Doby, kdy se na zinu objevila má recenze na debutové demo Sekhmet (které by mimochodem klidně vydalo za plnohodnotné album), se změnily a spousty věcí se vytvarovaly. Jak můj pohled na black metal, tak na underground, ale nezměnily se jen mé vize o dobré hudbě, proto chci na úvod recenze pár věcí předeslat. Minulý rok jsem schválně vynechal debutové album „Masová očista člověka“, neboť pro mě nenabízelo žádný odklon od „Pomsty pekelných legií“. Podobné riffování, nevýrazný zvuk a vše působilo tak nějak až příliš ohraně na to, aby ze mě vylezlo něco kloudného. A ačkoli mám k Sekhmet velmi dobrý vztah, pokud chce být člověk objektivním kritikem, musí jít sympatie případně stranou, a to také šly.
Jak to říci… Nové album je přesně to, co měli Sekhmet dle mě udělat již před rokem, nebo ještě dříve. Zvolili si jiné studio, zajeli do Karviné a během několika dnů nahráli hudbu plnou agresivního a poměrně průrazného zvuku, hudbu, kde melodie vyniknou a nezmizí v hloubce. Dá se klidně říci, že v mnoha ohledech bych „Okularis Infernum“ označil za ne až tak undergroundové, jako jsou srdce samotných členů. Zásadně se změnila stavba skladeb, změny temp jsou přirozenější a méně očekávané. Rychlé pasáže nepůsobí tak urputně a přeskolenolámaně, kytara je v popředí – tam, kde být odjakživa má, a Set posluchače přinejmenším těší, když ne přímo nadchne. Dozajista se tento posun dá vidět jako pochopení, že i podzemní hudba může nabídnout líbivé linky.
Pokud navštěvujete v ČR pravidelně koncerty, jistě jste se i bez vlastního CD setkali s novými skladbami. Mohu ale říci jen jedno – na podiu nevyniknou, což není nic překvapivého. Posun se Vám tedy nemusí zdánlivě zdát žádný, tak to bylo i u mě, ale jakmile alespoň třikrát projedete CD dokola, lusknete prsty a uznáte, že na tom přeci jen něco bude. Je zřejmě potupné říkat, že na české poměry je „Okularis Infernum“ jedním z těch skutečně předních alb, ale je tomu tak, bez debat. Kapely, které tíhly k black metalu se vzdalují, další, které dříve měly nápady, se naopak „vracejí“ tam, kde Sekhmet byli například na počátku – do ničeho převratného. I když, co je to převratnost v black metalu? Je to umění zaujmout, čímkoli. Hlavně nesmí z alba sálat duch stereotypnosti, nedostatku nápadů a matných melodií, které vystoupí na povrch maximálně jednou za skladbu nebo dvě. Soustředit se na vycpávkové rify je ostuda, stejně jako hlásat, že jste děsně underground a že black metal musí být tak primitivní, jak to jen jde. Jasně, lidem to kolikrát stačí, ale já se ptám, kde je trochu touhy po tom, používat více než dvě struny a jedno tempo? Proč by bicí nemohly používat rozličná tempa, kytary místy až „thrashovat“, vokál se do pasáží trefovat a občas nezkusit něco, co ten před Vámi neudělal, a když udělal, tak polovičatě?
David z Murderous productions se sám svěřil, že když se člověk podívá na Sekhmet na novém albu, je to záruka jednoho z nejkvalitnějších českých BM. A já souhlasím, ne slepě, ale s očima dokořán. Možná, že jsem byl ke kapele skeptický poslední rok, ale to ještě neznamená, že to bude nadobro. Averzi bych dostal jen v případě, kdyby toto album znělo jako jeho předchůdce. Není tomu tak, takže se Sekhmet naplno počítám do budoucna a věřím, že skladby jako „Pomsta pekelných legií“, která je mimochodem plna zajímavých melodií, nezůstanou bez odezvy a pokračovatelů. Místy totiž na celém albu cítím lehoučkou spojitost s Imperium Dekadenz, možná i v celé historii kapel. I když, novinka Němců je z 80% zcela jinde na profesionální úrovni.
Nějaké ty nucené zápory na konec. Největší se bude týkat textů, které se na můj vkus pohybují až v příliš velké rovině. Témata jsou ohraná, vyčerpaná a moc "true", jak by se také dalo říci. S nějakými úseky jsem spokojen více, s jinými méně, nejsem spokojen ani se svým textem, který bych už nikdy takto nenapsal, ale je poměrně starý, takže do konceptu kapely pasuje.
Ne, není to skeptická recenze, protože nemusí. Ať každý zahodí své vnitřní neshody vůči jménu Sekhmet a album si zkusí poslechnout. Já byl skeptický, bez očekávání… a hle? Zcela nezakrytě se u alba bavím. A Adramelech na postu vokalisty je již jen příjemným zpestřením.
Jen upozorňuji každého, kdo by mě chtěl obviňovat z nadržování kapele z důvodu dobrých známostí, ať si ještě jednou přečte všechny ty řádky výše.
K recenzi poskytl: Murderous prod.
