Když před sebou na stole máte 4 CD, logicky si je nejdříve prohlížíte a zkoumáte, jak hezky jsou barevně a kompozičně vyhýčkány. To, proč jsem si October Falls všímal nejvíce jen dokazuje to, že v dnešní době, ale nejen v ní, je vizuální stránka věci nesmírně důležitá.

A co byste čekali od hudby, když z pouhého obalu na Vás dýchá takové množství emocí a rozmanitosti? Možná ještě více, pokud jste troufalec. Nevím, jestli jsem zoufalec nebo troufalec, ale rozhodně jsem se do poslechu „The Streams of the End“ pustil s neskutečnou vervou a velmi specifickou náladou – náladou, které samotné album nabízí. Ta je velmi klidná a hlavně rozmanitá. Nabízí několik stupňů poznání a několik možností chápání. Na každého však EP přenese něco z toho, co by mělo.

Mikko se oproti předešlým počinům řekněme odklonil a zkouší prošlapávat rozmanitější cestičku. Folkové motivy z dřívějška jsou zde patrné spíše v akustických (Velmi krásných!) pasážích, elektrická kytara se pokouší o pro posluchače náročnější a zajímavější postupy a vokál je hrubě schován v neméně tvrdém a neprodyšném zvuku. Je to dozajista způsobeno i dvěma muži, kteří se na EP podíleli; za prvé to byl V. Metsola, který zastal baskytaru a M. Auerkallio, jemuž byly vlastní bicí.

Důležité však je zdůraznit, že Ocotber Falls na novém počinu zcela dostáli toho, co se rýsuje na obálce. „The Streams of the End“ je velmi komplexní a barevné album, s velkým množstvím překvapení i chytlavých momentů a samozřejmě se silným melodickým stavebním kamenem.

Skladby nejsou přehnaně dlouhé a i to svědčí o tom, že hudebník má správný cit; nejenže dokázal všechny aranže poskládat na chloupek přesně, ale docílil i výsledku, který zní plně a přesvědčivě. Do příjemné délky vměstnal nával syrových, ale i akustických melodií a skladba je vždy utnuta tam, kde má. A je to správně, logicky. Tím, že October Falls produkují tak silnou hudbu, melodie se mnohdy mohou tvářit podlézavě, řekněme až dotěrně, takže by delší stopáže nudily.

Pokud „The Streams of the End“ posloucháte v opravdu melancholické náladě, dostane se Vám velmi živého zážitku plného zvratů, přesně takového, jaký si Váš stav vyžaduje. Nejedná se o depresivní ani smutnou hudbu, spíše bych zvolil slovíčko „zamyšlenou“. October Falls totiž skutečně připomínají moment, kdy se procházíte spadaným listím, vaše nohy postupně rozhrnují všechnu tu pestrost a vy jen nasloucháte uklidňujícímu praskání a šelestu.


Mikko je velmi přátelský a vyrovnaný člověk, dělá hudbu od srdce a řídí se tím, jak se skutečně cítí. Věřím, že do budoucna přibude podobně kvalitního materiálu; jestli to však bude ještě ve vodách black metal, to ví pouze... No, možná ani On.

K recenzi zaslal: Debemur Morti prod.