Z prvních promo CD, co jsem obdržel, jsem ihned po prvním poslechu tušil, že „Noble North“ jen tak brzy z přehrávače nevytáhnu. Těžko vyjádřit, co přesně mě tak zaujalo. Nejspíš to byl velmi dravý zvuk a hned úvodní skladba, která mě nakopla a jednoznačně ukázala cestu, jakým směrem se bude celá deska odvíjet.

Máme tu co dočinění s hodně melodickou záležitostí. Avšak i ortodoxní black metalista se nemusí obávat, že by si na své nepřišel. Sice se nedočkáme žádných šílených řežeb, chaotických částí a špinavých postupů, ale i tak je deska protkaná velice kvalitně zpracovaným materiálem, který rozhodně zaujme dostatek posluchačů.

Jak jsem již nastínil, od prvního do posledního tónu budeme obklopeni spoustou melodií, zajímavých a důmyslných postupů a hráčským uměním. Oproti loňské desce je znatelný postup a velká změna v jak samotném hudebním vyznění tak i produkci. Rozhodně v tom má prsty hledání svého stylu, který bude jasně definovatelný a určující, aby každý při poslechu poznal, že jde o Alastor.

V dnešní době je potřebné se odlišit od ostatních, abyste neupadli do šedi a neztratili se tak posluchačům v nepřeberném množství věcí, které vycházejí. Ale jít si vlastní nevyšlapanou cestou je těžší a těžší. Často se setkáme s hudbou, která je ovlivněna tvorbou slavnějších kapel. Tento pocit se mi dostává i při poslechu Alastor. Skutečně velmi hodně mi feeling desky připomíná německé kolegy Sonic Reign. Což mně osobně nijak moc nevadí. Naštěstí žádné extra vykrádání se nekoná. Vše je pouze načichlé po vzoru „Raw Dark Pure“. Z některých pasážích si pro změnu vybavuji například Old Man´s Child či jiné melodické spolky černého kovu. Avšak i přes tohle všechno je do hudby vryt punc originality právě kytarovými melodiemi a šlapavými rytmy této desky.

Jednotlivé skladby jsou poměrně pestré. Motivy se neustále mění a různě prolínají tak precizně, že ve výsledku je celé album koncepčně uceleno. Pomalejší pasáže jsou střídány rychlejšími a občas ještě rychlejšími. Každá z nich má něco do sebe. Nejvíce mi sedí ty středně rychlé, kterých je na albu nejvíc, neboť zní dost vyváženě a nutí posluchače desku točit stále dokola. Ale i po několikátém poslechu „Noble North“ pořád baví a baví. Neoposlouchá se jen tak rychle. Možná je to dané i jistou "hitovostí" skladeb, která vás neustále nutí si podupávat či pokyvovat hlavou do rytmu. Jeho skrytá síla se však s jistotou doma neuvolní. Erupce přijde napovrch až při živém hraní, pro které je deska více než stvořená.


V záplavě všech těch temnotou zašpiněných věcí zas po nějaké době svitla jiskřička zvukově čistějšího a poslechu příjemnějšího materiálu, který potěšil nejen mé sluchovody, ale i mě samotného. To hlavně z důvodů zcela osobních. Tento styl black metalu mi osobně moc vyhovuje a i proto desku vcelku vychvaluji. Našlo by se samozřejmě dostatek věcí ke kritice, ale ty tu místo nedostanou, kvůli mé neprofesionální zaujatosti k danému stylu :-).