S ostudou musím přiznat, že když jsem si bral na paškál francouzskou kapelu GLACIATION, neměl jsem úplně povědomí o tom, kdo se za touto bandou skrývá. Zjištění přišlo až později, když jsem začal spolek pořádně lustrovat. Jaké bylo moje překvapení, když jsem pod štítkem tohoto projektu objevila jména jako RMS Hreidmarr (The CNK, ex-Anorexia Nervosa), Neige (Alceste, ex-Amesoeurs) nebo Winterhalter (Alcest). Celkově se ale ve složení souboru neobjevují zrovna neznámá jména. Byl jsem tedy zvědavý, jak zní pocta starému poctivému devadesátkovému black metalu, jak to aspoň hlásal promo materiál. „Sur les falaises de marbre“ mi evokuje spoustu věcí, ale toho nasypaného devadesátkového blacku tam moc neslyším. Možná jsme se jenom nepochopili v tom, co je to devadesátkový black, a možná taky nešlo tolik o hudební vyznění jako celkové pojetí.

Příběh „Mramorových kopců“ čítá šest kapitol, jež jsou mezi sebou provázané, a celé album se tak poslouchá velmi plynule. Pokud bych to měl zkraje shrnout, od GLACIATION se dočkáte atmosférického black metalu, ze kterého slyším především odkaz na francouzské kapely typu Peste Noire, ani ne tak hudebně, jako spíš celkovým cítěním, což není zas takové překvapení, jelikož v obsazení kapely objevíte i nejednoho bývalého člena. Nemluvě o přítomnosti členů Alcest. Skladby se nesou ve výrazně melodickém duchu bez zbytečného patosu a kýče, nechybí epické pasáže či momenty s akustickou kytarou, například ve třetí „Le soleil et l’acier“. Tu se najednou po black metalové vichřici ocitáme na zasněném území Alcest a mám takový dojem, že čistý vokál zde obstarává sám principál Neige. Rytmicky jde o zajímavou desku, nesází se zde jen na dvoukopákové salvy či blastbeaty, bicí jsou přirozeně podřízeny náladě jednotlivých pasáží, tudíž nemůže být řeči o jednotvárnosti.

Nahrávání probíhalo v domácím prostředí, což je trochu slyšet v zastřenosti jednotlivých nástrojů. To ale vytváří ten výsledný prostorový dojem, který z alba mám. Už jen těmi kytarami, které jako by byly za lehkým závojem, mě vtáhne do svých útrob a ukazuje mi posmutnělé prostředí příběhu. Výsledná mixáž a master proběhl ve studiu Drudenhaus, známé především z desek Anorexia Nervosa.

První skladba „Les Fiancées sont Froides“ po krátkém bzučivém intru započne velice divoce, a přestože jednotlivé melodie a riffy vyznívají melancholicky, zůstává v nich nespoutaná divokost, kterou ještě podporuje divoký Hreidmarrův vokál, jenž patří jednoznačně k ozdobám alba. Nálady i motivy se dost často střídají, nicméně ne bez logiky. Skladby nejsou rozhárané, jsou citlivě vykonstruované. Zařadit na úvod skladbu čítající skoro čtvrt hodiny je relativně odvážný kousek, i když v dnešní době už ne příliš neobvyklý. Upřímně jsem byl uchvácen od prvního poslechu. Když se pak v druhé polovině ozve naprosto bezkonkurenční epická pasáž, kde se Hreidmarrův vokál proplétá s čistým sborem, mé sympatie ještě vzrostly.

Provázanost skladeb taky nedovoluje poslech jen tak ukončit. Pokud album vypnu v půlce, zůstává ve mně pocit, jako by něco zůstalo nevyřčeno. K udržení napětí pomáhá i citlivá koncepce, nitka, která příběh tohoto alba protkává. Po zasněném závěru „Le soleil et l'acier“ vám totiž GLACIATION vmetou do tváře apokalypsu s názvem „Kaputt“, která si nebere servítky. V jejích riffech je cítit zmar a bolest. Při poslechu těch melodií jednoduše vidím průvod nesoucí rakev. Strašně mě mrzí, že nerozumím francouzsky, tudíž nemůžu příliš sloužit s textovou náplní celého kompletu. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo nějak si přes překladač přelouskat názvy skladeb.

Před závěrečnou šestou titulní skladbou se ještě objeví krátké intermezzo „Cinq“, jež působí skoro filmovým dojmem. Jako by završoval tu práci, kterou načala „Kaputt“. A jako vyklidněná tečka, jakési posmutnělé outro na konci oněch Mramorových kopců, čeká titulní skladba. Alcestovštější než Alcest. Reminiscence na krásnou „Sur l'océan couleur de fer“ z „Écailles de lune“. Vyznívá do ztracena, zatímco deska potichu končí, posluchač může najednou vstřebávat dojmy.

Ať si o mně řekne kdo chce co chce, tohle je pro mě kurevské překvapení a šíleně povedená deska. Její poslech si užívám pořád dokola, hudba zde obsažená totiž umí vyvolat správné emoce, které k životu potřebuji. V jednu chvíli soucítí, a v druhou chvíli trhá. Přestože očekávám od letošního roku nálož výborných desek, GLACIATION se prozatím derou na přední místa TOP tohoto roku. Ovšem uvidím, zda si na ně na konci roku zase vzpomenu. Momentálně jsem však lapený v síti, letité hudební zkušenosti se zde sesumírovaly a naservírovaly skvělou desku.

Autor: Stick

Seznam skladeb:
1. Les fiancées sont froides
2. La mer, les ruines
3. Le soleil et l’acier
4. Kaputt
5. Cinq
6. Sur les falaises de marbre

Oficiální stránky:
Glaciation

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Osmose Productions

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
9/10