1. Zdravím Aamonael, není tomu dávno, co vyšla tvá první věc pod hlavičkou Avichi. Mou recenzí prošla na výbornou. Jak ty sám hodnotíš své dílo po vydání?
Zdravím. Děkuji za zhodnocení. Pokud jde o album, jsou věci, které na něm mám rád a které ne. Jako umělec jsem kritický na svou minulou práci, ale stále ji umím ocenit. Vytvořil jsem co bylo dostupné a nyní se pohnu dál. Zabývat se předešlým úsilím vede k zastavení vlastního růstu.
2. Vydat rovnou dlouhohrající album nebývá u BM smeček častá věc. Většinou předchází dlouhá řada nepovedených dem. Je to způsobeno i účinkováním v Nachtmystium a Unholy Trinity, kde jsi nabral zkušenosti, než jsi započal projekt Avichi?
Psaní a hraní v Nachtmystium bylo výborné, to bezpochyby. Blake a já jsme si vytvořili skvělou chemii pro společné hraní během této éry. Myslím, že jsme oba porozuměli black metalu na „neuvědomitelné“ úrovni. Nicméně, postupně jsem zjevně potřeboval i trochu více a naše cesty se rozešly.
Při spolupráci se Zmijem jsem toho hodně udělal pro materiál Unholy Trinity. Obcházel jsem s ním labely, ale nedostalo se mi žádné odpovědi. Byl nakonec vydán jako self-release z nutnosti a to bylo počátkem života Numen Malevolum Barathri. Předpokládal jsem, že Zmij udělá vokály na „The Divine Tragedy“, ale nakonec se rozhodl, že nechce. Zjistil jsem, že jsem úplně sám se svým vlastním uměním v úplně zmonopolizovaném průmyslu z každého představitelného aspektu.
Věřím, že Unholy Trinity je pro Avichi tím, co bylo Uruk-Hai pro Burzum. Předehra k daleko větším věcem budoucím. Trošku přepracované a uhlazené. Rozhodl jsem se všechno převzít a nazvat to Avichi.
Důvodem vydat full-length debut bylo od počátku, že jsem věděl, o čem to vše je a co chci vykonat. Naštěstí jsem měl možnost využít bubeníka na jakkoliv dlouho k nacvičení a nahrání celého alba. Xaphar je mým dobrým přítelem. Pronajal jsem si basu a 36 palcový gong do studia. Fakt, že budu znovu hrát na většinu nástrojů, byl opět nutností.
3. Termín Avichi je theosophistický koncept pekla, převzatý ze Sanskritu, a znamená izolaci. Mám pocit, že se právě tohle povedlo převést na album „The Divine Tragedy“. Ale zpět k otázce. Bylo „Avichi“ zvoleno záměrně i z důvodů hraní jako onemanband?
K názvu Avichi jsem došel po zážitku, který jsem jednou měl během meditace v mladším věku. Jogíni vyjebávají s energiemi v jejich čakrách a posílají je skrze tělo do hlavy, aby dosáhli stavu „Samadhi“ a nebo jednoty s bohem. Je to jako obnažit vaše ego a pochopit, že smysl sama sebe je jen mechanizmus přežití zvířecího těla, což je vlastně vaše DNA. Někteří lidé si to uvědomí, ale mají strach do toho jít.
Meditoval jsem do svého vlastního „konce“ a koncentroval energii dolů do mého těla. Abych to mohl udělat, musel jsem přinutit svou energii, aby směřovala přes mé nohy, nikoliv přes hlavu. Následně mě pohltil vír nenávisti a temnoty. Byla to temnota z celkového sobectví a izolace poznačena čistokrevnou pýchou a vzdorem. Později, během mých studií, jsem přišel s termínem Avici, což je ze sanskrtu označení pro "nezčeřený a osamocený". Vězení bez prostoru. Avici se později změnilo v Avichi, což bylo v Teosophistických spisech označeno jako nirvána hříchu pro ty, kteří využívali duchovna ke svému osobnímu zisku. Já samozřejmě kompletně porozuměl těmto konceptům.
4. Tvá přezdívka Aamonael má také nějaký hlubší význam, či jde jen o tvůj vlastní výmysl?
Aamonael měl svůj velmi hluboký význam a byl mým vlastním výmyslem. Je to termín, kterým jsem chtěl vyjádřit své druhé já a black metalovou postavu zároveň. Být osoba je čistě fikce a pouze dřímá tu sílu, kterou jste tomu dali. Pozornost mysli dává sílu a moje mysl již k tomu není delší dobu pozorná. Je to opravdu bezvýznamné. Moje tělo a to co jsem, je pouze vyjádření Boha, které je vytvořeno ze stejného hvězdného prachu, stejnou fyzikou a ze stejné životní síly jako je to Vaše. Přeji si, aby tu bylo něco neobyčejného, ale není. Jsem pěkně bezvýznamný, měříme-li to s tím obrovským veškerenstvem, přesto však ne zcela bez významu. Když tvořím muziku, pak nevidím věci z „mé“ perspektivy. Je to vyjádření Boha, proud nekonečného fraktálu, stvoření skrze prostředky deformování a ohýbání zvukových vln. Snažím se co nejvíc nebýt čímkoliv ovlivněn při hraní hudby.
Je jeden velký rozdíl mezi člověkem, kterým jsem dnes a tím, kterým jsem byl při nahrávání „The Divine Tragedy“. Během té doby jsem byl extrémně sobecký, což mělo za následek ubohou váhu, kterou jsem sebou nesl kolem krku. Od té doby jsem se stal naprosto poníženým, tím co někdo může nazvat „znovunalezené uvědomění věcí“, a to mě poté vytáhlo zpět z propasti. Toto mě mohlo změnit. Možná se ještě jedou stanu „zkonzumován“ nějakým novým zákeřným hladem a vůlí síly. Jak někteří lidé říkají, „jednou jsi nahoře, jednou dole“. Můj život se může zdát žebříkem do extrémních výšek a hlubokých propastí.
5. Deska má poměrně apokalyptický koncept. Je z ní cítit nenávist, utrpení a blížící se smrt. Je muzika hodně ovlivněna právě samotným Avichi (myšleno peklo)?
Hudba byla kompletně ovlivněna zážitkem z Avichi. Avichi je močál, z kterého lotus vykvete v květ, nicméně lotus na „The Divine Tragedy“ skončil tragicky, zvadl a odumřel. Možná to byl nějaký aspekt mě, který potřeboval umřít.
6. Řekl bych, že hodně zásadní na debutu je zvuk. Vytvořil jsi hutný, nátlakový a neprostupný zvuk, který nepůsobí vůbec stereotypně. Byla to jedna z devíz, které jsi chtěl věnovat hodně prostoru? Protože... A to si přiznejme; zvuk dělá na albu opravdu hodně, jak jsem řekl. Hledal jsi ho dlouho?
Tohle je pro mě těžká otázka. Cením si mnoha struktur, které se vyvíjely skrz black metal a přirozeně jsem je použil pro můj vlastní zánik. Také jsem chtěl, aby věci zněly jistou cestou jako „zdeformovaná“ kytara a tak podobně. Nicméně, rád bych si myslel, že jsem dal dostatek prostoru tvořivosti mému potenciálu.
V dnešním black metalu spousta lidí ukončí svou práci uvnitř několika omezení, ale to je i v jiných žánrech. Někdo nebo nějaká skupina vytvoří brilantní nový zvuk nebo styl a všichni ostatní toho využívají pro své vlastní vyjádření, ať už lepší, nebo horší. Vytvořil jsem průkopnický záznam? Ne. Ukážu potenciál pro další tvorbu? Čas a finance napoví.
7. Celkový koncept je v podstatě znám, zajímalo by mě však něco trošku odlišného. Skrývá se v každé písni určitý příběh, myšlenka, kterou jsi potřeboval vyjádřit? Nebo na sebe nějak navazují, protínají se a rozvíjí? Pokud by si stály samostatně, mohl by jsi uvést příběh každé z nich, pokud ne, mohl nám sdělit jakým stylem jsi texty psal, jestli se skladby protínají, atd...
Vstup do přítomnosti aspektů Vašeho Boha. Očista skrze sféru smrti. Necitelný návrh vést svět do pekla. Uskutečnění hrubého úpadku těla zkažením duše. Modlitba k uvolnění jedné z dobrovolně přijatých hrůz, které jsou nezodpovězené. Únava ze života a sobecká touha táhnout s sebou svět do své vlastní záhuby. Rozpad v Avichi, který trvá věky, až samotného aspektu Boha, který dosáhl Zenitu. Tvoje duševní atomy se rozštěpily a tvé jméno je vymazáno z knihy života.
Tragický způsob jak se vrátit do božské hlavy. Z toho důvodu „The Divine Tragedy“ (Božská tragédie).
Psaní textů na debut byl pro mě snesitelný proces ve smyslu pitvy mě samého, vyhřezával jsem všechny své vnitřnosti a city na arch papíru. Něco jako forma terapie, předpokládám.
8. Zaujal mě hlavně tvůj hlasový projev na desce. Využití hlubšího vokálu s raw nádechem oproti klasickému BM klišé se mi zdá jako výborný nápad. Bylo to tak zvoleno schválně, či jde čistě o maximální možnost tvého vokálního rozsahu?
Hlasový projev na desce jen ukazoval cestu. Nikdy jsem vokál nebral vážně, až do doby asi měsíc před nahráváním "Božské tragédie", a nikdy jsem si nepředstavoval, že budu zpívat v takovém duchu. Právě teď mám problém s bránicí, která ovlivňuje mou schopnost zpívat „negativně“.
9. Black metalová muzika nemá v Americe tak silné kořeny jako u nás v Evropě. I tak se ale najde několik spolků, kteří se i zde staly kultem a zárukou kvalitní BM práce. Co tebe v minulosti ovlivnilo, že jsi svůj život zasvětil právě černému kovu?
Když jsem poprvé uslyšel black metal, tak jsem skutečně objevil jak až může být metalová hudba smysluplná, ale nejsem oddaný žádnému stylu nebo ortodoxnímu stylu myšlení. Píšu a hraji to, co k čertu chci psát a hrát.
10. Jak je to s tvým osobním poslechem? Jaké kapely, popřípadě žánr sám preferuješ a vyhledáváš?
V současné době poslouchám mnoho různých typů hudby, takže je těžké určit, co mám nejradši. Právě teď se nacházím v poslechu hodně elektronické muziky jako IDM, DnB, teror EBM, Noise a power noise, ale poslouchám žánry v rozsahu od klasické hudby, acid rocku, down-tempa, doomu, punku, jazzu a samozřejmě metalu. Prostě nejsem limitován ničím uvedeným výše. Dýchám, jím a seru hudbu.
11. Odbrousíme trošku ještě někam jinam. Amerika byla vždy zemí, která šla jakoby příkladem pro naše země v Evropě. Nemálo skupin bylo ovlivněno americkými hudebními legendami. To samozřejmě pokračuje, avšak vývoj hudby šel poslední dobou spíše hodně do mainstreamových vod. Jaký na to máš ty názor?
Mainstreamové vody jsou jako dvousečný meč. Svět mainstreamu je ovládán hladovými nahrávacími společnostmi, které se nestarají o kapely, ledaže je jejich požadavkem je vytvořit. Velké společnosti mají na mysli jen dvě věci – přetvořit kapelu v produkt a vytvořit poptávku po produktu. Za čím si skupina stojí, nebo proč skupina existuje, nemá v první řadě žádný význam. Pokud bude prodejná, oni ji prodají. Spousta kapel, které z rukávů vytasily něco speciálního, spadlo do této pasti. Zaprodají se jako produkt, z kterého pak společnosti mají zisk. Ostatní se nezaprodají, dále se vyvíjejí a dělají nové věci a stejně se nakonec ojebou. Chci říct, že velké labely nemají pozitivní dopad. S velkými společnostmi přichází velká reklama. Náhle o vás během pár sekund vědí v tisících zemí celého světa. Nejdůležitější pro skupiny je, aby dělaly se správnými lidmi a prospěch měly obě strany. Ne vždy je to však jednoduché vykonat.
Nezávislé labely jsou ochotny vydat záznam, velké labely už nechtějí riskovat. Estetika je obvykle to, co řídí nezávislé labely. Ne, že by tam bylo něco špatného s vyděláváním peněz. Čím více číslic na mém bankovním učtu, tím bohatší já jsem a více příležitostí mám k ukázání své touhy. Nicméně, bohatství nezmění mě uvnitř. Opravdový umělec si nenechá diktovat bohatstvím.
Existují monopoly pro masovou pozornost a spousty reklamních triků. Spoustě umělců se nedostane tolik pozornosti, kterou by si zasloužili. Myslím, že nejpravdivější je to pro metal, než pro jakýkoliv jiný žánr. Závěrem, hudební průmysl je pěkně posraný. Jak řekl Tom Warrior z Celtic Frost ve svém videorozhovoru, který jsem nedávno viděl, "Diktuje chamtivost, nikoliv umění!"
12. Dočkáme se časem i pokračování „The Divine Tragedy“, nebo jsi měl v plánu vydat jen jeden počin?
Právě se snažím dát dohromady line-up pro živé hraní a budoucí nahrávání, ale ještě musím najít někoho dalšího, s kým společně budu sdílet kapelu a bude její součástí. Měl jsem nějaké větší myšlenky, že přeneseme Avichi do živého zážitku a myslím, že bych to dokázal udělat výjimečně dobře. V každém případě… To, že nemám kompletní line-up, mi nebrání ve vytvoření další nahrávky. Jestliže se naučím hrát na bicí. Jestliže se musím naučit něco jiného, naučím se to. Moje celé snažení o to, být "nahrávající" umělec, byl hrozný zápas proti všem vyhlídkám s mnoha parazity v přestrojení. Avichi se čím dál více stává celoživotním pronásledováním.
13. To je tak všechno, co mě napadlo.. i tak se mi zdá, že je toho dost.. pokračuj v dělání dobré muziky. Díky
Díky za interview.
www.nmbrecords.com
