Stejně jako minulý rok i letos jsem vyrazil na ETERNAL HATE FEST do Nýrska ve společnosti žateckého komanda. Díky šílenému vedru a pracovnímu vypětí dní předcházejících jsem na tom nebyl zdravotně nejlépe, ale tuto akci jsem si prostě nemohl nechat ujít. Na místo jsme dorazili již v pátek ve večerních hodinách - s denním předstihem, jelikož jsme se chtěli zabydlet a užít si warm-up párty, kterou řídil DJ Beherit. Stany (včetně mého „teepee“) jsme sice stavěli za pokročilého šera, ale aspoň nás během budovatelské činnosti neterorizovalo slunce. Toho jsme si užili dostatečně následujícího dne.

Páteční večer probíhal poklidně, návštěvníků nebylo mnoho, a tak bylo dostatek prostoru poklábosit, ochutnat zdejší pivko a vyzkoušet si sezení pod pergolou. Spát jsem šel kolem jedné hodiny ráno, abych byl fit na festivalový den.

Ráno kolem půl osmé, jak už tomu tak bývá, mě ze stanu vyhnalo šílené vedro. Po vykonání nezbytných katarzních rituálů v místních umývárnách a na sociálním zařízení jsem vyrazil v doprovodu kolegy nakoupit nějakou tu snídani a prohlédnout si Nýrsko. Naše kroky mimo jiné zamířily i do muzea na lokální výstavu, na přilehlou zříceninu hradu a do kempu na nějaký ten oběd.

Těsně před druhou hodinou jsme opustili kemp a šturmovali zpět k areálu, odkud se již linuly kovové tóny. Na pódiu stanula jako první mladá české smečka MALLEPHYR. O jejich existenci jisté povědomí mám, ale spatřit je se mi zatím nepovedlo, takže jsem byl velice zvědavý, co hoši od Plzně předvedou, a ihned se přemístil na rozpálený štěrk, odkud jsem měl dobrý rozhled na celé dění. Naservírován nám byl black/death proložený lámanými riffy a výživným vokálem mistra Opata. Obstojný náser na to, že MALLEPHYR hráli jako první a jejich set trval poměrně krátkou dobu. Myslím, že lepší startovací kapela ani být nasazena nemohla, jelikož se jednalo přesně o to, co člověka nádherně naladí na celý den. Skvělá volba!

Jako druzí přišli na řadu NECROTIC FLESH, oldschoolová death-metalová rubanice, na kterou jsem neměl příliš náladu, a tak jsem se raději přesunul od pódia do stínu, odkud jsem jejich set v poklidu sledoval. Soudě ale dle reakcí lidí, co i v tom pekelném horku řádili před pódiem, se ocitli ve správný čas na správném místě. Druhá půlka jejich setlistu pak i mně přišla přeci jenom pozoruhodnější.

Třetí úder patřil thrash metalu. Do dřevěný boudy se přemístila známá severočeská sebranka vystupující pod názvem HELLOCAUSTOR. Momentálně sice trochu oslabená vzhledem k absenci Blasphemera, ale tak či tak velice agresivní a energická. Na jejich hrací čas se dopředu nahrnula skupina fanoušků Debustrolu, která zdatně doplnila přední řady. Mimo jiné došlo na „Příslib Smrti“ či „Příchod kosmického zla“ a jako vždy potěšil celé publikum legendární „Tormentor“, během kterého jsem se spěšně přemístil do první řady, abych si jej též mohl co nejvíc vychutnat. Kvalitní vystoupení každým coulem, jak jsem od těchto hošanů už zvyklý. TTD!

O mexické formaci ARMADA jsem toho slyšel už hodně, jelikož v poslední době hrají na spoustě českých akcí. Tak či tak, jak už to u mě bývá, tradičně mi zatím unikali. Moje očekávání nebylo příliš vysoké, neboť jsem si původně myslel, že se jedná o „další death metal“. O to víc mě pak překvapili svou solidní hudební produkcí. Bicí příjemně tepaly, riffy se zarývaly hluboko pod kůži a frontman, disponující znalostí několika řízných českých slov, se snažil komunikovat s publikem, které, rozpumpované ještě výkonem HELLOCAUSTOR, rozhodně v klidu nebylo a cestovatele ze zámoří náležitě podpořilo.

Dále prostor dostal syrový black metal v podání srbských SVARTGREN, během jejichž setu se přední řady uklidnily a jen si vychutnávaly řezavé riffy či podmanivá tremola. Celkově ve mně toto vystoupení zanechalo velice příjemný dojem - seděl jsem si ve stínu, v klidu si vychutnával cigáro a se zavřenýma očima vše poslouchal z osamocené lavičky. Dokonalá misantropická chvilka, která sice trvala jen chvíli, ale i tak jsem si ji převelice užil. Sbrska jsme se pak nabažili ještě v pozdějších hodinách, ale o tom se vyjádřím níže.

A u black metalu se zůstalo. Další prostor totiž patřil německým BLUTSTURM, vyzbrojeným kostmi, rozpatlaným paintem a nějakou tou kapucou. Sotva začali hrát, už vzduch prořezávalo několik mocných „U!“. Oproti SVARTGREN to bylo na mě takové celé až moc skočné (na což jsem asi nebyl bohužel připravený) a místy působili tak nějak upoceně. Nicméně svoji reputaci si v mých uších vylepšili coverem „Pesttanz“, který zdatně všechny přihlížející rozpohyboval.

Po Němcích přišel čas na pomstu pekelných legií (která byla mimo jiné prezentována též) a na pódiu se objevili tradiční účastnící EHF - děčínští SEKHMET, na jejichž vystoupení se řady přihlížejících pokaždé rozšíří. Během jejich performance je vždy na co se koukat (ohně a další efekty), nicméně speciálně pro tento festival byla připravena mimořádná show. Posíleni novým zpěvákem ze Sator Marte, jímž je Nav, začali pořádně zostra peckou „Okularis Infernum“. Nag měl poté možnost vyzkoušet si své dekapitační schopnosti při první „popravě“, známé z videoklipu „All Shall Bear Witness“. Mimo jiné tento song uvedl velice kulantně frází přibližující dění v klipu: „Šuká se tam“. V rámci show nás dále čekalo plivání ohně přes zapálené pochodně, které na podium přinesli nukleární kněží vybavení plynovými maskami a nábojovými pásy. Tito milí pánové se rovněž postarali o další „popravu“ oběšením během písně „Daath“. Nesměly chybět ani věci jako „Age of Titans“, „Masová očista člověka“ či cover Dissection. Bylo sice vidět, že Nag není s kapelou ještě tolik sehraný, jako byl předchozí zpěvák a místy se v rytmu ztrácel, ale věřím, že do budoucna se vše zlepší, jelikož jeho vokál je skutečně mocný. Do Děčína za mě putuje palec nahoru.

EMINEMZ, další němečtí zástupci provozující černokovové řemeslo se na nás vybavili obrovským pentagramem z břízy, klávesami a pokročilou garedróbou disponující i kapucí z kroužkové zbroje. Po orchestrálním intru nezbývalo než očekávat něco skutečně pompézního a teatrálního. Jejich set symfonicky laděného black metalu byl poměrně dlouhý a několikrát jsem se přistihl, že koukám na hodiny. Celé mi to přišlo jako takový Dimmu Borgir zahraný na 20% výkon. Lidé vepředu však jásali, a tak se dočkali i nějakého toho přídavku.

Když na pódiu stanula četa namakaných jinochů z Polska, rozbušilo se mi ovšem srdce nedočkavostí. INFERNAL WAR jsem sice viděl před lety na HFA, ale tam mě příliš nepotěšil jejich zvuk. Tudíž jsem byl velice napjatý, jak tomu bude zde a už během zvučení jsem se vydal k pódiu a vyčkával na příkaz ke genocidě. Během pár chvil celé peklo začalo. Co se týče setlistu, tak nám byl nabídnut průřez diskografií od „Terrorfront“ (např. „Crushing Impure Idolatory“, „Crush the Tribe of Jesus Christ“) přes „Redeskration“ („Spill the Dirty Blood of Jesus“, „Dead Evangelist“) až po několik záseků (3) z „Axiom“ (např. „Into Dead Soil“). Starší pecky mi seděly daleko víc, zplna hrdla jsem si zařval: „Die son of God!“ a pořádně si vepředu zahrozil. „Axiom“ jsem zatím pod kůži nedostal, alespoň však bylo kdy si odpočinout od běsnění. Byl jsem jejich vystoupením tak zfanatizován, že první půlku setu jsem ani nevnímal, co se děje okolo mě. Pak mě docela překvapilo, že dost lidí stálo líně jako solné sloupy. Každopádně jejich problém, z mého pohledu se jednalo o nejintenzivnější vystoupení tohoto festivalu, plné násilí a nenávisti. A k tomu s obstojným zvukem. Jak přišli, tak odešli. Žádné přídavky a kecy kolem. Jen arogance a zlo. Skvost!

Poslední přišla na řadu opět srbská PROPAST. Jelikož jsem byl doslova vyšťavený z předešlého výkonu na INFERNAL WAR, půlku jejich setu jsem sledoval z povzdálí od piva. Hudebně se jednalo o parádní práci, kterou obstarávali pánové v róbách, kteří svou minimalistickou prezentací působili skutečně mrazivě. Vokál byl osobitý, nenávistný a řezavý. Perfektně zvolená kapela na konec festivalu, kdy člověk mohl jen tak v klidu postát a nechat se unášet jejich hudbou. Co jsem však nečekal a totálně mě to rozštípalo, byl cover mocného Graveland „Thurisaz“. Nevěřil jsem, že tento song někdy uslyším živě, takže za jeho prezentaci kapele velice děkuji.

Poslední tóny dozněly, přídavek se opět nekonal, a tak se velká část lidí přesunula pod pergolu, kde probíhala dopitná trvající v mém případě až do 4 hodin ráno, kdy jsem dopadl do svého „stanu“, ve kterém se mi rozhodla zpestřit noc eskarda komárů. Díky jistým lidem a především jednomu německému fanouškovi jsem ovšem nejprve prožil přes dvě hodiny neustálých záchvatů smíchu, kdy mě už ke konci tak bolela bránice, že jsem nemohl pomalu ani dýchat. Česky sice uměl jen několik frází, které stále točil dokola, ale mně a spolusedícím u stolu, kde se „debata“ s ním odehrávala, to bohatě stačilo. Abych to tak nějak ve slušnosti shrnul: někdy lepší zemitá zábava než intelektuální zívárna.

A co tedy říct závěrem? Rozhodě musím a především chci poděkovat Beheritovi za pozvání na tuto famózní akci, která splnila moje očekávání! Piva jsem si tentokrát sice moc přes den neužil, ale aspoň se mi naskytl jiný pohled na celkové dění na festivalu. Se zvukem jsem žádný zásadní problém neměl, naplno si užil INFERNAL WAR, takže z mé strany jedině spokojenost. A jedna teze na úplný závěr: Což takhle udělat příští seanci dvoudenní?

Fotografie do reportu poskytli kolegové z webzinu Sturmglanz.de.

Autor: Pestnoir

Název akce:
Eternal Hate Fest no. 13

Vystoupili:
Infernal War
Eminemz
Propast
Sekhmet
a další

Datum a místo koncertu:
18. 6. 2015
Nýrsko, Areál pod sjezdovkou