Hudbou novozélandských CREEPING není snadné proniknout a je možné, že ne každému se poštěstí nahlédnout do říše plíživého strachu, aniž by ho odradila nepřístupná mlha halící jinak vcelku zajímavou sbírku progresivněji laděného soundu. CREEPING nejsou žádní zelenáči. „Revenant“ je třetím dlouhohrajícím zásekem, a tak by nás nemělo překvapit, kterak vyspěle a suverénně zní.

Termín dlouhohrající berme ovšem s rezervou, protože stopáž půl hodiny odpovídá delšímu ípíčku, nebo délce alba poněkud nářezovější party. Musíme si totiž uvědomit, že žánrově se pohybujeme ve světě pomalejších tónů, kde se sice blast beat objeví, ale celku vládne doomový odér, možná občas temný rockový feeling, ne moc přímočarý rambajs. Pánové si hrají s pocity vskutku mistrovsky, ke skladbě nepřistupují klasickou cestou, tedy „narveme to do nich“. Často velice minimalisticky drtí jeden dva tóny, skrze nevtíravé efekty pustí psychedelickou nervní vybrnkávačku. Nikam nespěchají, a když to nejméně čekáte, přijde zlom v atmosféře, který vás zlomí tíhou duševního ničení. Zvláštně můžou působit melodie, které se někdy objeví ze ztracena a po chvíli opět odplují, aby přenechaly udiveného posluchače uprostřed myšlenky. Zvláštní může připadnout i ukončení všech skladeb, které si nehrají na umělecké grand finále, jen skončí. Někdy jako když utne, někdy tak, aby pocitově přemostili jednu skladbu k druhé. Basa je hodně vytažená, slyšíte pak, že i přes garážový dojem ze zvuku je zpívající basmajster hráč vcelku zajímavý. Netlačí na pilu ve stylu jazzové improvizace, ale stejně tak se vyhýbá pouhému doprovázení kytar. Tento fakt je třeba ocenit zejména z toho důvodu, že kapela hraje jako trio a kytarista moc nehraje na studiové nahrávání mnoha stop. Je evidentní, že album nahráli tak, aby jej bez problémů přenesli na koncertní pódia. Máme zde tedy dva rovnocenné nástroje a nezní to vůbec špatně. Někdy se sice kytarového doprovodu dočkáme, ale většina je na base. Ani bubeník nehraje třetí housle. Svou hrou pomáhá k barevnému výsledku měrou vrchovanou. Všichni víme, že není Portnoy. Neuvádí vás dech beroucí technikou v úžas. Je znát, že hraje obyčejný kluk, co umí hrát a ví, jak docílit pro píseň nejlepšího dojmu. Nahrávku je možné označit minimalistickou, jak jsem psal na začátku, ale zakousnete-li se fest, poznáte, že ukrývá studnu nápadů. CREEPING mají nakročeno do vyšší ligy, než hráli doposud. Že by platilo do třetice všeho dobrého? Zdá se, že ano. Kdo má rád Ulcerate, Gorguts, mohl by zkusit i „Revenant“. Jedná se o stylově odlišnou nahrávku v jiné kategorii, ale podobný dojem zmaru a nevšednosti v jednom dostanete i zde.


Verdikt: Pánové si hrají s pocity vskutku mistrovsky, ke skladbě nepřistupují klasickou cestou, tedy narveme to do nich. Často velice minimalisticky drtí jeden dva tóny, skrze nevtíravé efekty pustí psychedelickou nervní vybrnkávačku. Nikam nespěchají, a když to nejméně čekáte, přijde zlom v atmosféře, který vás zlomí tíhou duševního ničení. Zvláštně můžou působit melodie, které se někdy objeví ze ztracena a po chvíli opět odplují, aby přenechali udiveného posluchače uprostřed myšlenky.
Autor: Garmfrost
Seznam skladeb:
1. Death Knell Offering
2. Scythes Over My Grave
3. Cold Soil
4. Drear
5. Revenant

Oficiální stránky:
Creeping @ facebook

Stránky vydavatelství:
Iron Bonehead Productions
Daemon Worship
Země původu:
Nový Zéland
Rok vydání:
2015
Hodnocení:
7/10