Aedd sice netušil, kde se příští, respektive pondělní večer objeví, ale já jsem to o sobě věděl zcela bezpečně – navštívím pražskou zastávku zimní výpravy WRT, která se konala v klubu Kain. Zprvu jsem k této akci přistupoval trošku skepticky, vždyť Praha je místem pro koncerty spíše nevděčným, než naopak a i den, ve který se měla ona podívaná odehrávat, pondělí, nenasvědčoval příliš hojné účasti a už vůbec ne bouřlivé odezvě rozpařeného sálu… Jak jsem se mýlil!
Už při prvním sestupu do hlubin sklípku, jakým Kain nepochybně je, jsem byl mile překvapen solidním obsazením sálu, které by sice ve větších prostorách vyhlíželo daleko skromněji, leč pro toto místo bylo naprosto nadprůměrné. Dalo by se říct, že spodní sál Kainu byl narvaný, nyní jenom zbývalo si počkat, jaký výkon předvedou hudebníci a samozřejmě fanoušci samotní, neboť i publikum svým chováním utváří výslednou podobu kulturního zážitku a to z části, kterou se nestydím nazvat poloviční, protože když vlasy létají, hned se lépe hraje a naopak.
Stejně jako v Plzni i zde bylo pořadí kapel stejné a tak na podium první vtrhla mužná a neurvalá sebranka vikingů Thrudvangar. A to, co někdo den před tím nazval věcí „tuctovou a nezajímavou“ se zde ukázalo jako totální PP (Pohanské Peklo). Se stejným nasazením jako diví vousáči v rohatých helmách pálili nevinné osady, se i zde borci pustili do hry a já se divím, že i zde něco nevzplálo ohněm. Frontman Matze se od prvních chvil na podiu projevoval jako hurónský srdcař a i když zbytek kapely občas působil pouze jako skupina lidí, co bez ducha hraje na své instrumenty, on jel, jako by to měl být jeho poslední koncert. Hrozil, mával hustou hřívou a v přestávkách si hluboce zavdával z lahve medoviny. Nevím, jestli to bylo pouze mým dojmem, ale zde ve vzduchu viselo něco, co na jejich (mimochodem velmi pěkných) studiových počinech příliš cítit nebylo – agrese, přemíra explozivní energie a všestrhávající charisma, které bezezbytku rozpařilo (sic!) polovinu sálu… Vynikající začátek a navíc děkujeme zpěvákovi za hlt oné geniální medové tekutiny.:)
Ačkoliv jsem byl na Nomans Land velmi natěšen po celodenní přípravné masáži kultovním albem „Hammerfrost“, musím trochu zklamaně konstatovat, že po předešlém nářezu na mě působili trochu nemastným-neslaným dojmem. Jejich set ve mně nenechal výraznější vzpomínky, kterými bych mohl čtenáře oblažit a to jsem pod podiem poctivě odestál naprostou většinu setu. Největších pecek z „Hammerfrost“-u jsem se nedočkal, ale na druhou stranu musím uvést, že i přes mé ryze subjektivní pocity bylo samotné vystoupení velmi kvalitně řemeslně zvládnutou a odehranou záležitostí, která nakonec rozjela i zprvu vlažné publikum do proporcí podobných PP předešlé kapely. Snad to chtělo jenom trošku hurónství a bodrosti, která je dle mého soudu v tomto stylu ingrediencí zcela nepostradatelnou a nezbytnou.
Je bezmála bez diskuzí, že Trollech patří v současné době mezi takřka nejpopulárnější české extrémně metalové uskupení, které oblíbeností překročilo meze svého stylu (Všechno metaloví blbci, mávající větvičkami na minulém BA jsou toho důkazem.) a jeho strom roste stále do výše. To bylo evidentní i z pohledu na vstupenky, kde jasně dominovalo notoricky známé lesní logo. Je sympatické, že sláva pánům nevlezla do hlavy a kvalita neklesá… Není těžké hádat, na jakou kapelu se pod podium postavilo nejvíce lidí a na koho se obecenstvo nejnáruživěji oddávalo rozličným drsňáckým tancům. (Element chlastu snad není třeba zmiňovat už vůbec.) Kapela samotná se dostavila v plném počtu i s bicmanem a na první pohled byla velice slušně vyhecována malou armádou, stojící naproti nim. Došlo tak k čemusi velmi zajímavému, k něčemu, co by se dalo nazvat dialogem mezi kapelou a publikem. Nefalšované LP! (Lesní Peklo) Byly do nás páleny opusy rozličné, všelijaké, „Naturia“ z aktuálního splitu, kousky z posledního alba, vály ze „Synů Lesů“, Akustický kousíček z „Oheň Jara“, zahraný na přání a bylo sáhnuto i k osvědčenému kultu – „Hrdě proti bílému Kristu“. Publikum bylo nadšené do takové míry, že si vyřvalo přídavek „V Rachotu Hromu“ a bylo vymalováno. Bez pochyby jeden z nejsilnějších koncertů skupiny vůbec, který svoji intenzitou naprosto překračoval hranice metalového žánru a více než cokoliv svoji hypnotickou podmanivostí a vypjetím spíše připomínal šamanský rituál, který polovinu sálu přivedl na pokraj extáze. Velmi silná slova, ale jinak to nevidím. Oproti trošku nemastnému zážitku z Chmelnice o rok zpět, toto byl jasný důkaz, že těmto pánům energie rozhodně nechybí a ještě o nich bude slyšeno…
Nebudu skrývat fakt, že když se zpětně poohlédnu na tuto akci, jsem překvapen, překvapen nejen vynikajícím výkonem kapel, ale i publika, které moje vzrůstající smýšlení, že „V Praze to s metalem stojí za h*vno“, spolehlivě smetlo ze stolu… Poté už se jenom slavilo a bujařilo, já jsem tuto vydařenou akci oslavil možná až příliš, ale to už je jiná pohádka… Nebo spíš horor?
