Mikko je blázen. Mikko je ožralý a zhýralý pankáč. Mikko je génius. Co ještě se dá o tomto kultovním člověku zaslechnout? Nepočítat… Bude to tak lepší. Nic ale nezmění fakt, že Impaled Nazarene za svých opravdu mnoho let existence dokázali to, co málokterá kapela. Stáli u zrodu black metalu, postupně pomáhali dotvářet jeho obraz, ale vždy se drželi natolik stranou, aby byli svojští. Z Impaled Nazarene bylo totiž odjakživa cítit, že nejsou normální, alespoň v mezích black metalu a definovatelné lidské normality.Od zběsilých a ryze black metalových alb, přes zmelodičtění až zpunkovění k něčemu, co se popisuje těžko. Každý posluchač, který se s Finy setkal, po několika skladbách zcela jistě pochopil, že o překvapení nebude v následujících minutách či hodinách nouze. Jediné, o co nikdy nepřijdeme, je rychlost! Impaled Nazarene drhnou struny za ty roky stále stejně rychle, ne-li rychleji! Kdyby takto přirážel každý pán, musí se slečny bát o pánve…
„Manifest“ pro mě lehce symbolizuje odklon od poslední tvorby. Kapela je stále ve své podstatě stejná, ale místy-punkový styl hraní se obrací k black metalovým kořenům více než kdy jindy. Album obsahuje jak skladby připomínající starou éru, tak i ty, co symbolizují novější cestu kapely. Mikkův vokál je stejně agresivní a neúprosný, jedno sprosté slovo střídá druhé a krýgl v ruce se nepřestává houpat. Ale jestli čekáte nějaké hloupé drn sem, drn tam, tak jste zralí na facku. Jak lze od Impaled Nazarene čekat něco neduchaplného, stejně jako progresivního? Tohle je METAL, hudba špinavá stejně jako Morbivodovy holinky, nekompromisní a milovaná. Tohle je hudba od srdce PRO NÁS.
Velký podíl na celkovém soundu má již tradičně baskytara a zřejmě i vokál, který diktuje tak 90% času (vůbec bych se nedivil, kdyby to byla Mikkova přirozená poloha hlasu při rozhovoru :-) ). Protože skladby nejsou nijak dlouhé (kromě poslední nemá žádná více než necelé 4 minuty), mohla si kapela dovolit umístit na disk fláků tolik, kolik uznala za vhodné. Hrací čas se totiž nepohybuje ani v nadprůměrných výšinách; kouzlo energie je velmi přítomné. Velmi syté a dotažené jsou i melodie, které se snaží prostupovat snad každou minutou alba. I při těch nejrychlejších momentech si tedy buďte jisti, že nepřijdete o nějaký ten snadno zapamatovatelný moment – tvořit vycpávkové skladby není rozhodně cestou nových Impaled Nazarene. Výsledek sice není až tak extrémní jako u „Absence of War Doesn’t Mean Peace“, kdy melodie vystupovala snad i z ticha mezi skladbami, ale přesto i po těch letech stále kytaristé vědí, na jaký pražec sáhnout.
Kdyby Vás náhodou tato recenze přitahovala a chtěli byste si album sehnat, zaručuji se za to, že to co jsem zde napsal, je pouze pravda. Ne každého bude přitahovat to, jak kapela hraje a zní, ale kdo není totálně ortodoxní fanoušek, ten si najde v této hudbě seveřanů (která nezní vůbec seversky) to, co přesně chce.
Na závěr chci jen podotknout, že pro mě byla čest psát recenzi na kapelu, kterou jsem v black metalu poznal jako jednu z úplně prvních. Je to něco, co vás ovlivní nadosmrti.
