Jakožto fanoušek kultivované temnoty a řízeného upadání do spirituálního komatu jsem nemohl vynechat tuhle séance. Zatracení i duše, které jsou teprve na scestí krátce, vědí, o čem je řeč. Celý dlouhý rok se trápit, vysychat, být uvězněn a postupně chladnout. Po době strávené v řetězech velkoměst a pracovních povinností se zase navracíme na kulturní akci, kde dokáže člověk proniknout skrze duševní spojení až daleko za hranice stratosféry. Díky audiovizuálnímu tlaku není potřeba vůbec hlesnout, stačí naslouchat a nechat se unášet vibracemi. V jednom jediném okamžiku se mění miliony otázek v jedno velké souznění. Hradby Samoty odpočívají na rok v temné sluji, a tak se nám skýtá možnost podpořit akci podobného ražení.

DEN I.

Po příjezdu potkáváme spoustu známých tváří z minulých ročníků Hradeb a nálada je výborná. Po aklimatizaci a letmé prohlídce města začíná zvučit první projekt. G# duní okny i celým sálem, ohavné distortion kytary mučí jeden jediný člověk, který nám dává možnost nahlédnout do útrob vlastních myšlenek. Jeho médiem bylo několik aparátů rozdělených na 2 základní frekvenční spektra, kterými se rozhodl trýznit naše sluchovody. Zvuk výborný, výkon taktéž, avšak vystoupení žalostně krátké.

DEUS EX MACHINA jsem propásl díky nákupu ve městě. Dle spokojené reakce lidí usuzuji, že se vystoupení povedlo, tohoto autora znám z jiných ročníků HS, vždy předvedl solidní set.

Na ABANDONED ASYLUM jsem se těšil a viděl celý set - nutno dodat, že ne poprvé. Jeho minimalistické pojetí a temnota je mi velmi blízká. Působivé fotky různých architektonických a naturálních prvků v příznačných barvách fungovaly výborně. Set utekl jako voda v řece a pomalu se chystal další projekt.

ANGEL EPILEPSIA byl nejenom pro mne vrchol prvního večera. Výborné audio i sugestivní a srdcervoucí vizuály. Sál se pomalu zaplňoval a započala hypnotická pouť, na které jsme toho společně mnoho zažili. Různé pocity, tlaky, emoce, vše se střídalo zčásti nahodile, ale přes to všechno jsem cítil zvláštní kontrolu. AE nás provedl od začátku setu až k audiovizuálnímu orgasmu.

Dalším kandidátem na projekt večera byli nám už velmi dobře známí sousedé PHRAGMENTS. Na tento set jsem se velmi těšil, protože od jejich prvního vystoupení na HS jsem si je oblíbil. Jejich alba mají život a příběh, které se dají najít jen v málokterém ambientním albu. Rádi se drží minimalismu, ale zároveň se nebojí žánrově vybočit a užít si zcela jinou polohu. Tentokrát set zahájili tradičně a poté počaly experimenty, které u PHRAGMENTS nejsou úplně zvykem, ale o to víc jsem si to užíval. Bylo vidět, jak se dokáží uvolnit. Jedinou kaňkou na výborném setu byl nějaký opilý metalhead v triku Satanic Warmaster, který měl neodolatelné nutkání hrotit do lidí, narušovat jim napojení na vibrace performera a hajlovat. Takové lidi bych příště na akci vůbec nepouštěl.

PAVEL ONDRAČKA společně s MW předvedli noise session se vším všudy. Nic jim nebylo svaté a o tom, zdali performeři požili povolené či zakázané látky, se bude vést asi ještě dlouho polemika.

[MW] Pár klíčových slov k vystoupení od našeho redaktora a zároveň i člena kapely PAVEL ONDRAČKA v jedné osobě: 1x MIDI kontroler, 5x Piezo snímač (sloužící i k bičování), sekera, tomfa s přidělanou hlavicí sekery, 2x pila, akustická kytara (určená k popravě), kus masa, zelí (oboje určené k popravě), elektrická kytara, liščí noha (sloužící k bičování), 3x notebook s hudebním software, iPhone, iPad (obě zabudované v knihách pro zajímavější estetický požitek ze hry), elektrická kytara, odporný elixír z černé tuše a piva a levná vodka na zapití.

SCHLOSS TEGAL je ikona žánru, kterou není třeba představovat. Role headlinera prvního dne se zhostil s grácií. Prováděl nás všemi zákoutími lidské mysli, temnými náladami a pochmurnými scénáři osudu lidské rasy a planety Země. Přes veškerou snahu se mi zaryl jeho výkon na HS II. do paměti více. Opět měl ovšem někdo neodolatelnou chuť pod vlivem alkoholu řvát do mikrofonu a rušit energetickou flow. Trochu škoda, ale i přes to všechno hodnotím vystoupení vysoko.

Afterarty jsem poslouchal ze stanu, střídavě s úseky, kdy jsem únavou usnul. Po druhé ranní mě probudily brutální tekky a mrzelo mě, že jsem se neodhodlal tam jít. Znělo to skvěle a čekal jsem, kdy prasknou okna rosického zámku.

DEN II.

Úvod byl velmi příjemný extrém s ječivými vokály a umučenou kytarou, velmi mne překvapila surovost a autentičnost přenášených emocí skrze aparaturu. Cítit tam bylo dost LLN inspirace a všeho možného UG bordelu. Naprosto senzační start prvního dne, lepší si nedovedu představit.

[Dufaq] První vystupující skvadra byla totální mindfuck, který asi nečekal vůbec nikdo. Zvukovka zněla chvílemi jako Peste Noire na drogách, chvílemi jak kovošrot a v závěru jako velmi nepravděpodobná vize post-apokalyptické budoucnosti. Samotné vystoupení bylo na mě až moc umění. Rozsypávání roliček od hajzlpapíru z igelitky nedalekého supermarketu za zvuku kytary, která svou distorzí ježila chlupy i na prsou přítomných dívek, a v neposlední řadě šílený jekot ruku v ruce řvoucí s hraním na píšťalu malé dívčiny oděné pouze do trička (snad měla i něco pod ním) zapůsobil na všechny velmi silně. Post-konceptuální surrealismus s prvky raného nihilismu a kapkou dekadence na LSD? Asi tak nějak. Nezvládl jsem víc jak deset minut.

[MW] První kapela druhého dne měla být překvapením. SAMČO, BRAŤ DAŽĎOVIEK se svou podivnou crew někoho překvapil příjemně, jiné nasral. Například zvukaře. Neschopnost komunikace při zvukové zkoušce následoval antihudební set značně nepříjemného charakteru a téměř bez jakékoli připravenosti a struktury. Skupinka jakoby přijela z psychiatrie nalézající se kdesi v Košických kanálech. Jekot, kázání, hnusná kytara a řehtačka. Další sféra upřímné negace z úplně jiného pohledu, než předkládaly ostatní kapely na tomto festivalu. Velká škoda, že nebylo Samčovi rozumět (až na slova Ježíšek, obřízka a pár dalších). Kázal totiž z bible, kterou několik let proškrtávali a přepisovali snad všichni, kdo Samča někde potkali (já měl tu čest zde vepsat pár zhovadilostí do nové jehovistické edice), a protože jsem měl tu čest kousek si přečíst, musím říct, že je to velmi šťavnaté dílo. Protože jsem ale naladěn na stejný kanál jako tito magoři, užil jsem si těch 40 minut s gustem. Takových jako já ale nebylo přítomno mnoho a dost lidí to nevydrželo a odešlo. I to chápu.

1920 byl neuvážený úlet za hranice mého chápání, 5 minut vystoupení mi stačilo ke stejnému pocitu, jako si představuji konec existence všeho smysluplného. Kytary i recitály zcela zbavené smyslu, které navíc v druhém případě nešly moc slyšet. Rolky od hajzlpapíru se radši ani snažit pochopit nebudu.

[Dufaq] Mé první setkání s 1920 bylo lehce rozpačité. Dvojice měla výrazné problémy s nazvučením na pódiu a to se výrazně podepsalo na jejich výkonu. Kytarista se těžce trefoval do doby, kdy měl hrát, a kolikrát asi zahrál i něco jiného. Podobně nejistý byl i výkon frontmana, který ačkoliv výrazně hrozil pěstí, vokálně však postrádal charisma a sílu. Hudba mi připomínala něco jako militantní Of the Wand and the Moon, avšak se špatným zpěvem a mrzkou kytarou. Rozpačité a nejisté vystoupení mě bavilo asi tři skladby, než jsem se rozhodl ho poslouchat z nádvoří zámku.

Na projekt HOLOTROP jsem se hodně těšil, avšak jsem jej moc nestihl kvůli jídle ve městě. Někdy si to člověk naplánuje a holt to prostě nevyjde. Rituální hudba tohoto projektu byla velmi sugestivní a člověk se snadno naladil na její vibrace. Určitě jedno z nejlepších vystoupení celé akce.

[Dufaq] Německý projekt HOLOTROP však již byl jiná káva. Německý psychonaut Toni rozjel svůj vláčný meditační set plný rituálních nástrojů a efekt podtrhnul sugestivní projekcí kloubící motivy různých psychotropních hub a historických fotek šamanů a indiánů. Setem jsem proplul jako kánoe po klidné řece, bez jakýchkoliv vírů a jezů. Zkrátka to uteklo jako voda a velice příjemně mě to naladilo na další vystupující.

RÁZSOCHY zahráli poměrně osobitý mix různých žánrů. Palec nahoru za odvahu hrát s elektronickými bicími takovou hudbu. Sem tam nota ujela, ale bylo to snesitelné. Set mne nijak neoslovil, ale globální pocit dobrý - viděl jsem neznámou kapelu a hrála pro většinu populace ujetou hudbu.

[Dufaq] Jelikož jsme se vydali na pozdní večeři a kávu do přilehlé restaurace a trošku se to protáhlo, nestihl jsem celé vystoupení RÁZSOCHY. To mě ve výsledku dost mrzí, neboť z těch posledních deseti minut, které jsem stihl, jsem byl opravdu unešený, a nezbývá mi nic jiného, než doufat, že budu mít tu čest ještě někdy v budoucnu.

JUDE pro hodně lidí tahoun celé akce. Nutno dodat, že oprávněně. Zahráli docela dlouhý set na charakter této akce. Celý jsem jej prostál venku, protože i v nádvoří některé vazby trhaly uši. Bylo to extrémně nahlas - nemám rád kapely, co se snaží o brzký tinnitus posluchačů pod podiem. Velmi rytmické pasáže posazené na bicích a hutné kytaře, dominantní vokál a všechno strašně nahlas, toť filosofie téhle kapely. Doma z hifi se mi to líbí o hodně víc. Nasazení kapely bylo maximální.

[Dufaq] Hvězda večera, polští JUDE, si přehazují set, aby zahráli tak nějak v tom čase, kdy měli (spousta lidí dojela jen kvůli nim a chtěli stihnout poslední spoj na Brno), a k mému překvapení se tedy jejich velice hlučná a neskutečně silná show rozjíždí někdy lehce před půlnocí (jestli si ještě dobře vzpomínám). Show, která čítala něco málo přes půl hodiny, byla tou nejintenzivnější a nejsilnější performance sobotního večera. Wiktor se svou bandou rozhodně nehodlal stát v pozadí a nahulili tomu, co prostor divadla dovoloval. Spousta lidí si stěžovala na přílišnou hlasitost, ale dle mého soudu bylo vše naprosto v pořádku. Zvuk byl mocný a rozhodně nebyl ničím rušen. Dal tak vyniknout brutální industrialitě jednotlivých motivů, které s každým úderem do bicích zarážely přítomné do podlahy. Hlouběji a hlouběji. Nad hlavami vystupujících probíhala projekce, která k setu seděla jak frčky na uniformě. Netřeba více slov. Prezentace aktuální desky „Stat“ a návrat do dob minulých na mě nechal velký dojem. Rozhodně vrchol sobotního večera!

DEAD FACTORY mě hodně bavil. Pro mne absolutorium druhého dne, špinavý ambient řízlý industrialem a noisem. Skvělé vizuály plné pozitivní energie se na nás valily celou dobu a po jeho vystoupení má určitě každý z vás nutkání plodit děti do tohoto zkurveného světa plného továren, chemikálií, zla, továrních trosek, sutin a prachu. Rytmické patterny byly řádně promakané a byl jimi propletený celý set, fungovalo to skvěle. Za mě maximum bodů.

[Dufaq] Závěr patřil polskému one-man projektu DEAD FACTORY, který svému jménu dělal skutečně čest. Půl hodina továrních lomozů, bezpečnostních sirén a dunících distorzí uvedl většinu přihlížejících až na pokraj spánku, aby je před koncem vystoupení probral velice hutným a dynamickým zakončením, kterému dominoval výrazný „rytmický“ prvek, jenž set překvapivě obohatil o zcela nečekaný rozměr. Prohození kapel tedy zafungovalo ve výsledku ke prospěchu věci.

ZÁVĚR

Afterparty jsem vzhledem k únavě vynechal. V globále velmi dobrá substituce za HS. Doufejme, že příští rok se sejdeme v plné síle. Děkuji pořadatelům za tak skvělou akci. Byly to dva výborné dny strávené s těmi nejlepšími lidmi, co si lze představit, až na toho hajlujícího idiota. Temnota s vámi.

[Dufaq] Valná většina zúčastněných se rozprchla buď k domovům či do stanu, ale ti co zůstali, měli možnost si vybrat mezi vysedáváním v šenku, kde započal „ambientnější“ setík jednoho z DJs, který byl později vystřídán volnou performance některých účinkujících. V divadle se však DJ s ničím nepáral a pustil do hrstky přihlížejících agresivní techno špínu, kterou vydatně krmil sluchovody až snad do čtvrté ranní. Zkrátka fajn hřebíček do rakve!

Autor: Splendor

Název akce:
Two Nights of Darkness

Vystoupili:
Jude
Dead Factory
Schloss Tegal
1920
a další

Datum a místo koncertu:
10.-11. 7. 2015
Zámek Rosice u Brna

Související články:
Zachycení