Základním rozdílem budiž dokonalá absence black metalu, který je nahrazen technicky vyspělou a zasněnou muzikou, jež je na hony vzdálena čemukoli melancholickému či sentimentálnímu. Virus v posluchači vyvolává silný neklid, připomíná nezdařený drogový trip či nezlomnou klaustrofobii.
Virus není kapela, který by sázela pouze na atmosféru. Jednou z dalších smrtelných zbraní je i Czralův unikátní vokál, který od dob Ved Buens Ende zjistěl a zesílil. Kromě něj je ovšem zajímavá i kytarová hra, jež je skutečně barevná a v určitém slova smyslu nepostrádá hitový potenciál. Virus by s trochou štěstí mohli nabýt obrovské fanouškovské základny, ačkoli je není jednoduché kamkoli zařadit. Z tohoto důvodu si dovolím vypůjčit slova z pera mistra: "Virus is more of an eccentric rock band than a metal band. People have said it sounds like a mixture of Talking Heads and Voivod. Virus is linked musically to my old band Ved Buens Ende, but shouldt be looked upon solely as its predecessor."
Výlet po neznámých krajinách trvá přibližně padesát minut, při kterých prožijeme jedenáct nepříliš si podobných snů, srovnatelná zůstává pouze nálada, jedovatá a plíživá. To ovšem mluvím pouze o tom, co je očividné již v prvních chvílích. Druhou stranou mince jsou všelijaké uličky, které se postupně odkrývají v každé ze skladeb a pokoušejí posluchačovu zvědavost.
Virus pro mě představují hymnu věnovanou deštivým dnům a dekadentním podnikům, skvělého přítele pro každou chvíli, kterou mohu obětovat procházce bludištěm těchto norských podivínů.
I přes ten úžasný potenciál a kvality, které kapele nikdo neodpáře, se naskýtá otázka, zda-li vůbec Virus dokáží dostatečně ohromit. Ved Buens Ende jsou smutně nedoceněnou kapelou a s jejich následovníkem to nevypadá o nic lépe. Musím se na chvíli zastavit a zeptat se na tu věčnou otázku - kde je zakopán pes?
