Objasňovat na tomto místě mnohasměrnost ať již Morbivoda samotného, či jeho projektů by bylo pliváním ohně na zdi podzemních komplexů. Trollech, Stíny plamenů a v poslední době i prachmatická Umbrtka jsou pojmy více než zavedenými. Jediní War for War byli a jsou v mnoha ohledech jinými. Morbivodův poslední sólový projekt, zřejmě také nejmladší a co se týká ideologie a hudby samotné, nejméně originální. Ač první dvě informace předešlé věty stále platí, zbývající jsou od prosince letošního roku takříkajíc pasé. Válku jsme nechali 63 let zpátky v čase, hudební (ne)originalitu možná ještě dále.
„Pronikáme do hlubin skal za rudnými materiály, abychom spatřili práci mistrů. Tyto cesty jsou velmi lákavé, však uděláme-li chybný krok, smrt nás, provázena hrůzostrašným řevem, setne a svrhne do svislé zatopené těžní jámy“
„Kovy odjinud“ jsou z historického hlediska tvorbou originální, avantgardnější a od starších desek naprosto odlišnou. Zatímco se „War is the only way“ prohánělo v zákopech se zbraní v ruce, na jejíž pažbě bylo možno spatřit mnoho zářezů - symbolů protivníků zabitých neskutečnou agresivitou, rychlostí a nasazením, novinka s rozvahou sobě vlastní putuje vstříc poznání rozmanitými důlními komplexy. Ano War for War, hudebně i lyricky zcela v jiných dimenzích se mometnálně věnují právě tomuto tématu, a to rovnou dvěma hudebními umy.
Druhá studiovka trpí lehkým rozpolcením osobnosti. Osmero skladeb jako byste v polovině přeťali hornickou lopatou …
A polovina číslo jedna je tedy skutečně ranou do tváře všem nevěřícím Tomášům. Sebejisté a originální osvojení všech prvků progesivity či avantgardnosti black metalu, to je první kvarteto kompozic. Žádné lineární a jasně rozpoznatelné hudební postupy tak, jak jsme byli zvyklí. Různorodost temp, tedy fakt, že se v jednu chvíli proháníte opravdu strašidelnou rychlostí po kolejích v rezavém důlním vozíku čekajíc brzké vykolejení a v momentě s baterkou v ruce prozkoumáváte nově nalezenou rudnou žílu, je asi hlavním symbolem a novinkou po několika prvních seznámeních s albem. Můžete si být jisti, že těmi dalšími bude jen narůstat touha vše ochutnat znovu, ještě jednou se projet po klikatých kolejích, ještě jednou si baterkou posvítit na tu nově objevenou surovinu. Chtít srovnat první polovinu „Kovů odjinud“ s něčím podobným, musel bych chtě nechtě až na druhou stranu republiky k již neaktivním Hyperborean Desire, jež si se stavbou jednotlivých kompozic, jejich tvorbou, klikatěním a změnami temp hráli podobně. War for War ale osobitější cestou zacházejí ještě o kousek dále, přičemž jejich výsledek má o fous pevnější základ. Charakteristické melodie dodávají na autentičnosti, skutečnosti a celou touhu zkusit vše ještě jednou umocňují.
„Jako by smál se tu František Štorm, když plameny vyšlehly dómem. Když hledím kolem na ta místa pod Stříbrem. Tam slyším Masters Hammer – Rituál.“
Druhá část novinky je jasným a neoddiskutovatelným odkazem legendy českého podzemí, kapely Master’s Hammer. Otevírák „Sen o Master’s Hammer“ se do tvůrce ritualu a jilemnického okultisty stylizuje nejen hudebně, ale stejně tak i textově. Až do konce celého tohoto materiálu se do jeho osoby vžil i samotný Morbivod. Jeho vokální projev někdejšího frontmana MH, Františka Štorma, připomíná až až, a to i s jeho charakteristickým M na konci slova. Válka si vzala v druhé polovině alba z tohoto kultu to nejlepší, přidala lehce své invence a to, co z toho vyšlo, by mohlo plnohodnotně vyplnit mezeru mezi ritualem a okultistou. Je dozajista těžké chtít znít jako nějaká kapela a přitom nepůsobit vykrádavě. Morbivodovi se to na 75% povedlo, jen jediná „Dlouhá žíla“ lehce přebrala a její zbytečná podobnost s „Jámou pekel“ spíše otravuje.
Při pohledu na „Kovy Odjinud“ se nabízí mnoho všetečných otázek. Proč se Morbivod snaží evokovat Františka Štorma? Proč se War for War v polovině alba snaží evokovat Master’s Hammer? Proč ten kluk proboha vymyslel jakýsi hutnický black metal, snad už toho tady nebylo dost? Proč nedal War for War k ledu a nerozjel jiný projekt? Bylo by jich tuny… Bez ohledu na to, co si o té či které otázce a jí náležícímu tématu myslíte, skutečně stojí „Kovy odjinud“ za poslech. A ne za jeden, ale mnoho a mnoho poslechů. Nebudu sám, když povím, že tahle lesklá a kulatá placka je technicky, skladatelsky, kompozičně, zvukově i produkčně na hony vdálená velkému procentu nejen českého black metalu. Stojí „Kovy odjinud“ za to? Já tvrdím, že stoprocentně!
„Album je pro souvislosti s důlními prostory ve Stříbře věnováno tamnímu Hornicko-historickému spolku a ze stejných důvodů příznivcům legendární skupiny Master's Hammer.“
K recenzi poskytl: Naga Productions
