Dlouhé zimní večery se pomalu ale jistě blíží. Po sněhu nyní sice nikde ani stopy, ale to nám nebrání se během potemnělé noci v záři měsíce prodírat sněhovou závějí. Připadne Vám, že tu melu z cesty? Asi jste tedy neslyšeli prvotinu velevážených pánů účinkujících například v kapele Armagedda nebo LIK…?

Je možné, že má vsugerace v závěje sněhu vyvolává fakt, že můj první poslech "Fälen Fran Norr" se uskutečnil během malého nočního výletu, kdy na naši zem dolehla tento rok první sněhobílá pokrývka. Výběr to byl více než dobrý. Deska nesoucí se v duchu severského kraje doplňovala cestu křupající pokrývkou a ještě více zvýrazňovala atmosféru již tak okouzlující zimy v přírodě. Zvuků z přírody je deska plná, nutno se však zaměřit také na všechny ostatní, které hodlají na dalších 45 minut zaměstnat vaše sluchovody.

Celkem 8 skladeb je zkomponováno na hranici mezi různými styly. Folkově laděná záležitost, oděná do velmi syrového zvukového hávu, doprovázena spoustou emocí vyjádřenou skrze rodnou švédštinu a pomalá tempa. Každá skladba má svůj jedinečný monotónní rytmus v kombinaci s velmi melodickou kytarovou linkou.

Tato kombinace mě tentokrát nečekaně okouzlila, což u mě není obvykle zvykem. Každý motiv je svým způsobem velmi silný a i přes jeho dlouhé opakování vás drží a nechce pustit. Co ovšem baví, je mnoho různorodých prvků a hudebních motivů. Hodně také dělá vokál, který se střídá mezi folkovými popěvky, přednesy či zpěvy, tichým a temným odříkáním a občas i s nějakým chřipkovitějším chraplákem. Všeho je zajímavě využito a perfektně dotváří celkové vyznění nálady a atmosféry.

Oba pánové jsou přeci jen už zkušení hudebníci, kteří mají něco za sebou a výsledek je znát. Samotná kompozice působí jako příběh severu, v kterém se tvůrci snaží vyjádřit vše pro ně typické.
Zmínit jistě musím i zvuk. Tak jak všechno ostatní je i on zvláštně nakombinovaný. Syrově pošpiněný a často dřevní odstín kytary, který i tak zní velmi krystalicky a čistě. Hutně burácející basa v pozadí dává asi největší základ celkovému vyznění. Bicí mají trošičku garážový zvuk, ale slyšíte každý úder. A nejen to. Slyšíte i každý tón, každé brnknutí struny. Čitelné je to nejsprávnější slovo, avšak zároveň natolik mrazivé, temné a mystické.


Těžko se popisuje něco takového jako je "Fälen Fran Norr". Nejlepší je si to rovnou vyslechnout, žádnou recenzí se vůbec nezabývat a okusit to na vlastní (husí) kůži. Už čekám na další sněhové vložky mihotající se ve větru k zemi. Vyrazit do tmy po zářícím neposkvrněném sněhu do mrazivého obětí okolních lesů. Tím končím má sněhem posedlá povídka o dílu nazvané "Fälen Fran Norr"...