Ogmias – mordýrská drancparta, která u některých vyvolává (národní) odpor a u jiných zase radostné skákání a mlácení kolem sebe. Skupina, která se stala známou svými nekompromisními názory, (Jiným slovem; kluci se s tím, sakra, nikdy nesrali a neserou!) šíleně prasopalským bicím automatem, rychlými riffy a v neposlední řadě koncerty, které spíše připomínaly čajový dýchánek JKG.Pánové hráli s chutí a ač jejich odchod v létě roku 2004 byl přijat s podivem, mnozí tento akt nebrali vážně a považovali to pouze za jistý druh tvůrčí pauzy. Nemýlili se a tak:
…….Tento podzim…………. Z temnot brněnského podhřibí………… Mající na kontě jedno plnohodnotné album – „Keltský hněv“, vydané roku 2004………… Válečníci jsou zpět!!!! A tak s elegancí hodnou Vetřelčí královny vydávají další počin u labelu Murderous prod., který se zove prostou číslicí 3, neboť pokud počítáme i demo, je počinem vskutku třetím… A co se z pomyslného vejce vyklube? Oproti očekávání to není pouze jeden exomorf, ale dokonce dva. Jeden z nich je náš starý galský známý v podobě již zmíněného posledního počinu, který myslím netřeba šířeji našim čtenářům představovat. Spíše bych zaměřil pozornost na jeho mladšího bratříčka, který se zatím ještě chvěje v kupce slizu a připravuje se ke skoku, jenž nejenom znamená smrt, ale i nové písně!
A jak tedy zní navrátivší se pánové? Inu, žádný atribut nebyl ubrán, VELMI rychlý automat, drtivé riffy, blackové šmrdlání strun, řádně odvřeštěné české texty a v neposlední řadě filmová a herní intermezza. Obzvláště povedené jsou audio vsuvky z kultovních filmů o Vetřelcích v třetí a čtvrté skladbě s názvy „Hladové Děti Noci“ a „V Náručí Zapomenutých“. Avšak, kde došlo ke změně?
Ano, pár se jich zde najde… Již od prvních tónů kytary, kdy se samplované bicí překvapivě nezpustí do neznabožského bordelu (to až za chvíli), ale chvíli jedou velice impresivní rockový beat, doprovázený sekanými zářezy do kytar a hrubým vokálem, takže výsledný dojem je takřka hate coreového ražení. Zatím rozhodně nepoznaná tvář Ogmias, která jim dle mého soudu velmi sluší! Poté se vše obligátně notně zrychlí, ale i zde došlo k vývinu; zpěv je v rychlých pasážích umocněn distortion a pokud mám být upřímný, tak trochu leze na nervy, vzhledem k velké hlasitosti a tendenci přehlušovat zbytek. I samotný zvuk strunné stěny je oproti trošku přímočaře plastovém „Keltském Hněvu“ jiný, výraznější, mohutnější a lépe čitelný. Některé kytarové melodie, ačkoliv nejsou ničím neslyšeným, nepostrádají jistou míru působivosti… Zvuk automatu je opět velmi výrazně automatický, což už je u těchto pánů tak nějak věc zvyku. Nové písně rychle utečou a posluchač se dostane k písni páté – „Mrzí mě to“, která je zkrátka a jednoduše hit. Opět se dočkáme rockových bicích, ve kterých tak nějak autoři našli zalíbení. Kytara si jede příjemně agresivní svou a zpěvák neurvale (a dosti vulgárně) vyřvává své, ehm, znechucení ze světa, vesmíru a tak vůbec… Holt, akorát pivo do ruky a pokyvovat.
Nemohu si pomoci, ale po objevení oné více hopsací stránky této skupiny nechápu, proč se k těmto rytmům neuchýlila již dříve? Přiznám se, že neustále vrčící náťuk ve stylu příklepové vrtačky mi prostě chtě-nechtě po nějaké době začal vadit a musel jsem přepnout na něco jiného… Avšak pokud do budoucna pánové přidají velkou porci bigbítu, který klidně mohou prokládat svými osvědčenými nátřesky, může dojít k velmi zajímavé syntézi, která by určitě stála za zamávání půllitrem :-).
K recenzi poskytl: Murderous prod.
