V Anglii není příliš známých black metalových uskupení, co říkáte? Snad jen hrstka velmi známých, nebo naopak neznámých. Je sice pravda, že se tento fakt postupem let lehce mění, ale přesto mi rozum nebere, proč je zrovna tato země tou zanedbanou. Ale hudbu netvoří země, ale lidé v ní a i když může být mnohdy ona sama tou největší inspirací, sama si nevystačí. Spearhead je jednou z kapel, která se snaží dát o UK vědět, a novým počinem si jde za svými cíly s velkou vervou...

Ihned v prvopočátku se nabízí srovnání s Infernal War či Blood Vengeance (na albu "Iron Warfare"). Jak již tušíte, Spearhed s těmito kapelami pojí nejen brutalita, rychlost a popřípadě techničnost, ale i tématika. Ta u podobného stylu nemůže být ani jiná, protože by těžko fungovalo spojení pohanských textů s neurvalým tempem a místy až death metalově sekanými riffy.

Spearhead se postupem času transformovali, z úplného dna black metalu se vyvíjeli, až došli tam, kde se dnes nachází - na pokraji technického black/death metalu s čistým! zvukem. Proč vykřičník? Kdo se setkal se starší tvorbou ví, že "Decrowing the Irenach" je prvním počinem se zvukem, který je čitelný. Prvopočátky byly hrozné, minulé album zvěstovalo posun, nové ho dokončilo. Nechci tím ale naznačovat, že zlepšení produkce ihned znamená zkvalitnění podané hudby. Dle mého totiž k hudbě Spearhead více seděl sound desky předešlé. Více basů, více hloubek a hlavně se nástroje nechtěně nepřebíjely. Novinka je poměrně hodně "oběhaná", obskákaná od kapely a dalo by se říci, že je z ní cítit fakt, že špinavý underground se již zdál příliš úzký, ale ne vždy se dítě zrodí přesně dle předpokladu.

Hodně skeptické? Nenechte se mýlit. Kapela má nápadů na rozdávání, umu rovněž, avšak jen toto nestačí. Dle mého novince chybí atmosféra a duše. Je sice brutální a svérázná, ale nic víc. Časté vyhrávky i relativní změny temp, agresivní kytary a zabijácké bicí. Jasná definice Spearhead v roce 2007. Zkusme si nahrávku rozebrat postupně (z hlediska zásadních instrumentů), ať lépe odhalíme vše, co skrývá...


- kytary:

Jednoznačně dominantní instrument kapely, přirozeně promlouvá ve všech momentech alba a snaží se tvořit, nejen hrát. Výhodou je zcela jistě to, že zvukem se podařilo dosáhnout toho, aby strunné instrumenty nezněly zcela ploše, ale pokud se přejde do vyhrávky, vytrhnou Vás i ze sebevětší letargie. Na druhou stranu bych byl rád za více nabasovaný zvuk, jak jsem již zmínil. Tento svádí nahrávku více k death metalu.

- bicí:

Velmi složité definovat, už jen proto, že se jim nedá nic vytknout. Myslím z hlediska hudebního umu. Zdají se přesné, nápadité a nelítostné. Bohužel kopáky vystupují moc nad ostatní hudbu, takže čas od času působí jako rána do hlavy, ne slast. Střednětempé pasáže hodně připomínají thrash metalový styl hraní.

- vokál:

Jediná strana mince, kterou na albu nezkritizuji. Perfektní frázování i odstín hlasu. Ke stylu, který dnes kapela hraje, nemůže být lepší. Čistě black metalový by škodil, death metalový ještě více. Tento je něco mezi, dal by se řadit k black metalu, avšak má svou hloubku a jistou "vyřvanost" obvyklou spíše pro jiné žánry.

"Decrowing the Irenach" je bez debat mezníkem v historii kapely. Začíná novou éru a možná je předzvěstí toho, že se setkáváme s posledním black metalovým albem kapely. Nebudu sám, koho nesvírají jen trenýrky, ale i pocit, že se kapela vyvine zcela jinam, do vod death metalu. Avšak, kdo by chtěl brutální nahrávku plnou zajímavých postupů, výborného vokálu, vřele doporučuji. Kdo si nepotrpí na řezničinu zaobalenou v technickém hávu, ten ruce zpět do kalhot.