S jednou kratší přestávkou brázdí CAÏNA hudební vody nějakých jedenáct let a za tu dobu zabrousila už ledaskam. Od syrového, na kost odraného blacku k jeho rozličným „post" podobám a na posledním regulérním albu i k troše depresivního (a povedeného) elektronického experimentování.

Se „Setter of Unseen Snares" přichází opět černota, tentokrát ukovaná tak, že musí zaujmout každého. Na této desce si pochutná fanoušek progresivního přístupu i tradicionalista, jimž oběma zkrátka musí sednout poctivě vybroušená atmosféra. Ať si pustíte kteroukoli skladbu, po pár vteřinách začnete omrzlými prsty hrozit nevědoucím, což je neklamné znamení, že posloucháte black tvořený někým, kdo umí.

„I think human consciousness is a tragic misstep in evolution. We became too self-aware. Nature created an aspect of nature separate from itself. We are creatures that should not exist..."

Pokud vás stejně jako statisíce dalších neminula popularita seriálu True Detective, poznali jste slova Rusta Cohlea, kovaného optimisty, kterého by atmosféra „Setter of Unseen Snares" určitě neurazila.

A nejvýstižnějším slovem, které ji popisuje, je majestát. CAÏNA si tentokrát v koutku místnosti nepižlá kapiláry tupou žiletkou, ale huláká na lesy, až z toho schnou smrky. Panové desku nazvučili přesně tak, že si bohatě přebohatě užijete velkolepou kytarovou zkázu, z níž se vám odchlípnou sítnice, zároveň ale nechali přesně tolik špíny, aby zůstali v mezích autentičnosti a uvěřitelné nenávisti.

A že jim ta nenávist jde. Sypanice i pomalejší tempa, ze všeho čiší naděje jako z besídky v Terezíně. Po dlouhé době poslouchám blackové album, co nezní zkázonosně proto, že na hlavní kytaře zůstala jediná struna, ale proto, že kytarista umí na jedné struně vyškrábnout to, co si ráno Satan sype do kafe.

Kdyby mě na rožni obraceli, abych zmínil nejlepší kousek, asi by vyhrála „Applicant/Supplicant", skladba, kterou bych s klidem nominoval mezi nejlepší blackové tracky roku zkrátka proto, že je v ní všechno. Na ploše pěti minut si bohatě užijete pocitu monumentálního černěkovového zla, řádně nasraného chrchláku, a kytarových (ne)motivů, na nichž by se dala napsat učebnice o evropském blacku.

Není na škodu ještě zmínit, že z řady blackových opusů vystupuje „Orphan", sirotek, který je z poloviny jakousi rockmetalovou tryznou ne nepodobnou třeba takovým Nine Inch Nails. V půli druhé se ale překulí do černoty, jaká této desce dominuje.

„Setter of Unseen Snares" je vymazlené, superpoctivě udělané album, za něž si CAÏNA právem zaslouží palec nahoru.

Autor: Garath

Seznam skladeb:
1. Introduction
2. I Am the Flail of the Lord
3. Setter of Unseen Snares
4. Vowbound
5. Applicant / Supplicant
6. Orphan

Oficiální stránky:
Caïna @ facebook

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Broken Limbs Recordings

Země původu:
Velká Británie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8.5/10