Stojím na vysokém kopci a před mými zraky se rozprostírá území černé Germánie. Vysoké topoly se mužně tyčí k nebi, hrdá půda oplývá rostlinstvem, několik hektarů obdělaného pole a hned vedle vesnice… Jde o velikou vesnici s názvem Westfál. Odtud pochází tři urostlí muži. Tito muži zajímající se o umění, přesněji hudbu, založili sobě uskupení a nazvali ho „Helrunar“.

Tahle skupina nemá nijak dlouhou historii, první zmínky o jejich působení se datují do roku 2003. Tento rok však nebyl ničím výjimečný, to až ten 2005 přinesl mezi lid pozdvižení. Helrunar přišli se svou první deskou „Frostnacht“ a mezi ostatními kmeny tenkrát obstáli velmi dobře. Dnes se píše rok 2008 a je třeba vzpomenout na jejich dílo z roku předešlého. Je nutné ale předznamenat, že „Frostnacht“ byl jen pouhým předkrmem před novou deskou „Baldr ok Íss“. Jestliže jste při „Frostnacht“ zaznamenali zvedání větrů v okolí, tak věřte, že s „Baldr ok Íss“ zažijete opravdovou bouři. Řekl bych, že tam, kde „Frostnacht“ končí, tak právě tam nová deska začíná. Začíná však s noblesou a hlavně hezky pomalu.

Určitě by bylo dobré hned zpočátku zdůraznit, že Helrunar nejsou obyčejnou black metalovou kapelou. Zřetel je nyní kladen především na přírodu a germánskou mytologii, ano pokud právě chcete vyslovit slova „pagan metal“, jste na dobré cestě. K tomuto dílu lze nahlížet několika pohledy, zjistil jsem to, když jsem nahlédl do textů a poodkryl jsem tak roušku tajemství. Když zjistíte, v čem tkví hlavní smysl komponování tohoto tria, začnete brát jejich hudbu ze zcela jiného úhlu pohledu. Helrunar dokáží pohladit, spálit, zamrazit, ale především a hlavně překvapit. Všechno do sebe najednou začíná zapadat a nabízí se myšlenka, že jsme v tuto chvíli prohlédli. Helrunar ale dokáže nabídnout posluchači více než jen poslech, nese s sebou poselství, které má být naplněno.

Ano, právě v pomalých a jemných pasážích, jako by chtěli detailně vykreslit jemnost a něhu nedotčené přírody, která se snad ještě někde ukrývá. V těchto chvílích se ozývá Skaldův vokál, jež provolává nekonečnou slávu všem padlým válečníkům. Skald se pěvecky představuje více než jen obratně, agresivní vokální linky prokládané čistým, melodickým vokálem jsou s citem a přesností důkladně zasazovány do kontextu alba tak, aby vše bylo perfektní a důsledné. Helrunar mají skvělý cit a dokáží vytvářet nádherné hudební okamžiky, kdy jste unešení z pouhé maličkosti, kytarového riffu, melodie. Chvilkami se až divím, jak dokázali vytvořit tak vyrovnané album. Agresivní momenty jsou překrásně vyvážené těmi pomalejšími. Je zvláštní, že veškeré táhlejší momenty nabývají vždy na intenzitě.

Aby toho nebylo málo, Helrunar vytvořili i několik instrumentálních skladeb, nejkrásnější a snad i hudebně nejvíce rozmanitou je skladba „Winter“. Až si říkám, že bych ji mohl svým popisem znehodnotit, a tak nechť si to přebere každý sám. Pro mě samotného je podstatný i fakt, že vokalista zpívá německy. Samotná Němčina je velmi tvrdý jazyk a to desce příjemně přidává na autentičnosti. Právě tahle surovost se na novince ocitá souběžně jako druhotný produkt. Zajímavá je i zvláštní atmosféra, skoro bych až řekl, že mi v některých momentech připadá zcela pohlcující. Není divu, vždyť veškeré atributy jsou dotáhnuty dokonce. Helrunar byli navíc tak chytří, že si pohráli i se zvukem u jednotlivých skladeb a tak se zvuk odlišuje i podle toho, o jako skladbu jde… chytré a inspirující.


Deska pomalu končí, obdivuji na ní to (nejenom) s jakou noblesou dokázala upoutat a zachytit pomalu, ale jistě mé smysly, ale také to, jak dokáže připravit na své poslední rytmy. V každé další chvíli je patrné, že se deska blíží ke svému konci, důstojně. I přes to, že pagan/black metal příliš neposlouchám, touto deskou jsem ohromen v takové míře, že nemůžu říct nic jiného než… GENIÁLNÍ…