Některé články se nepíší lehce. Zvláštní na celé věci je, že se obvykle týkají mých třetích setkání s deskou oblíbené kapely, mezi které DER WEG EINER FREIHEIT, zvlášť poté, co loni zdevastovali návštěvníky Phantoms of Pilsen, řadím. Nu, situace je taková, že to bude můj osud - ty třetí recenze. Na novinku „Stellar“ jsem se těšil, ale…

… pusťme se do toho pěkně popořádku. Úvodní „Repulsion“ začíná překvapivě předehrou s čistým zpěvem. Jistě by to bylo na místě, pokud by zůstalo jen u toho. Jenomže kapela to na chvíli rozbalí, a pak se znovu objeví přednes známý z úvodu. Na druhý pokus už to sice vyjde, ale kolem páté minuty lze zaslechnout rytmickou chybu! Navíc se chlapi rozhodli střídat až doomovou zatěžkanost s black metalem, což mi k nim vůbec nesedí. Třeba klavír v závěru písně smrdí průserem. A aby toho nebylo málo, dvojka „Requiem“ se rozmělní dokonce v nějaký symfoňák, jemuž předchází skladba prakticky celá ve středním tempu s velmi těžkým úvodem. Jsou to na konci cello s akustickou kytarou? No toto. Ve druhé skladbě ale musím pochválit výkon bubeníka Tobiase, jelikož si v ní s rytmy pohrává mistrně (tu rytmickou chybu z jedničky tedy odpouštím). Ze třetí „Einkehr“ lze vycítit pravého ducha DWEF, přesto je po poslechu předchůdkyň silně předvídatelná. Tušíte správně, Nikita a spol. znovu střídají tempa jak na běžícím pásu ve fabrice s železnou pravidelností, takže na konci je téměř shodný výrobek. Na obranu kapely je ale třeba říci, že kytary tu ladí úžasně.

Přehoupnutí přes polovinu zařizuje „Verbund“ - skladba to rychlá a plynulá. Jen škoda té předehrávky, která je dle mého sluchu úplně zbytečná a … jaksi prázdná, tedy pokud to není jakýs takýs bod určený k tomu, aby chlapi věděli, kdy to rozbalit. Velmi pravděpodobně ale nemají takovou potřebu kopírovat v tomto směru Ramones. :) Pravdou ale je, že čtyřka má tu potřebnou razanci a celá „Stellar“ se od této chvíle stává zajímavější a snesitelnější. „Verbund“ je nejkratším a také nejúdernějším kusem alba. Nechybí jí náboj, leč postrádá mně tak blízkou atmosféru předcházejících desek. Nejrychlejší „Verbund“ právě dohrává a nastupuje píseň nejlepší - „Eiswanderer“. Proč je nejlepší? Je nejmelodičtější a poměrně chytlavá, přestože v pomalých pasážích trpí určitou prázdnotou. V těch mi však nedrásá duši a neleze mi na nervy jako je tomu u jedničky a dvojky. Jen předvídatelnost „Eiswanderer“ trochu mrzí. V podobných intencích jako na začátku desky se nese poslední song nazvaný příznačně „Letzte Sonne“. Zase jde o kombinaci středního tempa s rychlými pasážemi. Právě ty zde však vyznívají na prázdno, což je trochu překvapení. Uchu lahodící jsou ty pomalé, v nichž kdosi z kytaráků sáhne po až bluesových rejstřících. Pětiminutový melancholický závěr a zvony pak dopadají do sluchovodů stejně jako poslední paprsky zapadajícího slunce na povrch zemský.

Že to vypadá jako guláš? V podstatě to tak je. Nevím, čím to, ale mám pocit, že čím je sestava DER WEG EINER FREIHEIT plnější, tím méně atmosféry, tím méně Nikity Kamprada. Jistě, slyšíte v tom ozvuky dob, kdy Nikita Kamprad a Tobias Schuler dělali všechno sami, ale o dost víc je cítit vklad ostatních. Víc hlav víc ví a víc muzikantů vkládá víc svých prvků do společného kotlíku. Stejně tak může být problém v omezených možnostech poslechu přes Nokia Asha 303, byť se sluchátky Cowon. Možnost přehrát „Stellar“ doma přes reproduktory prostě nemám, přesto si myslím, že výsledek by byl obdobný. Pokud kapela šlape cestu ke svobodě tímto způsobem, má na to samozřejmě právo. Otázkou je, zda ji takto budou šlapat i její příznivci. Guláš to sice je, ale totální průšvih zatím ne.

PS: Promo nahrávka „Stellar“ neobsahovala dvojici bonusových skladeb, které se nachází pouze v digiboxové verzi.

Autor: Darkangel

Dufaq: Já se sice za takového znalce DWEF jako je Dark nepovažuji, ale po jejich loňském vystoupení na Phantoms jsem jejich hudbě vcelku propadl a na „Stellar“ jsem se náležitě těšil. Prvotní dojmy byly více než dobré, ale s každým dalším poslechem mi deska přišla prázdnější, než její předchůdci. Stejně jako Darkangel i já nějak postrádám Nikitův rukopis a hlavně atmosféru, která se na předešlých titulech dala krájet a rozdávat chudším. Rozhodně by mohl být „Stellar“ mnohem zajímavější deskou, kdyby jí byl věnován stejný přístup, jako třeba „Unstille“ kupříkladu.

Seznam skladeb:
1. Repulsion
2. Requiem
3. Einkehr
4. Verbund
5. Eiswanderer
6. Letzte Sonne

Oficiální stránky:
Der Weg Einer Freiheit

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Season of Mist

Země původu:
Německo

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
6.5/10