„Meče utihly i pláč ustal. Král Strachan vrací se z ohromné dálky, však nikdo nevítá jeho zmožené tělo, nikdo chvalozpěvy znaveným bojovníkům nezpívá. Jen chlad a smutek je vítá, pláč a bída je provází. Lid se neraduje z jejich příchodu, nevítá své osvoboditele. Proto Strachan do hlubokého lesa za nejmoudřejší z rodu odchází …“ Přesně tak začíná příběh druhé desky slovenské heaten ambientní kapely Strigor. Kapely, která mě přede dvěma lety oslovila debutovým albem „Povstaň rod Strigorov“ více než je zdrávo. Můj tehdejší zájem směřoval k zajímavému propojení textů a hudby samotné. Totiž, hlavní slovem kapely je zpravidla textová část nahrávky, což není zrovna denním chlebem hudebního, natož ambietního posluchače. Tento ojedinělý fakt navíc prohlubuje způsob, kterým jsou texty v hudbě použité. Ač v bookletu naleznete jak slova vypravěče, tak přímé řeči hlavních postav, pustíte-li si album v přehrávači, dostane se vám pouze varianta číslo dvě. Že je to na vás příliš složité? Ale nikoli…
Ve výsledku to všechno znamená jediné. Bez bookletu máte zážitek z produkce méně než poloviční a hudba samotná tvoří příběhové linii jakýsi podklad a významě dotváří atmosféru. Zatímco se probíráte příběhem o králi Strachanovi, jeho pouti za svobodou pohanského rodu Strigorů a zničení přisluhovačů falešného boha (křesťanů – pozn. autor), atmosférická hudba, jenž evokuje aktuální dění „na trávníku“ vás do toho všeho jaksi více vtáhne. Andrej a Stanislav tímto krokem do jisté míry omezují a formují vaši fantasii tak, jak oni sami chtějí. Nechtějí pouze předložit jakýsi text, ale atmosférou a citem hudby posluchače dostanou přesně do takového rozpoložení, jaké od něj sami očekávají. Což se na jednu stranu může chápat jako zbytečné tahání za ručičku, na straně druhé však Strigor docílí toho, že člověk sedící u textů a přehrávače jejich výtvor pochopí tak, jak by měl.
Tóny akustické kytary, zobcové a altové flétny, slovanské píšťalky a zvuky, které charakterizují události v příběhu (padající kamení, foukající vítr …) s přispěním syntetizátorových zvuků navozují pochmurnou, studenou a mizérií nasáklou atmosférou vcelku zdařile. Počátkem třetí skladby se dokonce dočkáme i zpěvu ptactva kdesi mezi korunami stromů, přesto to pochmurnost z hlavy ani trochu nedostane a negativní emoce se táhnou celým albem od začátku do konce. Lehce barvitější se materiál stává ke konci desky, kdy se v příběhu schyluje k závěrečné velké bitvě, přesto se v průběhu celého poslechu nemohu zbavit nepříjemného pocitu slabosti některých pasáží. Na tento problém přijdete záhy, a to právě ve chvíli, kdy se rozhodnete poslechnout si hudbu bez doprovodu písmenek. Zatímco některé momenty jednoduše uchu lahodí a posluchač oceňuje schopnost Strigoru spojit mluvené slovo s chladnými melodiemi, jiné plochy, zpravidla textu prosté jsou skutečně slabší a nudí.
Čím mě ale Strigor do jisté míry zklamali není jejich pohanský ambient, který je ve výsledku velmi působivý a příjemně se poslouchá. Žel bohům je to nedotaženost právě toho jejich originálního pojetí. Příběh se sice od minula lehce zlepšil a více zkonkretizoval především hlavní postavy, přesto je to celé adaptace na prvotinu „Povstaň rod Strigorov“. Myslím, že by kluci mohli příště udělat v příběhu krok dopředu a zabývat se v rámci rodu Strigorů něčím jiným, nežli nezábavným a velice přímým bojem s křesťany, který už mimochodem dvakrát vyhráli. „Púť krála Strachana“ je minimálním krůčkem vpřed. Terminologií hráčů počítačových her bych to vystihl asi nejlépe, a to slovy „datadisk k původní plné verzi“. Pokud jste však neměli do dnešních dní se Strigor tu čest, novinku vřele doporučuji nejen pro její tolikrát zmiňovanou originalitu.
K recenzi poskytl: Strigor
