Monarkh je dark ambientový projekt Phillipa Pelletiera. Ten kromě Monarkh hraje v dalších třech ryze black metalových kapelách. Jmenovitě Monarque, Blackwind a Carrion Wraith. Při myspace poslechu si jistě všimnete temně ambientních předeher, které by se na „Rites Profanes“ klidně vlezly. Pelletier má nejspíš nápadů dost, na myspace nabízí i možnost "výroby" všelijakých inter, samplů a pazvuků na "zakázku".Album obsahuje 9 francouzsky nazvaných skladeb. To vše dosahuje délky kolem tři čtvrtě hoďky. Dle autora je „Rites Profanes“ (viditelno již z názvu) soundtrackem k vašim okultním ceremoniím. Nevím, o jaké ceremonie by se mělo jednat, okultní hudbu si představuji trochu jinak. „Rites Profanes“ bych viděl spíše jako narativní vycházku po deklasovaném světě, kde slunko svitne jen když se mu zachce. Otevřete železný poklop, vyplašíte pár vran, ve tmě narážíte na nějakou tu nefunkční elektroniku, po čase objevíte skupinu kultistů, kteří si pro sebe hlubokým hlasem šeptají své (možná okultní) modlitby. Fallout jsem sice nehrál, ale z toho, co jsem si o něm početl a z toho co u Monarkh slyším, mám pocit, že ta hra u Pelletiera celkem frčí.
Snad největším plusem Monarkh je obsáhlost samplů. Ty se často mění, sem tam se najdou opravdu parádní audio excesy, třeba během první skladby začne hudba jakoby staticky šumět tak věrohodně, až jsem začal kontrolovat bedýnky zda neblbnou. Podobných zpestření je ale málo, po druhé skladbě vždy ztrácím přehled co se děje a "probudím" se až s chorálem bubáckých mnichů (7 skladba). To mezi tím, ne že by se jednalo o prázdnou výstelku, ale to monotónní temno si moc pozornosti nežádá. Zda-li je to plus či snad mínus, to nechám na osobním úsudku dalších posluchačů. Albu by ani neuškodilo slepení všech skladeb do jedné mega dlouhé, projevilo by se to snad jen na last.fm statistikách.
Celkově se hudba Monarkh poslouchá velmi příjemně. Můžete si číst, ležet v posteli, štrikovat, prostě cokoliv uznáte za vhodné. Hudba nevyruší a za chvíli, sotva si toho všimnete, „Rites Profanes“ skončí, jako když utne. Žádné debilní rušivé momenty, bohužel ani špetka něčeho co by vás přimrazilo k opěradlu židle. Tedy, pokud si nepomůžete vylepšit atmošku nějak dále. Pro mě osobně byla celkem nervní záležitost poslouchat album společně se čtením povídek H.P Lovecrafta.
Vyzkoušejte Monarkh. Myslím, že si to budete celkem užívat. Nejedná se sice o kvalitu studeného masa, ale toto ocení snad každý fanda dark ambientu.
