1. Přináším ty nejuctivější pozdravy do Norska, přesněji Sandefjordu. Pověz mi předem našeho rozhovoru - Jak se vede tobě a Daemonovi necelé dva týdny před oficiálním vydáním „Legacy of Evil“? Pociťujete nervozitu? Přeci jen po pětileté pauze musí být hodně složité neznevážit takové jméno, jakým Limbonic Art dozajista je, že?

Nervozitu? Hehe.. ne, nejsme ani trochu nervózní. Už máme několik alb za sebou a vzrušení z vydání alba těmi lety opadlo. Ale cítíme se fajn, vše jde hladce a oba dva máme celkem dost práce s propagací, rozhovory a podobnými věcmi.

2. Vy jste ale začali s LA už před mnoha lety, v roce 1993. Fakta praví, že tenkrát Daemon zakládal Limbonic Art jakožto regulérní kapelu s dalšími třemi členy. Ty jsi přišel do kapely až po nich. Můžeš prozradit, co to vlastně bylo tehdy za lidi? Podařilo se některým z nich rozjet svůj vlastní projekt a vytvořit mu nějaké obecně známé jméno?

Ano, to je správně. Deamon začal kapelu s dalšími třemi lidmi, ale brzy se rozešli kvůli hudebním rozdílům. Naneštěstí dva původní členové jsou již mrtví a poslední přeživší toho moc s hudbou neudělal co já vím. Myslím že jsem s ním nemluvil už takových 5-6 let.

3. V následujících letech vyšlo pod hlavičkou Limbonic Art promo nahrávka, na které už ses podílel i ty, počítám… Promo z roku 1995 bylo tím klasickým „labelhledajícím“, mám pravdu?
Druhé vyšlo ve stejném roce jako debut. Ona proma obsahují některé skladby, které jsou následně použity i na debutovým „Moon in the Scorpio“. Co ty ostatní? V historii Limbonic Art na ně ještě řeč přijde, nicméně nedosahovaly takových kvalit, jakých jste chtěli použit na debutu?

Myslím, že první dvě proma jsme udělali celkem rychle a ty si vybrali NAP. Krátce poté jsme vydali jejich malou kompilačku. Ta byla vydána v počtu 100ks, myslím, ale nepamatuju zda obsahovaly nějaké extra skladby. Po nahrání "Moon" se začala koule celkem nabalovat. Několik písní, které jsme už měli napsané, jsme na album vybrali, některé ne. Kdyby jsme vybrali všechny songy co jsme měli, tak by "Moon" bylo jako double CD. Nahráli jsme „Epitome of Illusions“, aby jsme utichli žádosti o proma. Už nám bylo špatně z nekonečného kopírování starých kazet se špatnou kvalitou, a proto jsme se rozhodli je znovu nahrát ve studiu s lepším zvukem a lepším přístupem pro zájemce.

4. Píše se rok 1996 a vy máte venku konečně první dlouhohrající desku a dá se říci, že se stáváte i regulérní kapelou. Jaký vás oba v té době provázel pocit?

Byli jsme z ní celkem nadšení, zvláště z faktu, že vydáváme CD. To tehdy mohly jen velké kapely. Vlastně tehdy jsem ani nepřemýšlel o nahrávání a takových věcech, prostě jsem si psal svou muziku a byl s tím spokojený. Nahrávání atd. byla práce "ostatních". Deamona trochu více zajímaly tyhle věci a byl to on, kdo mě zasvětil do nahrávání, a myslím, že mě to chytlo. Řekl bych, že naším hlavním cílem bylo vždy psaní hudby a tvoření co nejlepších pocitů a atmosféry. A jak se dokončilo naše první album, už jsme pracovali na dalším. Tak nějak to bylo, než jsme se rozpadli.

5. S „Moon in the Scorpio“ přichází i váš první label Nocturnal Art productions. Vaše domácí firma je „institucí“, skrz kterou se prohnaly kapely jako Emperor, Aeternus či Red Harvest. Vy dva jste ale NAP zůstali věrní až do svého rozpadu. Čemu to přisuzujete?

Tohle je ve skutečnosti velmi, velmi jednoduché. NAP vždy 100% pracovali pro nás, dodržovali všechny termíny a požadavky, udrželi alba dostupná masám, a to je pro nás ta nejdůležitější věc. Nikdy jsme nenašli důvod, proč s nimi nespolupracovat. Nejsou tím největším labelem na trhu, ale my jsme také nikdy nechtěli být tou největší a nejslavnější kapelou. Jsme s naší situací spokojeni. Jsme schopni prodat pár alb, nahrát a vydat nové, kdy se nám zachce.


6. Od začátku až do nějakého „Ad Noctum“ s Vámi také spolupracuje jistá Morgana. Přiblížíš nám tuto osobu a spolupráci s ní?

Je to moje bývalá přítelkyně a pomáhala nám s několika věcmi, které bylo třeba udělat. Dobře se nám s ní spolupracovalo, dokud se nerozhodla, že je třeba dělat jiné věci. O pár let později jsme se rozešli.

7. Vlak se rychle rozjíždí a hned v následujícím roce přichází „In Abhorrence Dementia“. Deska rozhodně od pohledu i poslechu více „šílená“. Jak na ní s Daemonem koukáte po letech? Myslíš, že dostala Limbonic Art kamsi dále?

Nemyslím že by nás někdy někdo nařkl z normálnosti. Byl to pro nás přirozený vývoj. Byli jsme rozjetí, nic nás nedrželo, hudební inspirace volně připlouvaly a my jsme měli jen jeden svobodný výběr... vypustit vše, chaos a zvuk války.

8. Druhou dlouhohrající desku jste byli zkomponovat v odlišném studiu než tu debutovou. Co všechno přineslo tenkrát nové studio? A co z toho lze nejvíc na desce pocítit?

Můj starý přítel si u nás doma postavil studio a to bylo něco, co pro nás fungovalo. Nikdy by jsme se nevrátili do studia, kde jsme nahrávali první album, pracovní atmosféra tam byla úděsná. Konečně jsme mohli dělat v uvolněném prostředí, po skončení práce jít domů a vyspat se ve svých postelích a taky jsme pracovali se zvukařem, který znal svou práci a náš cíl.

9. Nicméně v dalším roce vydáváte best of kompilaci „Epitome of Illusions“. Nalézt na ní můžeme materiál z dob, kdy byli LA ještě v plenkách. Co vás vedlo k tomuhle kroku? Ty skladby jste chtěně na debut neumístili a teď po dvou letech jste se je rozhodli znovu nahrát a vydat…

Eh, myslím, že na tohle jsem odpovídal výše. No, hlavním důvodem pro to bylo, že jsme byli už přežraní dotazy o kopírování původních kazet, už jsme toho měli dost a mysleli jsme, že je dobrý nápad představit ty písně v lepší kvalitě a dát si pokoj od kazeťáků.

10. „Ad Noctum - Dynasty of Death“. Jednoznačně mezník ve vaší historii. Album, které jasně postavilo kytarovou hru před klávesy, agresivitu před melancholii. No pověz sám… ?

Rozhodli jsme se celkem brzy, že na toto album vneseme jistou agresivitu. Bylo našim primárním cílem udělat desku tak intenzivní a násilnou jak to ještě nikdo neslyšel. A tak jsme to provedli. Strávili jsme celkem dlouhou dobu výběrem zvuku, a myslím, že jsme dosáhli toho, čeho jsme chtěli. Podle mě je to naše nejlépe vyprodukované album. Můj názor by mohla změnit jedině „Legacy of Evil“, ale je stále příliš brzo srovnávat s ostatními alby. Musím si vytvořit odstup, abych mohl přemýšlet o takovýchto věcech.

11. Texty jste se v tuto dobu také značně odpoutali. Od vesmírné melancholie a šílenství ke staroegypské kultuře a kultu smrti…

Předpokládám, že je přirozené, když se s časem mění předmět a zájem co se týče inspirace psaní textů. V životě se mění věci, zájmy, poté se zase vrací, je to asi něco jako cyklus. Historie se opakuje.

12. „Ad Noctum“ bylo albem, které dodnes z vaší diskografie jasným způsobem vyčnívá, avšak na stranu druhou dokázalo udělat tlustou čáru za „dětskými léty“ a ovlivňuje vyznění kapely až do dneška, nemám pravdu?

Myslím, že můžeme říct ano, avšak co se týče zvuku budoucích alb, tak se za těmi minulými moc neohlížíme.


13. Ve kterém studiu jste album natáčeli? Zůstali jste věrní „Pete's Place Recording“ studiu?

„Ad Noctum“ bylo také nahráno v Pete´s Place, v pro nás přirozeném studiu. Jsme s touto prací velmi spokojeni a poloha studia nám taky vyhovovala. Naneštěstí, krátce po albu jsme kvůli soustředění na jiné věci museli studio opustit. Na chvíli jsme tak byli bez "domova".

14. Tříletou tvůrčí pauzu vyplnily dva box-sety. Přibliž nám obsah obou, prosím.

Box-sety nám byly nabídnuty a my jsme to považovali za fajn věc. Takové označení naší kariéry.
Tyhle sety neměly s rozpadem kapely nic společného. Pokud dobře pamatuji, vinylová krabice obsahovala všechna naše alba kromě „Epitome...“ jako picture disky, a CD box obsahoval všechny naše alba až po „Ad Noctum“.

15. Na řadu tedy přišla nakonec ještě deska „The Ultimate Death Worship“, na které se podílel i známý Attila Csihar. Tento vokalista je známým hostem na mnohých albech. Proč zrovinka u vás?

To se odehrálu vcelku náhodně. Attila byl jednou u Deamona na návštěvě a připojil se k nám na pár zkoušek a piv. A během zkoušky jsme se rozhodli si trochu zajamovat, potom jsme použili výsledek toho jamu na CD.

16. „TUDW“ je deskou, kterou do jisté míry prolíná thrash a death metal. Podle mě je to vaše nejméně osobité album, deska, které chybí mnoho z prvků klasických Limbonic Art…

Myslím, že tohle je album, které mám nejméně rád. Písně jsou dobré, ale vůbec nejsem spokojený s produkcí. Nejspíš to je výsledek odtažení našich myslí k jiným projektům a tak.

17. Hned v následujícím roce se LA rozpadají. Je to asi neskutečné klišé, ale můžeš rozebrat jaké pře tenkrát mezi Vámi panovaly?

Mezi námi členy nedošlo k nějakým výrazným změnám ve vztazích, ale naše mentality byly soustředěny na jiné věci než na Limbonic Art a to bylo hlavním důvodem pro naše rozhodnutí ukončit naši spolupráci. Nechtěli jsme vydávat alba se kterými bychom nebyli spokojení a proto jsme to ukončili.

18. Co vlastně znamená rozpad takového jména jako je Limbonic Art? Kdo všechno v ten moment přijde o místo a o peníze? Co všechno se musí po rozpadu kapely zařídit, aby vám nikde nezůstaly žádné závazky?

Pro nás osobně to nic neznamenalo, byli jsme zaměstnaní našimi dalšími projekty a měli jsme "volné ruce" z hlediska zkoumání těchto elementů co nejvíc. Všichni zainteresovaní lidé by v této situaci ztráceli peníze, ale to je přirozené, pokud se toto stane. Splnili jsme naše smluvní povinnosti a nebyla žádná pouta co by nás držela.

19. Jak ty, tak Daemon jste se v „mezipauze“ věnovali svým novým projektům. Obecně známější je Dimension F3H, kde jsi dal velkou možnost klávesám, samplům atp. Do jaké míry jsi zúročil zkušenosti z LA?

Do opravdu velké míry, samozřejmě. Zkušenosti nejsou předmětem, který necháš za sebou, jakmile přejdeš na jiný projekt. Pro mě je přirozená věc používat to, co jsem se naučil v minulosti a co se naučím v budoucnu. Avšak to neznamená, že Dimension F3H je kapela, která pluje na jméně Limbonic Art, ale samozřejmě jsou věci, které jsem převzal.


20. Daemon se v té době uchýlil k naprosto odlišnému projektu – Sarcoma Inc. Podařilo se mu společně s Arghamonem složit a vydat dvě alba. S jakými ohlasy se nakonec setkaly?

Nevěnoval jsem jejich výtvorům moc pozornosti, takže o tom opravdu nemůžu mnoho říct. Ale mám obě jejich alba a myslím, že opravdu nakopávají prdel. Hádám, že celkem utrpěli z nedostatku propagace a distribuce, ale vím, že právě dodělávají své třetí.

21. Oba vaše nyní již boční projekty zůstávají nadále aktivními. Logicky na ně ale bude teď mnohem méně času. Jak jste si ho společně s obnovením LA rozdělili?

Dimension F3H je kapela které se pořád hodně držím, je to něco totálně odlišného od Limbonic art, a nemáme problém to míchat. Prostě teď dáváme čas jiným věcem a máme méně času na sledování televize. Žádný náš projekt neutrpěl znovuzaložením Limbonic art, jen je méně času na jiné věci.

22. Zpět ale k Limbonic Art. V magický den, 6. Června roku 2006 ohlašujete reunion. Pověz našim čtenářům to nejdůležitější a to, z jakého důvodu jste se pro něj rozhodli?

Byl to samozřejmě trochu vrtošivý proces, nebylo to, že by jsme si zavolali a řekli "Hej, začnem znova, ne?". V zimě, na jaře 2006 jsme spolu byli z různých důvodů čím dál tím více v kontaktu a také jsme sbírali staré studiové materiály. Během toho jsme samozřejmě poslouchali trochu i staré věci a sáhli po kytarách, abychom vyzkoušeli, zda si ještě pamatujeme staré písně a tak. Po chvíli jsme zkusili, jestli by jsme byli schopní napsat nějaký nový materiál, jen tak ze srandy. No a když jsme uviděli, že ten song, co jsme dělali má své kvality, popošli jsme o krok dále a rozhodli jsme se, že vzkřísíme kapelu v plné síle.

23. Rok vám trvaly práce na „Legacy of Evil“. První deska po reunionu, musí to být jistě velká zodpovědnost, hm?

Necítíme zodpovědnost vůči nikomu, kromě nás. Pokud by jsme s albem nebyli spokojení, nikdy by nevyšlo, takže necítíme žádný tlak nebo tak něco. Je moc fajn, že lidi mají album rádi a média nám dávají dobré hodnocení, ale my neděláme hudbu pro fanoušky nebo média. Děláme hudbu, protože chceme, ne pro nějaký jiný důvod.
Ale samozřejmě, je to dobrý pocit, když lidi mají rádi hudbu, kterou děláme.

24. Co se zatím dozvídám, deska snad od nikoho nesklidila negativní reakce, to je slušný výkon, nemyslíš?

Samozřejmě, že jsme hodně šťastní, je to příjemný pocit. Zatím jsem moc recenzí neviděl, ale to, co jsem viděl, bylo dobré, takže hádám, že jsme udělali něco povedeného.

25. „Legacy of Evil“ je deskou, na které snoubíte snad všechny přednosti vaší dosavadní tvorby. Je také asi deskou nejbarvitější. Rozhodli jste se vsadit do jisté míry na jistotu. Druhá možnost, předvést publiku další nepoznanou tvář LA, se tedy nakonec nekonala. Přemýšleli jste o ní alespoň?

S tímhle albem jsme opravdu nechtěli udělat nic "přelomového". Jediné, co jsme chtěli, bylo udělat album v LA stylu. Chtěli jsme vyzkoušet, jestli dokážeme dělat hudbu jako za starých časů a jen jsme prostě v tomto pokračovali.


26. A přemýšlíte o ní tedy do budoucna? Či chcete dále zůstávat v zaběhlých kolejích posledních dvou, tří alb?

Ještě jsme o novém albu nepřemýšleli, je na to příliš brzo. Nyní jen doděláme propagační práci, dáme si malou pauzu, a potom uvidíme.

27. Po reunionu jste novinku opět vydali u Nocturnal Art Prod. Co vás k tomuhle kroku vedlo? Přeci jen snad každá zásadní kapela norské scény nabrala ve svém „nefunkčním“ období víceméně kultovního statusu a jméno Limbonic Art šlo „prodat“ jistě lépe a účinněji.

Nocturnal art pro nás byli přirozeným výběrem, jelikož dělali svou práci skvěle. Dodrželi všechny své věci tak jak měli a nemyslíme, že je třeba opravovat něco, co pracuje v pořádku. Navíc, Nocturnal art jsou sub-labelem Candlelight, kteří mají mnohem větší dosah než Nocturnal art samotní, takže jsme se situací plně spokojení.

28. Blížíme se k závěru a já bych se rád optal, jak jste na tom momentálně s živým vystupováním…

Naneštěstí již nebudeme s Limbonic art koncertně vystupovat.

29. Co vás dva vlastně čeká dejme tomu do konce letošního roku? Asi tuny rozhovorů, jako je tento, spousty promo záležitostí a možná i koncertů na počest „LOE“, že?

Ano, tuny rozhovorů a celkově plno propagační práce a snad, na konci roku, si z toho všeho trochu odpočineme. Potom někdy během příštího roku bude čas přemýšlet, co s tím vším dál.

30. Za celou Českou Republiku bych vám dvěma velice poděkoval za tento rozhovor. Jsem nesmírně rád, že jste naši nabídku přijali a my teď můžeme vaše slova šířit fanouškům i v naší malé zemi uprostřed Evropy. Poslední slova však patří jednoznačně Limbonic Art, nuže?

Mějte se fajn, hrajte naši muziku co nejvíc nahlas a zůstaňte ostří jako břitvy, nečekáme nic míň!!!

Cheers!!!