Už samotný název kapely a její desky může na někoho působit příjemným nebo odpudivým dojmem. Bylo ho rozhodně odvážné zvolit. V poslední době je stále častěji k vidění opovrhování k „satanistickým prvkům“. Z části to chápu, ale z druhé, větší části nikoliv. Nechápu chování, kdy si člověk přečte název desky a bez poslechu ji odhazuje kdesi v dál. Protože tyhle řádky píšu z vlastní zkušenosti, rozhodl jsem se na popud napsat tuto recenzi.
V první řadě je víc než vhodné upozornit na to, že kapela pochází z Maďarska a je složena víceméně z kvalitních hudebníků. V kapele figurují dva členové z Dusk, rovněž z Maďarska. 666, číslo satanovo, větší části věřících se při spatření této cifry podlamují kolena a krve by se v nich nedořezal. Tuhle situaci a pocity zažívám, když strčím desku do přehrávače a zmáčknu „play“. Z celé nahrávky číší zlo, tohle je určitě hlavní pointa. 666 se vyžívají v extrémních sypačkách plných nenávisti, kluci se nepozastavují nad ničím, jednoduše nenávidí všechno, v jejich srdcích již není místa pro cit a lásku. "Ave Satan!", je deskou spíše jednoduchou, ani hudebně se mnohokrát nedostaneme do příliš technicky zavánějících zápletek. Je však nutno dodat, že pár technicky vybroušených chvilek deska schovává.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vokál je trošičku více vysunutý do popředí a tvoří tak dominantu. Zcela jistě tomu tak je, vokál je překrásně agresivní a divoký. Jednoduše řečeno, tomuhle stylu hudby je ušit přesně na míru. Dokonce i frázování je na úrovní. Vokalista Mortarus má ukázkový black metalový hlas, klasik by řekl „hlas vichřice podoba“. Dokonce si myslím, že se vokalista snaží s vokálem pracovat a netroskotá v monotónnosti, obzvlášť se mi líbí jeho vysoké polohy. 666 si s hudbou moc nelámali hlavu, naopak, pustili se do nahrávání s chutí. Nesnaží se zůstat u jednoho stylu, nevytyčují si hranice. Skladby jsou často ovlivněny heavy metalem a místy upadnou do výrazných rock and rollových rytmů. V tomto nalézám kouzlo této desky. Silné melodie ve spojitosti s agresivitou a blasfemickým řáděním. K dobru přispívá určitě i zvuková stránka věci, která je kvalitní, všechny nástroje jsou čitelné a srozumitelné. Samozřejmě by mohl být zvuk na špičkové úrovni, avšak v této chvíli by deska ztratila svůj smysl.
"Ave Satan!" je underground, "Ave Satan!" je především zlo, tohle si musíte zapsat za uši než do desky půjdete. Někdo by se mohl zeptat, a co atmosféra? Někoho tahle deska nakope do prdele kurevsky, za to ručím. Budete zběsile lítat po pokoji a řvát Satan, kurva, Satan. Někdo si však poslechne dvě skladby a řekne dost. Záleží na pohledu, z jakého se snažíte nahrávku vidět a poslouchat. "Ave Satan!" určitě není deskou na jeden poslech, zaslouží si jich mnohem více, protože s každým novým se odkrývají další a další místa. Zapněte si poslední skladbu v pořadí, „My Journey“, je lehce odlišná od ostatních, zní mnohem více old schoolově a je vymácháná v pěkně surovém hávu. Musím ji poslouchat denně a pořád. Celá deska na mě působí poněkud návykově… Nedá se nic dělat.
Pokud si i Vy holdujete v podobném true zlu, vřele doporučuji. Nelámejte si hlavu s tím, proč jsou bicí občas monotónní a proč Mortarus tak zmučeně řve… Rozpusťte si vlasy a nezřízeně třeste ve všechny světové strany. "Ave Satan!" mě neskutečně nakopla. Bůh zemřel… Heil Satan.
