Nestává se mi často, že bych očekávanou desku recenzoval až s takovým odstupem, jako se tomu děje nyní. Oněch důvodů je však více. Tím hlavním je, že jsem chtěl recenzi psát až z fyzického nosiče, jenže způsob, jakým se Famine aktuálně rozhodl prodávat aktuální album "La Chaise-Dyable" je více než podivný. Ať jsem klikal každý den kolikrát jsem chtěl, stejně mi furt bigcartel vyhazoval jen "Sold Out". Nešlo tedy jinak a musel jsem vyčkat.

Sedmi skladbový počin jako obvykle není nic jednoduchého na poslech a hlavně pochopení. O tom, že Faminovi jeblo, svědčil už videoklip k "Dans ma nuit ", který se v rámci žánrové kritiky setkal stejnou měrou s pochopením i nenávistí. O aktuálním dílu se bude dát mluvit v podobném duchu. Ožralé eskapády vypočítavého francouzského žabožrouta od první chvíle působí výrazným "WTF?" a v porovnání s předchozími díly se tohoto dojmu nezbavíte dlouhou dobu. Jistým způsobem jde Famine ke kořenům, neboť deska zní mnohem syrověji, punkověji a svým způsobem mnohem vesničtějším dojmem. Ano, Famine se opravdu vzhlédl v žití mimo civilizaci. Zahrabaný někde v chatce uprostřed lesa, kde jsou mu jedinými společníky láhev vína a kus sýra, kolem kterého se motá houf nenažraných krys. Jak už bývá zvykem, deska v sobě ukrývá nemálo výtečných melodií a geniálních nápadů úzce hraničících s šílenstvím. Tu a tam se dění zvrhne či nastane zcela neočekávaný zvrat. Jenže tohle už od Famina každý čeká a není to nic překvapivého. Svým způsobem je to vlastně chladný kalkul a vypočítavost ze strany autora a vcelku lehce prokouknutelný a předvídatelný scénář budoucího dění. Není tedy vyloženě nic, z čeho byste si samotným překvapením sedli na prdel. Jakási umělecká a tvůrčí degradace byla patrná už na posledním řadovém albu, jenže tam bylo vše tak svojsky poskládané a fungující, že o jakémkoli úpadku nemohla být řeč.

Zklamali mě PESTE NOIRE s aktuální deskou nebo ne? Tak jednoduché to samozřejmě nebude. Podobně jako černý mor i tohle album časem zasáhne každého, kdo s ním přijde do styku. Čím více mu budete vystavení, tím spíše podlehnete jeho působení. Odporně uskřípané melodie totiž časem zapůsobí na každého a když se k tomu přidá ovíněný francouzský akcent, z kterého smrdí Francie na hony daleko, nakonec stejně podlehnete jako dvacetiletá turistka bloudící pod Eiffelovkou. Klíčový je zde opět poslech, protože hudba, kterou Famine vytváří, se líbit nemá. Alespoň na první, druhý.. dvacátý poslech. Je to hudba pro úzký okruh lidí, kteří mají zalíbení v divných záležitostech. "La Chaise-Dyable" je stejná jako plíseň na sýru. Čím více ho na sýru je, tím více lidí to odradí, ale o to zajímavější se stává pro opravdové labužníky. Plísní je však spousta druhů a s klidným vědomím říkám, že se nejedná o tu nejlepší, která letos vyrašila. Z pohledu diskografie je "La Chaise-Dyable" rozhodně níže než předchozí díla, která se i u nás umístila na vrchní příčce ročního žebříčku.

Takže sakra jak? Chvíli to tu chválím do nebes, po pár řádcích však Famina drbu stejně jako námořník prostitutku po měsíci na moři. Pravda je někde mezi půlkami oné prostitutky, přesněji někde mezi onou sladkou oblastí, do které každý muž rád zavítá, avšak i velice blízko odvrácené straně. Je jen na vás, jakým způsobem desku poberete a ohodnotíte. Pro jedny to bude slast, jako když se nosem zaboříte do čerstvě opláchnuté "buchtičky", ale jistě se najdou tací, co vám řeknou, že je Famine s nápady už kompletně v pr**li.

Autor: Dufaq

Seznam skladeb:
1. Avant le putsch
2. Le dernier putsch
3. Payés sur la bête
4. Le Diable existe
5. A La Chaise-Dyable
6. Quand je bois du vin
7. Dans ma nuit (2nd version)

Oficiální stránky:
La Mesnie Herlequin

K recenzi poskytlo vydavatelství:
La Mesnie Herlequin

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
7/10