S přicházejícím časem, kdy dny stávají se kratšími a noci delšími, s přišlým podzimem, kdy stromy již odhodily svůj šat, v době plné melancholie a marnotratnosti začínám pociťovat všude okolo mi dobře známou atmosféru. Atmosféru ani ne tak zvláštní, jakožto silnou a do jisté míry i mýtickou. Nadcházející svátek všech zesnulých je krásnou ukázkou tohoto zašlého archetypu, jen je třeba si ho řádně uvědomit… A právě uprostřed tohoto dění se mi do rukou dostala deska „Threnody“. Jde o zcela obyčejné CD, které se příliš neliší od ostatních, ale… Ale přece jen je na něm něco krásného, okouzlujícího, něco se schopností upoutat. Mám na mysli obal desky, dlouho mě žáden přebal natolik nedostal jako právě tento. Chladně dotýkající se pozadí šedivých stromů s různě pokroucenými větvemi zahalenými v tajemném oparu přesně definuje koncept celého alba.
Připadám si jako v temném koutě se zapálenou vonnou esencí. Nordicwinter, nyní již kapela, ale v době, kdy vyšlo a hlavně, kdy bylo vytvořeno „Threnody“ stál za vším jen jeden jediný člověk, jež si říká Evillair. Až v nedávnu přijal do svých řad nové členy, a to pouze ke koncertnímu vystupování. Snad si chtěl zachovat odstup a hlavně jen a pouze svou volnou ruku v komponování dalšího materiálu. Rád bych viděl to (avšak nerad cítil), co se honí člověku hlavou při skládání hudby tohoto charakteru. Tak jako stromy z obalu desky, tak i hudba je jakoby zahalena rouchem tajemna a mystičnosti. Evillair využívá pomalých rytmů, mohutných a silných. Opravdu velice dynamický způsob pojetí.. Někdy mám takový pocit, že v některých momentech přivádí hudbu do doomu, snad až do jemného death metalu. Z těchto zkroucenin hudebních stylů se pomalu povznáší děsivé okamžiky ještě děsivějších skutečností vyplývajících na povrch. Znenadále opojení smyslových vjemů, snad zákonitě zapříčiní emoční výjevy. Emoce, atmosféra, její způsobitel, je hlavním chtíčem této desky. Člověk cítí strach, samotu, nenávist, odpuštění a naposledy snad i vnitřní bolest. Alespoň pokud tuto hudbu vnímáme opravdu pozorně a poslech bereme jako hlavní činnost. Pokud by měla „Threnody“ sloužit jako stín, nebo jen jako hudební kulisa, nemá cenu ji vůbec pouštět, její kouzlo by bylo nenávratně zatraceno. Naopak zaručuje skvělé odloučení od reality současného času.
U této nahrávky není důležité zmiňovat techničnost, která není nijak extrémně závratná. Důležité je, že v podobných tahanicích mírného tempa zní velice zdařile a hlavně důvěryhodně. Myslím si, že „Threnody“ pochází čistě od srdce a nejde o žádný pustý kýč, nebo nějaké bezhlavé kopírování starších nebo zaběhlejších celků. Právě tento počin je jedním z mála, na kterých necítím agresivitu, zlost, ale spíše porozumění. Proto je jasné, že nemůžete čekat žádné výjevy brutality nebo „norského“ běsnění, ale klidný melancholický výlev.
„Threnody“ mě už od začátku překvapuje a překvapuje mě stále a dokola, dokonce i zvukem, který je mírně netypickým. Ostatně jak jsem už řekl, přebal desky je její věrnou charakteristikou a tak i zvuk se dá věrně odvodit. Všechny hudební nástroje, tak i samotný vokál jsou velmi dobře čitelné a působí poměrně čistým dojmem. Samotná hudba i zvuk jsou ale mírně zahaleny mlhou tajemna, které se odráží snad ve všech bodech.
Možná, že jsem trošku naznačil, nebo i podotknul, že „Threnody“ není deskou pro každého. Avšak, milujete-li pocity ať už příjemné (v menší míře), či negativní, myslím, že není co řešit… Ale pozor, i samotný název desky může lehce napovědět…
